V souvislosti s krétskými památkami se nebudu rozepisovat o historii,
umění apod. Vše lze nalézt v knihách, na internetu a vůbec... Pro mě ale
byla Kréta vždy místem, jehož "ducha dějin" jsem si přál zažít. Už jako dítě
jsem byl fascinován příběhy o králi Mínóovi, Daidalovi a Íkarovi. Odtud
vedla cesta ke shánění a čtení čehokoliv, co se týkalo řecké hérojské doby,
Mykén, H. Schliemanna... Tak jsem si zde splnil jeden starý sen.
Začít cestu po krétských pamětihodnostech v museu můžu velmi
doporučit. Sice tam člověk uvidí právě to, co zná z těch mnoha knih (i
leccos navíc), ale vidět to reálně a trojrozměrně je něco jiného než kniha.
Krétští mínojci byli mimořádnými estéty, všechny ty vázy, hrnce, fresky a
sochy jsou prostě nádherné. Dýchá z nich přesně ta ušlechtilost a pohoda,
které s tou kulturou máme spojené. Žádné válečné scény a zbraně, ale
květiny, zvířata a hry. To je dobré do sebe absorbovat, než se člověk vydá na
archeologická naleziště - vykopávky měst a paláců, kde uvidí jen základy zdí a
pár "hrnců". Usnadní to představu toho, co se na oněch místech kdysi
odehrávalo.
Navíc je museum opravdu dobře koncipované podle chronologického hlediska,
s mnoha texty. Člověk si opraví některé překonané představy z knih.
