Už při první návštěvě před osmi lety nám ten krapas byl podezřelý. Průvan ho vychýlit v růstu nemohl; musela to učinit proudící voda.

Bližší pohled vše vysvětlí. Ten krapas je nějak nehomogenní. Aha, jsou v něm zarostlé stonky trávy. Už jsou obalené sintrem, staly se součástí krápníku. Když se tu valí povodňová voda, unáší kdeco. Obaly od tatranek, utopené myši i trávu. To se zachycuje na krápníku. Povodeň přejde, tráva zůstane viset a postupně obrůstá sintrem. Přijde další povodeň a situace se opakuje, máme další schod. Život jde dál a tropí hlouposti, jak má ve zvyku...