předcházející obsah skupiny následující Smírčí kříž u České Metuje
Smírčí kříž u České Metuje - větší formát
Motiv vpravdě váchalovský, jako by vypadl z Krvavého románu. Smírčí kříže se stavěly na místech, kde došlo ke zločinu. Co se událo na tomto místě, je stále ještě patrné, ač zub času zapracoval. Nápis na opačné straně je již zcela nečitelný kromě letopočtu 1501.

Je zřejmé, že naši předci nebyli o nic lepší než my. Ale přeci jen: považovali zlo za něco méně samozřejmého, než jak je vnímáme my. Povědomí toho, že zlo je třeba připomínat a odčiňovat, bylo zřejmě živé v běžném životě lidí.

Na druhou stranu se mocní nijak nesnažili omlouvat za činy svoje a svých předchůdců, to je až vynález 2. poloviny našeho století. Ono institucialisované a ritualisované omlouvání za minulost, které dnes patří k bontónu (ať už mezi státy nebo mezi církvemi), vnímám jako velmi problematickou záležitost. Delegovali jsme pokání na instituce k tomu účelu zřízené, společnost pověřuje omlouváním lidi, kteří si navzájem nikdy nic neudělali; dokonce se na to zřizují komise profesionálních omlouvačů. Ti to vyřídí za nás. Společnost pod tímto mravním deštníkem může vesele hnít. Tedy - díkybohu aspoň za ty komise, je to lepší než nic, ale je smutně symptomatické, že zástupné, mechanisované a neosobní omlouvání za minulost zavádí společnost, která v běžných situacích začala vnímat zlo jako samozřejmost a normu chování.

Z: 1999/01   napsat komentář