Ve 30. a 40. letech 19. století působil v Liběchově kroužek českých
vlastenců, které zde shromáždil majitel panství, vlastenec a mecenáš umění
A. Veith. Mezi nimi také Václav Levý, který jevil výtvarné nadání a v okolních
skalách se cvičil v tesání soch. Tenkrát mu v tom nebránili ochranáři ani
památkáři a tak řadu skal v okolí Želíz proměnil v umělecká díla. V této
snaze měl řadu následovníků - od epigonů po vyložené vandaly.
Později studoval sochařství v Mnichově, vytvořil řadu monumentálních děl
v Římě a v Praze založil školu, z níž vzešli další významní sochaři včetně
J. V. Myslbeka.
Dnes jsou jeho skalní díla značné poničená erosí i hloupými lidmi. Stále
však neztrácejí působivost a dotvářejí magický genius loci skal.
Koneckonců, celý ten
výlet byl poněkud psychedelicko-mystický.
