Posledním cílem cesty bylo moře - ani ne koupání (na to bylo brzo), ale
krajina na pobřeží. Jako dobrá kombinace hor, skal a moře se jevil
poloostrov Pílio. Pro klasické vzdělance: Pélion - ano, hora, kde sídlili
Kentauři, kde byl vychován Jásón, Achileus a další akční figurky.
Poloostrov je dobrých 50 km dlouhý, úzký a členitý. Dojeli jsme tam pozdě
večer a hledali zašité místo, pokud možno v lese, k noclehu. S těmi lesy a
rovným místem to tu je slabší... Ráno jsme už byli na nejzazším jižním
cípu, kde se poloostrov stáčí na západ, zužuje se, ale za to jde do výšky -
pohoří Tiseo. No, to se nedalo jen tak minout. Tak jsme se vydali do sedla
pod Trikeri, úboční cestou nad mořem a pak nahoru na hřeben. Akce dokonale
podobná našim výletům kolem Vltavy. Jen té vody pod námi bylo trochu víc.
Prostě "hore kopcom", do srázu přes skály. S trochou lezení a mnohým
proplétáním mezi křovinami. Kameny, sráz a trnité keře - to je zdejší
krajina. Úžasná krajina...
