Tobernalt Holy Well

předcházející širší oblast následující

Zatím jsem na takovou interpretaci nenarazil, ale domnívám se, že jde o místo pro nás Čechy mimořádně zajímavé a významné. Proč - k tomu se dostanu.

Svatý pramen Tobernalt. Gaelské slovo Tobernalt (Tober an Alt) znamená prostě pramen ve srázu, což je neutrální a výstižné. Důležitá je ale ona svatost. To místo je totiž svatyní, poutním místem, přírodním chrámem; má úžasný genius loci. Protíná se zde několik "silových polí". Je to kousek od okraje dost velkého města Sligo. Přitom v téměř panenské přírodě. Na břehu velikého, nádherného jezera Lough Gill, na úpatí kopce, který musel být v pravěku důležitý - na jeho vrcholu se nacházejí dvě mimořádně veliké neolitické mohyly. Místo "zašité", předurčené k (tajným) náboženským obřadům nebo k soustředění a kontemplaci. Není divu, že voda, která zde tryská ze země, musí být posvátná, léčivá etc. A také není divu, že "paměť místa" je převrstvená legendami.

Tak se lze všude dočíst např. to, že se zde konaly náboženské obřady už dávno v pohanských dobách, než bylo místo v 5. stol. samotným sv. Patrikem christianisováno. A zejména se zde měly konat slavnosti při Lughnasadu, keltských slavnostech žní, tedy na přelomu července a srpna, vždyť dodnes se zde slaví jeho křesťanská obdoba Garland Sunday. No, zkusil jsem vypátrat (vygooglit), zda jsou odtud nějaké archeologické nálezy, které by tomu dodaly věrohodnost. Nic jsem nenašel...

Co je ale jisté: Tobernalt byl posvátným místem pronásledovaných katolíků od 17. do 19. století; konaly se zde tajné pouti a tajné mše. To nám něco připomíná, že? Také v našich končinách v té době naplno fungovala náboženská represe, ovšem v opačném gardu. Také u nás známe emigraci kvůli vyznání, tajná shromáždění a drakonické tresty za ně. Ano, evangelická bohoslužba byla hrdelním zločinem ještě ve čtyřicátých letech 18. století. Ovšem co do rozsahu pronásledování na tom byli irští katolíci ještě hůř.

Skryté rokle, úkryty ve skalách. I v Čechách najdeme taková místa s odkazem na pobělohorské evangelíky. U nás to jsou ovšem falsa, projekce romatických představ přelomu 19. a 20. století. Tajní evangelíci se scházeli spíš v chalupách a ve mlýnech. Už proto, že pro své bohoslužby nevyhledávali přírodní kulisy. Prameny a stromy - to je nelákalo, to byla místa lidového katolického modlářství. Naopak pro pronásledované katolíky byl takový zázračný pramen úplně ideálním místem, kde mohli svou víru prožívat v patřičných kulisách a přitom potají. Vyhnaní z chrámů, nacházeli své posvátno v přírodě.

Katolická zbožnost je hodně visuální. Proto jsou poutní místa plná soch a obrázků. Není nutné moc uvažovat, lámat si hlavu nad biblickým textem a jeho smyslem. Stačí připomínat si známé věci, nechat to na sebe působit. Nechat se obejmout krásnou přírodní scenérií a láskou tryskající ze svatých obrázků. To funguje, i zde to zjevně funguje. Že to na některé z nás působí opačně, jako plytká povrchnost, kýč a nevkus? To na věci nic nemění...

Kliknutím na náhled dostanete větší formáty.

nové
Svatý pramen - hlavní odkaz
nové
Svatý pramen - hlavní odkaz
nové
Svatý pramen - hlavní odkaz
nové
Svatý pramen - hlavní odkaz
nové
Oltář - hlavní odkaz
nové
Pieta - hlavní odkaz
nové
Lurdská jeskyně - hlavní odkaz
nové
Svatá rodina - hlavní odkaz
nové
Svatba v Káni - hlavní odkaz
nové
Lough Gill - hlavní odkaz
nové
Lough Gill - hlavní odkaz
nové
Lough Gill - hlavní odkaz