Než se nad tímto (velmi explicitním) sexuálním symbolem pohoršíte, chvíli uvažujte. Jde o zdaleka největší skulpturu ve zdejší podzemní galerii. O čem to vypovídá? O zvrhlosti autora? O geniu loci? Nebo o něčem daleko obecnějším?

Falické symboly byly zřejmě vůbec nejstarším projevem sochařského umění, svou roli hrály téměř ve všech archaických náboženstvích i v rozvinutých polyteistických náboženstvích, která se zabývala přírodním cyklem a kultem plodnosti - viz pojmy jako např. lingam, maceba, možná i menhiry hrály tuto roli. To, co trčí ze země, je symbolem (mužské) plodivé síly. A stejně tak kdejaká "díra" do země - do "Matky Země" byla pojímána jako mateřské lůno. Však se taky u oněch trčících lingamů a u vchodů do jeskyní pravidelně nacházejí pozůstatky po kultu a obětech (střepy, kosti) - a to i z doby, kdy lidé už v jeskyních dávno nebydleli. Archaické náboženství a náboženské umění (jako že profánní umění tehdy neexistovalo) je sexuální symbolikou prostoupené. Ostatně, podívejte se na nejstarší známé sošky, ony Věstonické a jiné Venuše a na totemy současných Papuánců a Polynésanů (třeba v Náprstkově museu).

Máme v sobě hluboko (nepochybně geneticky) zakódovaný cit (archetyp) pro sexuální symbol. Není těžké to pochopit. Vždyť během drtivé většiny evoluční historie lidstva byl lidský život neustále ohrožován jednak permanentní hrozbou hladu, jednak vysokou mortalitou. Přežít znamenalo - podle zcela přirozené a logické úvahy - zasazovat se o co největší plodivou sílu přírody (proto ony všudypřítomné kulty plodnosti) a o vlastní dostatečnou "nadprodukci potomstva".

Takže autor nebyl zvrhlý, byl normální a choval se zcela přirozeně, jak mu velel prastarý archetyp, notabene na takovém místě uvnitř země. Že lidi (chlapi) myslejí jen na to jedno? No bodejť by nemysleli, mají to v genech, geny pro askesi a mnišství se v populaci šíří těžko...

Až napadne sníh, projděte se kolem studentských kolejí. Můžete předem tipovat, jakými zdůrazněnými rysy se budou vyznačovat četní sněhuláci; nebude obtížné to uhodnout. My jsme jim říkali pornoláci, jejich stavění bylo součástí bujarých a družných večerů na kolejích (s oblibou jsme je stavěli u socialistických soch - myslím, že ta dívka-budovatelka u menzy Větrník pořád stojí :-) ).