Zde byla Zuzanka ještě sotva odrostlým štěnětem - matka nepřesvědčivá jezevčice, otec neznámý vojín (podle Zuzančiných tlapek soudě, nejspíš vlčák). Prostě ideální nedegenerovaná rasa k dětem.

Zatímco potrhlá Amálka stihla potok několikrát přeplavat a přeběhnout po kládě tam a zpátky, Zuzanka kráčí s přehledem a s rozvahou. Jen se ale octne na břehu, chytí stopu a zdrhne. Pak si nás najde uprostřed skály; obě naše čuby mají nepochybně společného předka - kamzíka.