Tory Island

Vyjet si na ostrov je vždy dobrý nápad. Na ostrov se jede lodí, nejsou tam auťáky, zato hodně malebná krajina. Všechny ostrovy při členitém západním pobřeží Irska mají mnoho společného. Je na nich koncentrovaný charakter této oblasti. Pustota a drsnost, vystavenost moři, větru a dešti. Útesy, rašelina, kamenité pláně, majáky. Jedna či dvě vesnice s nemnoha obyvateli, kteří tu donedávna žili odříznutí od světa v těch nejdrsnějších podmínkách.

Ti obyvatelé mezi sebou mluví irsky-gaelsky. Angličtinu mají jen pro turisty. Na Tory jsme si chvíli povídali s hospodským. Jeho angličtině vůbec nebylo rozumět a když si povídal se štamgastem, byla to irština - pro nás jen proud záhadných zvuků. Ostrovy a větší část Donegalu patří ke Gaeltacht - oblastem, kde se mluví převážně gaelsky a nevyžaduje se gaelsko-anglická dvojjazyčnost. (Narozdíl od zbytku Irska, který dvojjazyčný není vůbec, protože tam gaelsky nemluví skoro nikdo; to jsou paradoxy...)

Dříve se obyvatelé živili převážně rybolovem (pěstovat tam opravdu nic nelze). A asi si přivydělávali pirátstvím. Jméno Tory nemá nic společného s britskými konservativci, gaelské Toraigh prý znamená něco jako bandita. Uživit se zde nebylo vůbec jednoduché a úmrtnost na moři byla vysoká. Dnes žijí ostrovy hlavně z turistického ruchu a - z gaelštiny! Tak trochu skanzen...

Ostrov Tory ovšem není turistikou nijak příliš zničený. Žádný hotel, jen dvě hospody, infocentrum a pošta. Inu, je to tu přeci jen z ruky, mnoho lidí se sem nevydá. Snad to tak zůstane. Turisté přijedou lodním "autobusem", projdou se po ostrově (za den ho snadno projdou celý) a zase odjedou. Jako i my.

Ještě jednu specialitu Tory má, a ne ledajakou! Je to samostatné království (byť si "státní služby" jako obranu, měnu, poštu a podobně objednává od Irské republiky). Má své krále od mytického dávnověku, a to krále volené. Současný král Tory se jmenuje Patsy Dan Mac Ruaíri (Rodgers), je to sympatický starý pán, malíř a hudebník. Donedávna osobně vítal každého příchozího na ostrov. S tím už přestal (škoda), aspoň jsme si s ním zamávali, když nám dával na ulici přednost a chcíplo mu při tom auto. (Stalo se vám někdy, že by vám dal na ulici přednost král?) Prý si ochotně s návštěvníky popovídá, nejraději samozřejmě gaelsky.

To hlavní, co nás na Tory fascinovalo nejvíc, byly ovšem útesy na severní a východní straně ostrova. Nádherné, členité, malebné, fotogenické... v tomto atypickém počasí. Jejich nejvlastnější tvář je asi docela jiná - ve vichru, mracích, mlze a vodní tříšti. Tory byl vždy vnímán jako nejzazší výspa, nejdrsnější a nejnebezpečnější, jako hranice s podsvětím, sídlo mytických Fomorianů.