Je to obehraná písnička: bůh (či hrdina, král) umírá a sestupuje do podsvětí. Jeho manželka/milenka sestupuje za ním, aby si vymohla jeho oživení a návrat, přičemž překonává mnohé nástrahy a překážky. Výsledkem je kompromis; milenci je povolen návrat vždy na část roku. V některých mýtech musí za něho najít náhradu či rukojmí.

Ve všech starověkých pantheonech a mythologiích existoval tento motiv jako jeden z nejvýznamnějších. Vyjadřoval vegetační cyklus. Ten, kdo umíral a sestupoval pod zem, symbolisoval zaseté zrno resp. rostlinstvo "mrtvé" v době sucha. Na začátku vegetačního období ožívá a oplodňuje zemi. Aby nezapomněl se probudit a oplodňovat, pořádají se kultické slavnosti, kde kněžka a král hrají roli onoho božského páru. Tito vegetační bohové nebývali chápani jako vládci pantheonu, ale co do uctívání byli nejpopulárnější. Mýtus je všude podobný, liší se detaily a jmény aktérů: Inanna + Dumuzi resp. Ištar + Tammúz, Anat + Baal, Afrodita + Adónis, Éset + Usírev... Do detailů oživování (v některých mýtech barvitě vylíčených) na tomto místě nezacházejme. :-)

Zajímavé je, že hrdinkami jsou ženy - jako i na našem snímku. V pohádkách to bývá obráceně, jako že třeba princ oživuje Sněhurku či Růženku. Však taky nejsme v žádné pohádce, ale v Amatérské jeskyni.