Touto cestou prochází většina pirinských poutníků, je to hlavní spojnice mezi "Vysokým" (severním) Pirinem a oblastí vína a pískových roklí kolem Melniku. Měl jsem ji velmi živě v paměti, z čehož pramenila jistota, že spát můžeme, kdekoliv to na nás přijde. Že ten hřeben je holý, suchý, otevřený. Kousek středomořského světa. Jaké bylo překvapení, že jdeme pořád hustým borovým lesem. Samé mladé stromy, nejvýš 20 let. Hodně se to tu změnilo. A najít rovné místo na přespání nebylo snadné.