Retezat

Hory na "velký letní vandr" - to jsou jednoznačně Karpaty. To víme už dávno. Letos padla volba na Rumunsko. A konkrétně na Retezat. Z důvodů víceméně nostalgických - minule tam někteří z nás šlapali v létě 1985 a byl to zážitek, na jaké se nezapomíná. Opuštěné hory, jiskřivá jezera a "azurové" počasí. Namítal jsem, že s tou opuštěností to dnes už nebude to pravé a počasí kdysi dávno není argument - abychom raději jeli jinam. Ukázalo se, že vše je - nikoliv "jinak" - prostě složitější. A vandr překonal všechna očekávání.

K té opuštěnosti resp. profláknutosti Retezatu: během prvních dvou dnů jsme nepotkali naprosto nikoho (kromě dvou místních pastevců). To proto, že jsme nastupovali - ve shodě s doporučením z Karpatských her M. Nevrlého - od jihovýchodu, z Cheile Butii na Vacarea. Až po vrchol Custura nebyla ani noha (lidská). Zato západní část pohoří - Peleaga, Bucura a jezera mezi nimi - je ohavný Václavák. Při pohledu na to lidské hemžení jsme to vzdali, raději zůstali "zašití" u jezera pod Peleagou a nalehko si vychutnali mnohá krásná opuštěná zákoutí.

Opravdu se nenaplnily mé obavy z nudného azurového počasí. Mraků bylo dost - až moc. O vzrušení nebyla nouze. A bylo co fotit.