Pozůstatek předchůdce pozdější katedrály. Postavena někdy v 11. stol.

Zasvěcení je jasné: podle legendy plánoval římský císař Konstantin (ten, který legalisoval v říši křesťanství) vyzvednout na řeckém ostrově Patras ostatky apoštola Ondřeje (měl to jako záminku k invasi). Mnich Regulus, jinak též biskup na Patrasu, dostal ve snu příkaz, aby Ondřejovy kosti vzal a donesl je "na konec světa", což on učinil. Konec světa nalezl zde. Regula i kostí se ujal zdejší piktský král Oengus. Stalo se tak r. 345. (To je samozřejmě anachronismus, Piktové byli ještě o pár set let později pohany; Oengus žil až v 8. stol.)

Kdy a jak se kult sv. Ondřeje do Skotska dostal, je složitá otázka. Doložen je až od 11. stol. Z údajných Ondřejových kostí se stala skotská národní relikvie, národním symbolem se stal ondřejský kříž a sídlo církevní správy bylo nazváno St. Andrews.