Člověk se stále učí... Dodnes jsem netušil, že nás k pravému životu, milosrdenství a soucitu vede voda. Ano - voda! A taky odpouští naše omyly. No, že je to báječné? Podělám si život nějakým omylem, poprosím vodu, ona mi odpustí a je všechno oukej.

Trapní primitivové se "báli Boha", vztahovali se k němu celým životem, litovali svých hříchů, ale spoléhali na Boží odpuštění a pomoc. To bylo ještě v temných pre-post-moderních dobách. V době postmoderní, postfaktické, postmorální, postracionální, postkoitální... stačí voda. Všechno je cool, v pohodě, hlavně taknějak autenticky, že? Kdo by se tahal s nějakými hříchy, natož s pokáním a obrácením... Děláme jen omyly, voda to vezme. Taková voda, to je něco, zvlášť když je vyfutrovaná vším, co nás napadne - je tam kabalistický strom života, keltský triskelion, křesťanský kříž, kompasneboco, ... Jako když Pejsek s Kočičkou pekli dort.

Ale co, je to vlastně sympatické. Dokonce roztomilé. Modlením k vodě se nedá nic pokazit a je lepší, vztahovat se k vodě než k penězům nebo k mediálním celebritám.