To býval největší a nejkrásnější krasový kořenáč. Takto vypadal před 5 lety a před 6 lety. Potkalo ho něco, co se jeho příbuzným v pískovcích stát nemůže: stal se opravdovým, tj. sintrovým stalagmitem. A šlo mu to daleko rychleji, než by dokázal narůst stalagmit bez přítomnosti kořenů. Dopadala na něj voda nasycená uhličitanem vápenatým. Vodu částečně absorbovaly kořeny (však to je taky důvod, proč kořenáče vznikají) a částečně se odpařila na velké ploše kořenového vlášení. Rozpuštěný uhličitan vápenatý se vysrážel jako sintr. Když už ho bylo moc, udusil kořeny (nejspíš zaškrtil vodivá pletiva nebo zadusil - od kyslíku isoloval - hmotu symbiotické houby) a kořenáč odumřel. A jak je vidět na fotkách ostatních kořenáčů z této lokality, i je čeká stejný osud, i když zatím prosperují a vyhánějí bujné nové vlášení.

Netřeba nad nimi truchlit - strom žije dál a vytvoří si nové kořenáče na jiných místech skapu.

Zdá se, že na druhé známe lokalitě krasových kořenáčů k tomuto procesu nedochází. Zřejmě tamější skapová voda má kratší trasu s povrchu do jeskyně a nestihne rozpustit dost uhličitanu vápenatého.