Ležela natažená přes cestu a vůbec nemínila uhnout. Pěkný kousek, skoro metr na délku. Jen líně zvedla hlavu a koukala, jestli si to rozmyslíme a dáme jí pokoj. Po delším focení a obtěžování usoudila, že moudřejší ustoupí, a odplazila se do trávy. Celou další cestu jsem šel raději vpředu, visel očima na cestě a říkal si, že kdyby mi někdo z dětí šlápl na zmiji, byla by to hodně nepříjemná komplikace. Nejbližší místo dostupné sanitkou bylo odtud několik hodin cesty.