U starých křesťanských kostelů byla baptisteria - bazény. Důkladné vodní nádrže, ve kterých se mohl křtěnec ponořit. Však křest je vlastně ritualisovaným utopením. Starý člověk zůstane ve vodě, ven vychází člověk nový, znovuzrozený. Ta vana mě dost překvapila, čekal jsem klasické baptisterium i zde. Ale budiž. Vana je prý původní, starořímská, vybroušená z jednoho kusu porfyru. Pořád to ještě umožňuje ponoření celého člověka. Ale už je to takový kompromis, směřující k trapným křtitelnicím, nad kterými se pár kapkami vody smáčí hlava.

Ano, viděl jsem i křest dospělých lidí ponořením. Nebylo to v takto luxusní vaně, bylo v nafukovacím bazénku na podlaze činžovního bytu (tou dobou funguval jako kostel) v Holešovicích. Dojmy z toho byly poněkud smíšené. Kdyby to tenkrát (za komoušů) chtěli dělat pořádně, ve Vltavě, tak by za to faráře "poslali k lopatě".