V poslední době (psáno r. 2004) pozoruji, že mě (neplánovaně, ale asi
nikoliv náhodou) silně přitahují právě ty oblasti pražského okolí, které vešly
do dějin a obecného povědomí prostřednictvím trampingu. A to jsou - jak známo
- především Brdy, Sázava, Amerika v Českém krasu a konečně (mělo by se
říci na prvním místě) oblast někdejších Svatojánských proudů. Opravdu si lze
(v českých poměrech) stěží představit romantičtější zákoutí, lepší kulisu
trampských snů o divokém Západu a písní o chatách na skále, keňu
v peřejích a ohních v osadách. A to i dnes, kdy už peřeje
Svatojánských prodů nahradila stojatá voda přehrady a Vltava zůstává
znásilněná, byť - jak ukázaly povodně 2002 - nikoliv zkrocená.
Pamětníků ubývá, Svatojánské proudy však stále vzrušují představivost
romantických duší a touhu po starých časech. A upřímné díky všem, kteří usilují o
to, aby obé - Proudy i časy - neupadly v zapomenutí! Jako obvykle uvedu
vděčně dva zdroje: Zmizelou Vltavu Jana Čáky a Svatojánské
proudy Honzy a Blanky Reichardtových. Ty jsou k disposici v
podobě jak internetové, tak tištěné.
P. S. 2023: V této skupině jsou obrázky z levého břehu,
z populární turistické cesty mezi Štěchovicemi a Třebenicemi a
z oblasti nad ní. Postup je zhruba po (svatojánském) proudu, ale bez
proudu, ono to neteče. Míchají se fotky z předjaří a jara 2004
s podzimními z roku 2023. Proč ta dlouhá mezera? Začal jsem opravdu
trampovat. To se ale neděje v kolébce trampingu mezi chajdami, nýbrž dál
od lidí. Přesto si zdejší krajina zaslouží "loudavý návraty".
