Území mezi Teplickým skalním městem, Vlčí roklí a
Janovicemi není příliš velké, skrývá ale neuvěřitelně mnoho tajuplných
zákoutí, roklí, skalních ostrohů a stěn. Divočina bez cest. Bezejmenné i
pojmenované rokle sestupují s hřebene nad Janovicemi severovýchodním směrem
a končí ve Vlčí rokli, kde přivádějí vodu do Metuje. Většina z nich je
ovšem nejčastěji suchá, kromě doby po vydatnějším dešti. Kancelářský příkop,
Ptačí příkop, Černý příkop a další - na jménu nezáleží, stejně je každá
mapa označuje jinak.
Nevyskytují se zde, až na pár vyjímek, osamocené skalní věže. Ani stěny nelákají k
lezení, jsou vlhké a zarostlé mechem. Roklemi nevedou cesty, každou chvíli
kus kolmé stěny nebo obrovské nelezitelné balvany. Prostě nic, co by
mohlo někoho zajímat. Leda snad, že by někdo miloval skalní rokle pro ně
samé. A vyžíval se v bloudění, padání do děr, přelézání ztrouchnivělých
padlých kmenů, prodírání píchajícími větvemi smrků a podobných
masochistických zábavách.
Je to takový vzorek, zmenšený kousek Zadní země, doplňující mozaiku
ostatních částí Teplicko-adršpašského komplexu.
