V nedaleké obci Suchdole, blíže Police, stal se v těchto letech [90. léta 19. st.] "zázrak". Jisté mladé hysterické dívce Kristině Rynglové se v lese zjevila panna Maria. Řekla to kněžím a od té doby se tam děly "zázraky". Vystavěna v lese kaplička, ke které vedly schody, i křížová cesta v lese zřízena, rovněž i studánka. Začalo tam putovati množství poutníků zbožných, celé vlaky byly vypravovány, nejvíce z Moravy, a kněží i hostinští měli zisk. V těch letech vyšla i brožurka, sepsaná učitelem Janským, v níž vypočítávány všechny zázraky. Byla tam též tato zpráva: Jistý evangelický pastor Š. z blízkého okolí měl dceru od narození chromou, která kulhala, a ten putoval s ní u víře (!) k zázračné Panně Marii Suchdolské; i stal se zázrak, že dcera byla úplně zdráva a správně chodila.

Ovšem, že každý, kdo rodinu faráře znal, se tomu vysmál, poněvadž žádnou chromou dceru neměl, a všecky správně chodily. - Farář by byl ovšem o té smyšlénce uveřejněné vůbec nezvěděl, na což pisatel asi počítal, ale náhodou se brožurka dostala do ruky jednomu údu sboru, který se nad tou lží pohoršil a žádal faráře Šáru, aby poslal do novin opravu a tu lež na pranýř přibil. Farář hronovský odpověděl, že nebude nic uveřejňovat, že je to taková drzá lež, která pisatele sama odsuzuje. Kdo zná učení evangelické církve, ví dobře, že tato v zázraky tohoto druhu vůbec nevěří, dále, kdo zná jeho rodinu, dobře ví, že žádnou kulhavou dceru nikdy neměl. Že by třeba z článku, který by do novin napsal, vyčetli někteří útok na učení římskokatolické víry, a že by z toho mohla vzniknout polemika, a to že není potřeba pro smyšlénku, která se vyvrací sama; že ale pisateli, s kterým se při vyučování náboženství často stýká, osobně domluví. Avšak, ač hleděl všemožně se s učitelem Janským setkati, ten se tak obratně faráři vyhýbal - ač dříve spolu často mluvívali - že farář mu domluviti nemohl; dal se také tento povedený autor, po fiasku se zázraky, přeložiti do vzdálené obce.