Roztomilé zvířátko z pražské ZOO. Kolem pobíhá a hrabe se v písku mnoho podobných, tato však trpělivě sedí na vyvýšeném kameni a pozoruje okolí. Kdyby se blížil dravec, výkřikem varuje ostatní a zmizí v noře. Dělají to tak vždycky, což zamotalo hlavu zoologům studujícím chování zvířat (etologům) - hlídkující surikaty byly uváděny jako příklad nesobeckého (altruistického) chování mezi zvířaty. Jenže podrobnější zkoumání odhalilo tento názor (a všechny analogické u jiných zvířat) jako omyl a etologický mýtus. Podrobněji vizte v článku Jana Zrzavého převzatém z časopisu Vesmír.