Značná část krápníků i stěn Katedrály je takto strakatá. Vypadá to, že kdysi dávno byl prostor zatopený hodně kalnou vodou, která zanechala na površích rovnoměrný povlak bahna. To se pak stáhlo do těch bobečků (nikoliv vysyscháním, ale v důsledku nesmáčivosti jílových částic). Protože celý proces probíhal na celém povrchu zhruba stejně rychle, jsou hustota skvrn a jejich rozmístění zcela pravidelné. Asi k tomu došlo docela dávno, protože někde už přes to narostly novější sintry. Jiné vysvětlení mě nenapadá.