Letopočet 1627 souvisí s vydáním císařského patentu (31. července), který přikazoval všem nekatolíkům, aby se do 6 měsíců buď obrátili na katolickou víru, nebo odešli do ciziny. Čili vlastně jde o pamětní kámen místa posledního shromáždění. Alespoň se to o sobě snaží sugerovat.
S nejvyšší pravděpodobností hraničící s jistotou jde o novodobé "hankovské" falsum. Kámen "objevil" polický knihkupec a spisovatel Antonín Krtička při turistickém zpřístupňování skal. Jakousi "shodou náhod" byl také Jiráskovým epigonem, propagátorem turistiky, husitské tradice, zakladatelem Československé (později: husitské) církve etc. etc. "Historickou autenticitu" kamene dnes nikdo vážně nebere, ale taktně se o tom příliš nemluví. Leč historický kontext, do něhož kámen míří, odpovídá skutečnosti.
Historici se dnes ostře hádají o interpretaci náboženské a kulturní situace po Bílé hoře. Samozřejmě jde hlavně o ideologii (jak jinak v Čechách?). Dnes je módní vlna lakovat tuhle dobu na růžovo - když nám bolševik tloukl do hlavy nešťastného Jiráska, který ji natřel na černo. Jenže on si to ten Jirásek nevymyslel, alespoň ne v základních obrysech, o tom svědčí dostatek historických pramenů (tedy nejenom belletrie). Nově tyto prameny shromáždila Dr. Eva Melmuková a výsledky publikovala v knize Patent zvaný toleranční (MF, edice Kolumbus, 1999). Velice doporučuji Vaší pozornosti!
Když jsme se v polovině 80. let scházeli k modlitbám na studentských kolejích, mělo to hořkosladkou příchuť konspirace. A to nešlo o mnoho, alespoň na Mat-fysu (jedinou sankcí bylo, že jsem poslední rok nedostal kolej), na jiných fakultách se báli víc, tam to smrdělo vyhazovem ze školy; viděl jsem Bibli schovanou na koleji v peřiňáku, aby spolubydlící něco neudal - to už skoro připomínalo tu Bibli kralickou schovanou v chalupě za trámem (podle Jiráska).
Sluj se nachází na Ostaši, v Dolním labyrintu (od osady se nejde nahoru na vrchol, ale doprava po zelené značce).
Ostrost obrázku nic moc - uvnitř sluje je tma jako v pytli a je to bráno z ruky.
