Tento jev je známý především z pískovcových pseudokrasových prostor: do jeskyně (dutiny) zasahuje kořen stromu z povrchu. Pokud se do něj trefuje skapávající voda (třeba díky výstupku na stropě), kořen v tom místě vyhání drobné kořínky a vlášení, aby vodu co nejefektivněji zachytil. Po čase vznikne něco jako krápník - po jeskyňářsku "kořenáč". Běžně to dělají smrky, břízy, pravděpodobně i další druhy stromů. Zde je na horním (stropním) kameni jakýsi břit, po kterém voda stéká a na třech místech skapává. Je vidět, že dvě kapky jsou už připravené kápnout přímo na kořenáč.

Jako donedávna největší známý kořenáč (70 cm) má své vlastní jméno, samozřejmě to je Král.