Když uléhám, nechávám si foťák na dosah ruky. Nejhezčí pohledy v životě totiž uvidíte zleže. Oteřít oko, pak druhé, podívat se na oblohu, na skálu nad hlavou, na větve stromů... Jen si to představte. Tělo je ještě v teplém spacáku, nosem ale proudí vlhká podzimní vůně, mráz ještě neštípe, je těsně nad nulou. Ticho jako v kostele; tedy jako v chrámu.