Na pravém břehu Labe za státní hranicí je rozlehlá a nesmírně členitá
oblast Schrammsteine (něco jako "Rozdrásané skály") a Affensteine ("Opičí
skály"). Převyšují hladinu Labe o plných 300 metrů, takže tu není nouze o
opravdu imposantní skalní stěny a věže. Severní výspou je Bloßstock,
postupně se zužující ostroh přecházející v souskalí oddělených věží se
stometrovými stěnami. To, co u nás známe jen jako unikát adršpašských
Milenců, je zde v mnohonásobném vydání. Pokud se sem vydáte, nenechte si
ujít výstupovou cestu od západu, nefalšovanou ferratu, z větší části po
kramlích v kolmých stěnách a v úzkých komínech, kde to jde s velkým pinglem
dost težko. Pro slabší povahy je tam i ocelové lano na jištění přes
karabinu. Moc mě mrzí, že z výstupu nemám fotky. Přidali jsme se k jedné
německé rodině (půjčili Toničce úvazek, díky!) a nemohl jsem zdržovat
focením.
Pohled na kteroukoliv stranu vždy ukáže do daleka pískovcovou krajinu,
ze které ční skalní suky, stolové hory, stěny a věže. Jako bychom vzali
třeba Hruboskalsko nebo Adršpach a zmnohonásobili. Co do počtu, rozlohy i
výšky. A kolem nasázeli dvacet Hejšovin. Čechy jsou sice pískovcovou
velmocí, ale žádná z našich oblastí se nemůže srovnávat se Saskem.
