Zadní země je romantický kraj. Milují jej především trempové. Občas potkáš v
roklích ty mladé, do hadrů, kůží a dlouhých vlasů oděné vyvraceče prstů:
při pozdravu ti uchopí palec a páčí jej dozadu. Někteří mají i lichou
náušničku v uchu, ale jsou zvídaví a přírodě neškodí. Vyhledávají odlehlé
převisy, pod kterými tráví noci. Podobně jako draví ptáci, kteří neloví v
okolí svých hnízd, ani trempové nekácejí dřevo u svých kempů, kterým dávají
podivuhodně pěkná jména.
...
Ráno trempové vymetou oharky táboráku a na uhrabané ohniště položí
zelenou smrkovou větvičku jako stopu malachitového ptáčka. Čisto a
uklizeno. Odpadky po sobě odnesou, vědí, že kdyby je tam nechali, další
lidé k nim přidají svoje a zlo nezadržitelně poroste. Uklizený kemp se tak
podobá tibetskému modlicímu mlýnku: lidé odejdou a mlýnek sám ve větru koná
bohumilou a smysluplnou práci. Trempové dosud nemají chtivé, bachraté a
sumčí duše chalupářů a k životu i štěstí jim stačí málo: pod převisem kempu
někdy najdeš jen volně uloženou sekyru nebo pilu, občas kotlík a téměř vždy
svíčku, zprohýbanou lžíci, březovou kůru, pytlík s vlhkou solí. Také
suchary pro plchy sedmispáče, kteří Zadní zemi obývají svorně s trempy. A
ještě něco tam bývá ve vodotěsném obalu - osadní kniha. Opsal jsem si před
lety několik podivuhodných vět jednoho zápisu: "... přišli jsme po měsících
za teplého večera. Uvítala nás nehybnost svazující tělo i mysl do
zvláštního vytržení. Při západu slunce bylo slyšet prasknutí větvičky na
kilometry daleko. Opojení z ticha a samoty dosud trvá." Zadní země je
romantický kraj.
M. Nevrlý
|