Pohlcující záplavy orličích hasivek, jetřichovických kapradin. Rostou
všude, na podzim suše praskají pod nohama, někdy vysoké nad hlavu. Staří
domorodci říkali: spíš-li na loži z hasivek, nedostaneš blechy, ta
skákající zvířata hasivku nemilují. V druhé polovině října se hasivky
připodobní barvě buků: zlatohnědost, mezi nimi borůvčí, polštáře rudých
brusinek. Kraj má v tu dobu barvu šlechtické vznešenosti, skály jsou
fialové, možná vřesem, pod nimi žlutolisté břízy.
Letní pohled ze skály dolů, do nitra rozlehlých porostů hasivek:
přimhouříš-li oči, nebo dokonce jedno oko zavřeš, máš náhle pocit, jako by
ses vznášel a z ptačí výše pozoroval nekonečné pralesy Amazonie. O kousek
dál se zvedají z borovin polštáře bělomechů. Tehdy se ti zdá, že nad
mořskou hladinou se vynořují hřbety lachtanů s hedvábnou, světlezelenou
srstí.
M. Nevrlý
|