Český předklad nápisu je na tabulce vedle pomníku:

K čestné památce na padlé udatné rakouské a pruské válečníky, kteří tu ve věrném plnění povinností ve dnech 18.-21. července 1757 padli hrdinnou smrtí za císaře, krále a vlast. Bůh dejž jim věčný mír.

Nápis smutně symptomatický, vystihující něco z charakteru všeobecně lidského, ale i specificky německého. Apotheosa zabíjení. Poslušně zabíjet a nechat se zabít - jako nejvyšší ctnost. Pomníky padlým staví všechny národy. Ale jen po válce "Němců s Němci" v německém kulturním prostředí se to spojí s morbidní oslavou vojáctví.

Co se zde vlastně událo? Na jaře 1757 Prusové vtrhli do Čech, vítězně došli až k Praze. Pak prohráli u Kolína a utíkali z Čech do Lužice. Rakušané obsadili pohraniční hory a bránili jim v průchodu. Kolem Studence došlo k několika velmi krvavým střetům. (Následně Rakušané dobyli podstatnou část Slezska, o které ale ještě téhož roku přišli, ale to je jiná kapitola s desetitisíci jiných mrtvých.)