Cesta za světlem
|
Zadní země je romantický kraj. Milují jej především trempové. Občas potkáš v
roklích ty mladé, do hadrů, kůží a dlouhých vlasů oděné vyvraceče prstů:
při pozdravu ti uchopí palec a páčí jej dozadu. Někteří mají i lichou
náušničku v uchu, ale jsou zvídaví a přírodě neškodí. Vyhledávají odlehlé
převisy, pod kterými tráví noci. Podobně jako draví ptáci, kteří neloví v
okolí svých hnízd, ani trempové nekácejí dřevo u svých kempů, kterým dávají
podivuhodně pěkná jména.
... Ráno trempové vymetou oharky táboráku a na uhrabané ohniště položí zelenou smrkovou větvičku jako stopu malachitového ptáčka. Čisto a uklizeno. Odpadky po sobě odnesou, vědí, že kdyby je tam nechali, další lidé k nim přidají svoje a zlo nezadržitelně poroste. Uklizený kemp se tak podobá tibetskému modlicímu mlýnku: lidé odejdou a mlýnek sám ve větru koná bohumilou a smysluplnou práci. Trempové dosud nemají chtivé, bachraté a sumčí duše chalupářů a k životu i štěstí jim stačí málo: pod převisem kempu někdy najdeš jen volně uloženou sekyru nebo pilu, občas kotlík a téměř vždy svíčku, zprohýbanou lžíci, březovou kůru, pytlík s vlhkou solí. Také suchary pro plchy sedmispáče, kteří Zadní zemi obývají svorně s trempy. A ještě něco tam bývá ve vodotěsném obalu - osadní kniha. Opsal jsem si před lety několik podivuhodných vět jednoho zápisu: "... přišli jsme po měsících za teplého večera. Uvítala nás nehybnost svazující tělo i mysl do zvláštního vytržení. Při západu slunce bylo slyšet prasknutí větvičky na kilometry daleko. Opojení z ticha a samoty dosud trvá." Zadní země je romantický kraj. M. Nevrlý |
F: září 2008, Z: 2008/10
