Vysoko na hřebenu nad Rtyní je příkrá stráň. Z ní se jako výhrůžně zvednuté prsty tyčí do nebe vysoké, větry ošlehané modříny. Za temných nocí a v plískanici skučí vítr ve větvích jako doprovod jekotu čarodějnic, hejkalů a vší půlnoční havěti.