Müstair

Druhým cílem, tentokrát až na dně údolí Val Müstair při samé švýcarsko-italské hranici, bylo stejnojmenné městečko a klášter. Müstair je rétorománská podoba slova monastýr, tedy klášter. Už ta jména svědčí o faktu, že klášter, založený zde Karlem Velikým r. 775, byl určujícím prvkem pro městečko i pro širší okolí.

Klášter dodnes funguje (původní benediktiny-muže nahradily již ve 12. století mnišky téhož řádu), což nebrání přístupu veřejnosti a fungování musea. Díky tomu jsme mohli na závěr prohlídky v chrámu posedět a poslouchat večerní "hodinky", po česku "nešpory" (lat. liturgia horarum - vesperae).

Zachovala se zde významná část budov z původního založení, především obvodové zdi a apsidy kostela, a na nich původní fresky. A nejen to...

I když jsme dorazili krátce před zavírací hodinou musea, byla povolána paní provádějící v angličtině (Britka na pensi v Alpách) a ta se nám věnovala skoro dvě hodiny. O každém detailu věděla spoustu zajímavostí, a to ve všech důležitých souvislostech.