Kostel arch. Michaela je historická zajímavost, ale pro bohoslužby je poněkud malý. Ve středu vesnice je veliký novodobý kostel a u něj posvátné místo - čeho že? Řeckého nacionalismu. Zde si neodpustím drobnou politickou poznámku.

V kterékoliv publikaci o Kypru se dočtete, jak ti zlí a hloupí Turci svévolně a násilím rozdělili ostrov na dvě poloviny a jak tu jejich (severní, tureckou) nikdo neuznal. A jaká je to pro celý ostrov katastrofa. Hodnocení je vždy stejně jednoduché: Kyperští Řekové jsou ti hodní, eurounijní, otevření... všechno zkazili ti Turkové. Ono to bylo a je trochu složitější.

Na Kypru vedle sebe žili Řekové a Turkové relativně harmonicky (na to, jak se jinak už tisíc let vzájemně nenávidí). Po ukončení britské správy však byly ze strany Řecka silné tendence celý ostrov připojit k Řecku a vzrůstal řecký nacionalismus. První kyperský president, arcibiskup Makarios, nejprve usiloval o připojení, pak (v úřadu) ale podporoval samostatnost Kypru. To se nelíbilo řecké vládě, která r. 1974 uspořádala na Kypru puč a pokus o anexi. Na to teprve reagovalo Turecko invasí a rozdělením ostrova. Tak aby bylo jasné, co byla příčina a co byl důsledek.

Ve všech městech i vesnicích, u každé památky, na kdejaké křižovatce vlají dvě vlajky: kyperská a řecká. Vlastního státu a cizího státu. Divné, že? Neblaze mi to připomínalo Kosovo: tam taky všude vlají vlajky cizího státu (totiž Albánie) a je to spojené s brutálním nepřátelstvím k tomu druhému (srbskému) etniku. Vlastně se těm kyperským Turkům nelze divit, že to vyřešili "rozvodem".