Máchovské variace
aneb
Noc pod Bezdězem
Tušíš, či netušíš v své noci, jež nám září,
že marně hledáme tvůj obraz v hloubi let? Že sto let skláníme se k zastřené té tváři, jež zneklidňuje nás jak jiných světů svět. Proč, Hynku, báseň tvá je horečná a žhavá, proč přelud krásných slov v ní obraz hrůzy vstává? Ve třpytu dní proč smutek tvůj je těžký? Tak sám se vydám tvým krajem s hlavou odkrytou a pěšky. Jen tužku, chléb a sůl si v mošnu starou beru. Jdu za tvou tváří sluncem v podvečeru. Patero vsí v žár slunce bílé hory topí. Co hloupost lidská tu v české zemi tropí? To horkem duše splasklá nepochopí. Moje ani ničí. Zde strašný lihu pán se zhouby krušné dočkal svojí. Krajem muž nestatečný pěšky jít se bojí. O vidle opřeni zabodnuté v hnoji se místní honci hovězí kol cesty jak snědé kostry tyčí. Zde Magdon stěží by sebou křápnul o schody. Vždyť tady vůbec nejsou hospody!! Do obce Bezdězu ještě kilometr.
Na hvězdnej mejdan si piva džbán anděl veze na Velkým vozu.
Jó, Hynku, tak už mně je to jasný.
|
Tuto báseň dává k lepšímu má oblíbená kapela Kamarádi Osady 5. Totožnost autora mi není
známa.
Podle čerstvých zkušeností už není situace ve zdejším pohostinství tak
beznadějná. :-)