Ve všech katolických zemích, ale v Irsku nejsilněji, se řešila otázka: kam
pochovávat nepokřtěné děti - mrtvě narozené nebo zemřelé dříve, než je
někdo stihl pokřtít? Do posvěcené hřbitovní půdy nepatří, vždyť to nejsou
křesťané, nepatří do církve, spása se na ně nevztahuje, jejich duše
propadají peklu... (Ano, takto to celá staletí podávala církev, která sama
sebe považovala za jedinou nositelku a zprostředkovatelku spásy -
Extra
Ecclesiam nulla salus). Tak ty doslova nebohé mrtvolky zahrabávali na
místech odlehlých, prokletých. Aby nespasené duše a jejich pekelný doprovod
neobtěžovaly živé lidi. Po Irsku je takových "nehřbitovů" několik set.
Nesměly tam být kříže ani jiné symboly spásy.
Zdejší místo je pro takový účel přímo předurčené. Odlehlé, pusté,
depresivní...