Pozoruhodný výjev s důležitým poselstvím. V uzavřeném rámu (který znázorňuje viditelný svět) nějaký člověk ryje zemi poblíž kostela. Přitom obrací zrak ke slunečním paprskům - k viditelnému světlu. Nad tím vším (nad viditelným světem) září oko Boží - Trojice, Boží láska, Slunce spravedlnosti etc... K židokřesťanskému Bohu se váže velmi bohatá sluneční symbolika. Zbožný člověk dobře ví, že ty viditelné paprsky světla a tepla jsou odleskem daleko větší Boží lásky, která je nad tím vším. Vnucuje se otázka: co vidí člověk nezbožný? Ten nemůže vidět víc než Slunce - pouhou kouli žhavých plynů. Proto tam je jasně zobrazená ta hranice našeho - viditelného - světa. Nad ni - k pravému zdroji světla a dobra - lze vidět jen vírou. Není žádná skulina v té hranici (biblicky: klenbě nebeské), kterou bychom viděli Boha přímo. Žádný důkaz (třeba filosofický), kterým bychom ty nevěřící mohli tlouct po hlavě. Naštěstí...