Výroční ohně neděláme každý rok, ale desetileté výročí
roverského
patriotismu si to zasloužilo. Kvůli suchu jsme přeložili termín až na
konec listopadu. Nebyla to špatná volba.
Trampské ohně jsou vysoce emoční záležitost. Něco mezi svatým přijímáním,
operou a karnevalem. Věc svrchovaně vážná i veselá. Obřad, při kterém si ani
nejotrlejší drsňák nedovolí jakékoliv zlehčování. A zároveň příval radosti,
hravosti, srandy, sebeironie...
Nebudu obrázky rozmělňovat komentáři. Snad něco vypoví o těch krásných
emocích, o kamarádství a sounáležitosti.
