Den odchodu s hor. Mnohé by ještě byly cíle a touhy. Každý z důvěrně
známých vrcholů bych ještě rád navštívil, tím víc ty dosud známé jen z
dálky. Ale dohodnuté byly ještě jiné plány a čas omezený. Zůstalo
rozhodnutí znovu se do Pirinu vrátit.
Sestup jsme si samozřejmě trochu zpestřili - z Kraledvorského sedla
odbočkou na lehko po hřebínku, který vybíhá na východ a tvoří střední
příčku velikého H. Rád bych došel až na nejvýchodnější hřeben Sivria -
Džano - Čengelčal - Demirčal. Právě proto, že tam nikdo nechodí. Ale to by
byl výlet na celý den. Tak jsme vylezli jen na Demirkapijski čuki
nad sedlem Demirkapia a vychutnali si výhled na Popovo jezero. A pak už
sestup Demirkapijskou dolinou (na jména tu nejsou vynalézaví) k chatě Pirin
(opakování předchozí poznámky). A dál po hřebenu směr Rožen a Melnik.
