Obdivuji na borovicích, jak málo jim stačí k životu. Trocha hlíny zachycená ve spáře, nebo jen vrstva lišejníků. Obejmou kořeny skálu a zachytávají tu trochu vlhkosti, která stéká dolů. Z té bídy nevyrostou do nebe, ale do krásy určitě. Vidět takovou borovici, jak uprostřed stěny, všelijak pokřivená, zápasí o život, je povznášející. Jak málo stačí, aby někdo byl ozdobou světa! A jak malicherné je mnohé z toho, bez čeho se nedovedeme obejít. Chudoba a krása jsou stranami téže mince. Kdybychom tak dovedli žít jako ty borovice!