Když se řekne
Džbán, každému se jako první vybaví
Kounovské
řady. Většině lidí i jako to jediné. Ono se o nich hodně píše. Proč?
Protože se o nich nic neví. A když se nic neví, tak se hodně bájí,
vymýšlí, spekuluje. Záhadologové a jiní
mašíblové mají svůj píseček na hraní. To je
taková zákonitost...
Právě proto, že se o nich tolik píše, zde nic psát nebudu. Jen odkážu
na Wikipedii
a na knihu V. Cílka Kameny a hvězdy.
Víc mě zaujala sousední lokalita: Kamenný les pod Špičákem - les plný
menhirů, vztyčených velkých kamenů. O jejich vztyčení a smyslu naopak
víme vše, včetně dne vztyčení a jmen vztyčujících. Parta nadšenců si prostě
řekla, že když tam mají být nějaké kameny, tak pořádné. Vyhledávají
v lese velké ležící kameny (tvrdé křemence - sluňáky) a vztyčují je.
Smysl té (veliké) práce je čistě estetický, žádné fantazírování o tocích
energií. Na druhou stranu: co si kdo u těch kamenů prožije a procítí, je
jen na něm, interpretacím ani energiím se meze nekladou.
Krajina Džbánu, to nejsou jen kameny, ale především lesy, údolí jakoby
oddělená od světa, orchideje, klid...
