Modřany, 8. května 2005
Milý Pane Bože,
co ti tu vlastně máme vykládat? Jako bychom ti tu mohli povědět něco, co ještě nevíš... My o tobě víme pramálo, zatímco ty o nás víš všechno, znáš nás daleko líp, než se známe sami. Vlastně bychom měli říct ámen a jít domů a zbytečně se před tebou neztrapňovat. Jenže ty si s námi chceš povídat. A kde jinde, když ne v kostele? Vždyť právě kvůli tomu jsme tady. Máš to zvláštní zálibu a dost těžko se nám to chápe. Jak často máme lidí plné zuby, lezou nám na nervy a velice pečlivě si vybíráme, s kým se míníme bavit a komu se raději vyhnout. A ty se při tom tváříš, jako že stojíš o každého z nás.
Že ti není líto času... Máš na starosti celý vesmír, to opravdu stojíš o názory, pocity a myšlenky takových obyčejných lidí? A že si s tebou můžeme povídat, i když nikdo jiný o nás nestojí? Slyšeli jsme, že nikdo z nás pro tebe není ztracený a pro každého máš pochopení a dobré slovo. Aspoň tak nám o tobě vyprávěli, hlavně ten, který k tobě měl hodně blízko. Těžko to chápeme, ale jestli tomu tak opravdu je, tak je to něco úžasného a moc ti za to děkujeme.
Vlastně bychom si s tebou taky rádi povídali. Přes to, že o nás všechno víš. Dokonce právě proto. Protože tím pádem před tebou nemůžeme a nemusíme nic předstírat, nemusíme si na nic hrát a přetvařovat se. A můžeme ti své radosti i trápení předkládat takové, jaké jsou. To před lidmi nemůžeme, abychom si nezadali, aby si o nás něco nepomysleli. Tak ti předkládáme všechno to, čím v poslední době žijeme, co nás potěšilo, co se nám povedlo či nepovedlo, čeho se bojíme. Nelze to několika slovy povědět, na to jsou naše životy příliš rozmanité. Můžeme se však spolehnout, že ty víš, vidíš do našich srdcí a jsi nám nablízku. A jistě se shodneme na tom, že chceme, abys nám byl nablízku, vždyť co bychom tu jinak pohledávali?
Prosíme tě tedy – buď nám nablízku, povídej si s námi, mluv nám do života, ukazuj nám, co je opravdu důležité a co můžeme pustit k vodě. A ukazuj nám, jak vidíš věci a lidi okolo nás, abychom k nim i my uměli nacházet správný přístup a být užiteční. A uč nás povídat si s tebou, mluvit bez pózy a bez přetvářky a taky dobře poslouchat a slyšet tě – i tam, kde to nečekáme. Nejenom tady a teď, i když to samozřejmě taky.
Amen
Modřany, 8. června 2003, předpověď na 33oC ve stínu
Panebože, to zas bude vedro! Dej už s tím pokoj! ...?... Cože? Říkáš, že počasí není tvůj džob? A že kdyby byla zima, tak že bychom nadávali taky? No, asi máš pravdu. My opravdu hodně nadáváme a stěžujeme si na kde co. Ale chápej to, jen si to představ. Zítra zase do práce. Bude hic, zase se porouchá počítač, zase to všechno nestihnu, přijdu domů utahanej, tam se dozvím všechny průšvihy, co nadělaly děti, ve schránce bude složenka na nájem, no prostě hrůza. Kdybys nebyl všemohoucí a vševědoucí a musel chodit do práce, tak bys nadával taky. Nadával bys stejně, jako nadáváme dětem, když zlobí, na všechno mají tisíc námitek a nic jim není dost dobrý.
...?... Cože? Říkáš, že si to umíš představit a že nás chápeš? A že takových nevychovaných dětí máš toho času 6 miliard? No to musí být na zbláznění. A jak to, že teda nenadáváš? A jak je všechny zvládáš? ...?... Jo, říkáš, špatně, neposlouchají, dělají si co chtějí a jsou na sebe oškliví a k tobě nevděční. Tak to dobře známe. Takový děti by člověk občas nejradši zabil, stačí jich mít dvě nebo pět, natož 6 miliard. ...?... Říkáš, že právě jako vševědoucí je všechny chápeš a proto jim nenadáváš? To je jako ... to nás jako máš opravdu všechny rád? A že tě mrzí, když jsme na sebe oškliví a k tobě nevděčný? Jejda, to si s náma asi moc radosti neužiješ.
Ale poslyš, my to zkusíme trochu jinak. Zkusíme ti chvíli dělat radost. Zkusíme nenadávat, být vděčnější a vidět věci z lepší stránky. Tak se těšíme na dnešní odpoledne, bude hezky teplo, dáme si sodovku do ledničky, sedneme si někam do chládku a bude nám hezky. A třeba si popovídáme s někým, na koho jsme jindy neměli čas. A těšíme se i zítra do práce, snad se něco podaří udělat, a když se nepodaří, tak to snad pozítří půjde líp. A zkusíme si hrát na vševědoucí a chápat ty naše kolegy v práci a děti doma, co nám všichni obvykle tak lezou na nervy. Kdybychom snad chtěli nadávat, tak nám, prosím tě, připomeň, že nejsme vševědoucí a že asi něco nebo někoho nechápeme. A pošli nám do cesty něco legračního, abychom se nebrali tak děsně vážně.
Teď by bylo potřeba, abychom od tebe ještě slyšeli něco do života. Jako abys nám poradil, jak na to. Jak na to, abychom dokázali vidět věci z té lepší stránky a podle toho jednat. Nám se sice moc nelíbí, když nám někdo mluví do života nebo nám dělá kázání, ale tady v kostele to snad vydržíme. A veď nás, prosíme, a mluv nám do života nejen v kostele, ale pořád. Ty už víš, jak. Děkujeme ti za to.
Amen
Modřany, 6. října 2002
Milý pane Bože,
haló, jsi tam? Jsi, to je dobře. Nám to občas připadá, jako že tam nejsi, nebo jako že tam jsi, ale nejsi tady, a přitom by bylo potřeba, abys tu byl a dal to tu do pořádku. Nebo se nám aspoň připomněl, že o nás víš a že s tebou máme počítat. Víš, ono není vůbec lehké s Tebou počítat, ten Tvůj hlas tichý a temný – nemohl bys mluvit hlasitěji, abychom Tě všichni pořádně slyšeli a pokud možno i viděli? No ano, říkáš, že nechceš, abychom byli jako bezduché figurky na povel. Máš pravdu, to by se nám líbilo ještě míň. Ale takhle na Tebe dost často zapomínáme a děláme si co chceme, moc o tom nepřemýšlíme a pokud přemýšlíme, obvykle se neptáme na Tvůj zákon a Tvá přikázání. Zapomínáme se na sebe a na své bližní dívat Tvýma očima, neptáme se, jak se Ti to asi líbí. A pak jsme obtíženi spáchaných nepravostí jhem, které nás k zemi tlačí; a zákona Tvého střely svědomí naše sevřely. Není to nic extra příjemného, ale stejně Ti za tu naši mravní kocovinu moc děkujeme. Vždyť právě díky těm zákona Tvého střelám se dozvídáme o sobě pravdu a můžeme si ujasnit, jak to s námi doopravdy je. Díky tomu sevřenému svědomí, díky Tvému zákonu, díky zvyku chodit sem do tohoto domečku si ujasňujeme, že jsme toho hodně pokazili, že máme co napravovat a dokonce se občas dozvíme i jak to napravovat. Opravdu Ti za to moc děkujeme, i když nám to jde proti srsti. Chceme si od Tebe nechat mluvit do života. Fakt, myslíme to vážně, jinak bychom tady určitě nebyli.
Ale také si tu připomínáme, že máme hrozně moc dobrého, že se nám ledacos povedlo a že se to daří i našim blízkým. Uvědomujeme si – a chtěli bychom k tomu být ještě vnímavější – že zažíváme hodně lásky, přátelství, pochopení i legrace. Ale i to vidíme a vnímáme jaksi samozřejmě a zapomínáme, jak úžasné a vzácné to je. A když se nám tak málo připomínáš, tak Ti obvykle zapomeneme poděkovat, jako by všechno to dobré, co máme a prožíváme, nebylo z Tvé ruky a z Tvého stvoření. A tak teď vzpomínáme na všechno, co se nám v poslední době povedlo nebo líbilo a děkujeme Ti za to.
A tak, když jsme se tu sešli, spoléháme, že tu nejsme zbytečně. Prosíme Tě, promluv nám do života a neber si servítky. A dej nám i zde pocítit, že nás máš rád, žes nám dal blízké lidi ku pomoci i k povzbuzení, že s tebou můžeme a máme počítat, že i když se nám nevnucuješ, jsi s námi. Za to Ti děkujeme ze všeho nejvíc.
Amen
Pozn.: před modlitbou byla zpívána píseň č. 494 (na ni narážky v modlitbě)
Modřany, 11. 11. 2001
Milý pane Bože,
tak jsme zase přišli do kostela, teda on to vlastně ani není pořádný kostel, ale na tom přece nezáleží, hlavně jsme přišli k Tobě, teda to je vlastně taky hloupost, vždyť my nechodíme za Tebou, ale ty jsi přišel za námi, každý den za námi chodíš a jsi s námi i tady a teď. A to je úžasná paráda. Vždyť kolik úsilí a času vynakládáme na to, abychom se dostali k někomu, koho máme rádi, nebo abychom se zavděčili těm, od nichž něco chceme, jejichž přízeň potřebujeme získat. A přitom: co jsou ti všichni proti Tobě, Pánu a Bohu, Stvořiteli a Spasiteli? Kam se hrabou všichni potentáti, nadřízení, úředníci i slavné hvězdy. Vždyť naším přítelem jsi ty. Každý den, Slunce, Země i všechno krásné kolem nás je odleskem Tvé slávy. I ten dnešní nádherný podzimní den. Proč vlastně o nás stojíš, proč máš zájem o něco tak obyčejného, nezajímavého, často přímo ostudného, jako jsme my v našich obyčejných a nezajímavých radostech a starostech? Ne, to opravdu nechápeme, ale naštěstí nemusíme všechno chápat. Z Tvého slova víme, že tomu tak prostě je a máme z toho radost. Je to paráda, že máme komu poděkovat za ty naše všední a obyčejné dny, radosti a starosti. A je paráda, že uprostřed světa, který radostí a vděčností moc neoplývá, se můžeme sejít tady s tolika lidmi, kteří také mají radost ze života a z Tebe, ze Tvé blízkosti, z toho že se za námi obtěžuješ a naše všední a obyčejné dny Ti stojí za pozornost.
Tak Ti chceme říct, že Tě máme rádi, a taky, že je nám na tom Tvém Božím světě fajn. Že máme každý den radost ze spousty drobných i větších věcí a z lidí okolo sebe, i když toho spoustu docela nevděčně přehlížíme a taky ledacos pokazíme.
Zejména Ti dnes chceme poděkovat za naše děti a rodiny. Děkujeme Ti, že dnes opět můžeme mezi sebou a před Tebou přivítat nového človíčka. Děkujeme Ti, že v poslední době je zase kolem nás spousta malých dětí. Je radost vidět, jak se mají k světu, vědět, kolik hezkých věcí je v životě čeká. Je to vlastně úžasné, že můžeme svým dětem poskytovat obživu, vedení a mnohé drobné radosti - a tak napodobovat Tebe, který jsi tyto věci ve svém stvoření připravil nám všem. Že můžeme mít radost, když ony mají radost a když vidíme jejich zájem. Rádi bychom takovou radost dělali i Tobě svou vděčností a zájmem o ledacos - především zase o ty naše děti, které jsi nám dal a svěřil. A nejen o ně.
A tak, když jsme tu takhle všichni spolu, pouč nás zase svým slovem o tom, co je pro nás a pro naše bližní důležité a potřebné. A zůstaň s námi všemi i když se odtud rozejdeme. Víme, že to od Tebe smíme a máme chtít - a moc Ti za to děkujeme.
Amen
Modřany, 22. 10. 2000
Milý pane Bože,
tak nám včera zase po delší době vylezlo sluníčko a posvítilo na ten náš svět, cos pro nás udělal. Tak jsme se rozhlédli, a musíme teda říct – je to fakt super! Tohle se ti teda povedlo. Třeba to žluté a červené listí. A do toho kopce, doliny, stromy a kytky – ono to fakt ještě kvete – a roztomilá zvířátka [pozn.: na výletě na nás zaútočilo stádo divokých prasat]. Nádhera kam se podíváme, stačí se kouknout z okna. Je to božský; jak's tohle dokázal? Něco takového bychom opravdu neuměli, tak snad Ti to aspoň nezničíme.
A málem bych zapomněl na lidi. I když to tak občas nevypadá, je to s nimi většinou fajn, přes všechno naše nadávání. Třeba to, žes nám dopřál rodiny, přátele a sbor, kolegy v práci. Jsou taky skvělí, co bychom si bez nich počali? A kolik legrace na tom božím světě užijeme. Stačí si poslechnout rozpravy a názory vlastních dětí. A té radosti a veselosti kolem nás, ostatně tady prý bylo předevčírem taky docela veselo [pozn.: na faře byla svatba]. A máme rodiče a manžele, na které se můžeme spolehnout. A bezvadně jsme si popovídali s kolegou v hospodě. Je toho tolik...
Tak nevím, obávám se – že my za to většinou ani nepoděkujeme? Že daleko víc nadáváme a stěžujeme si na kde co? To Tě asi musí docela mrzet. S takovou láskou a péčí jsi nám ten svět připravil a uspořádal, abychom z něj měli radost, a my to bereme jako samozřejmost a ještě se nám to nelíbí. Tak se tady stydíme a rádi bychom Ti za to všechno poděkovali, i zpětně za to, čeho jsme si ani pořádně nevšimli.
A hlavně Ti děkujeme, že jsme tady a můžeme slyšet evangelium. Že máme komu být vděční a víme o tom – narozdíl od těch, kdo o Tobě nevědí a můžou si tudíž myslet, že jsou na všechno sami a že ten svět nestojí za nic.
Tak Tě prosíme, když už máme tolik dobrého a víme o tom, ať je to na nás vidět a ať z toho mají něco i ti druzí, kteří třeba ještě nevědí. Když je to tak prima, chodit s Tebou a s bližními, ať i těm bližním je příjemné chodit s námi. Ať taky můžou být vděční. Jistě, že ne nám, ale Tobě – i když Tě neznají jménem.
K tomu potřebujeme jednu drobnost, a Ty nám ji určitě neodepřeš, natolik Tě známe: kromě toho, že tu jsme spolu a je nám spolu dobře, buď tu s námi i Ty, ať nemluvíme jenom o Tobě, ale hlavně s Tebou a ať si od Tebe necháme promluvit do duše a ať s Tebou odejdeme domů a do práce. Protože s Tebou nám je nejlíp a je to tak nejlepší nejen pro nás, ale i pro ty kolem nás. A za to Ti děkujeme ze všeho nejvíc.
Amen
Modřany, jaro 2000
Milý pane Bože,
tak jsme zase tady. A můžeme Ti teda říct, že se tomu sami divíme. Když tak čteme v novinách a posloucháme v televizi, co si lidi o nás křesťanech myslí, máme chuť se schovat nebo aspoň už nikdy nepáchnout do kostela. Jestli si to myslí, pane Bože, i o Tobě, tak teda potěš Tě pánbůh. Oni si o nás nic hezkého nemyslí, protože jsou většinou nevzdělaní a moc toho o církvi svaté nevědí. Anebo někteří zase vzdělaní jsou a vědí toho o církvi svaté až moc. A nejhorší na tom je, že někteří z nich nás znají osobně a ti toho o nás vědí nejvíc. S těmi je nejhorší pořízení. No řekni, pane Bože, poslouchal bys od nás nějaké zbožné řeči, když o nás a na nás všechno víš? Já bych je teda neposlouchal. Až nás z toho poněkud mrazí - když máme takovou ostudu mezi lidmi, jakou ji asi máme u tebe? Máme z ní kabát, nebo přímo skafandr? A když není svět zvědav na naše řečičky a na naši zbožnost, jak můžeme mít tu drzost vlézt ještě do kostela a tam něco vykládat Tobě, předstírat nějakou zbožnost před Tebou? Tedy dokonce se modlit? Vždyť je to hrozný, jak o nás všechno víš. No já kdybych se poslouchal, tak bych si nevěřil ani slovo. Co myslíš, myslíme ty modlitby a zpívání a to všechno kolem vážně? A bereš to vážně Ty? Jestli z toho máš legraci, musí to být pěkně černý humor.
Jen jedno nás utěšuje - byl jednou jeden, který nás naučil říkat Ti Otče náš a druhý ná učí volat k Tobě Abba, Otče, Táto! Jestli seš teda táta, tak snad přece jen můžeme přijít. Můžeme přijít dokonce s nadějí, že nás opravdu nebereš vážně, takže to tak velký průšvih nebude - jako když přijdou naše vlastní děti a říkají tati, já už budu hodnej. A že nás máš rád i přes tu ostudu, kterou Ti jako hlavě rodiny teda vlastně církve mezi lidmi děláme.
A tak Tě prosíme - nelámej hůl nad námi, radši ji zlom o nás. Neříkej si: to nemá smysl, stejně z nich nic kloudnýho nevyroste. Zkus z nás ještě vychovat pořádný a poctivý lidi. Nemůžeme Ti zaručit, že se Ti to povede, to víš, s dětma je to těžký, to Ti můžeme potvrdit.
Když seš táta (jak nám ti dva kdysi prozradili), tak nás snad máš rád přesto, že o nás všechno víš, nebo dokonce právě proto. Takže k tobě přicházíme, byť s rizikem, že dostaneme výprask nebo aspoň dlouhý kázání - a tak nám pomoz, abychom si to kázání, které tady dostaneme, vzali k srdci.
Amen
Modřany, 26. 9. 99
Milý pane Bože,
opět jsme se tu sešli a rádi bychom si s Tebou povídali. A když už Tě máme na drátě, musíme Ti nejdřív ze všeho poděkovat za ty dárky, cos nám poslal. Hlavně za tu spostu hezkých dní. Za to, že bylo pěkně, že zrají jabka a hrušky, že konečně zapršelo, že to kolem nás navzdory politice jakž takž funguje, takže máme co do úst. My zdraví Ti děkujeme za to, že jsme zdraví, my nemocní za to, že ještě není nejhůř a že to snad bude lepší. Děkujeme za všechny vtipy, které jsme slyšeli, obzvláš za ty chytré. Děkujeme za lidi kolem nás. I za ty nevychované a nazvladatelné děti, vždyť ona s nima je občas docela legrace; i za ty protivné rodiče, co nám dětem pořád za něco nadávají, vždyť ono na tom občas něco je. Děkujeme Ti i za všechny drobné i větší úspěchy, zvlášť za ty, které jsme ani nečekali. No a to, co nevyšlo, třeba vyjde příště. Nebo to je třeba tak lepší, že to nevyšlo.
Taky jsme dostali pár dárků, které bychom Ti nejradši poslali zpátky, kdybychom věděli zpáteční adresu. Moc se s nimi nechlubíme, protože hodně jich doručila naše vlastní hloupost, lenost, ukvapenost a bezohlednost. Nebo hloupost lidí okolo nás - o tom mluvíme rádi, ale radši budeme zticha, vždy na jejich místě bychom se možná nezachovali o nic líp. A tak i tyto nevítané dárky chceme od Tebe přijmout jako domácí úkoly, abychom z nich zkusili udělat něco lepšího.
I tahle neděle je Tvým dárkem. Hezkým a dobrým, i když přišel v opršeném obalu. Děkujeme Ti, že jsme tady spolu, že se navzájem máme a máme se rádi. A že všichni spolu jsme Tvoji, k Tobě můžeme pohlížet a slyšet a přemýšlet o podstatnějších věcech, než je naše vlastní chytrost či hloupost. Děkujeme Ti, že máme takového šikovného faráře, co umí připravit kázání, učit děti i postavit dům - dohlédni na nás, abychom mu taky pomohli a abychom poslouchali pozorně, co nám o Tobě říká.
Co bychom Ti, pane Bože, mohli dát na oplátku, aby Ti to udělalo radost? Ale no jistě, samozřejmě, že to dávno víme. Říkáš nám to pořád, to jen my si málokdy vzpomeneme, přehlížíme příležitosti a jsme tak málo vynalézaví. Tak nám, prosíme, dneska zase napověz a pomoz, ať jsme Tvými vděčnějšími a poslušnějšími dětmi.
Amen
Modřany, ?. ?. 99
Pane a Bože náš,
rádi bychom se připojili k žalmu a vyznali: "učinil jsi divné věci, zjevil jsi se všem národům i nám, naplňuješ svou pravdu". Ale nějak nám to nejde přes rty - kde jsme vlastně ty divné věci viděli? Kde jsi nás vyňal z tísně? Kde je ta tvá věčná spravedlnost? - Co si to vlastně namlouváme? Proč jsme vlastně tady? Co tu vůbec pohledáváme?
Vše kolem nás běží podle své vlastní logiky. Bez cíle, beze smyslu. Příroda má své zákony, je krásná, ale krutá a bezohledná ke svým tvorům. Jak je to se spravedlností mezi námi lidmi, hanba mluvit. A pokud někdy pravda zvítězí, tak až tehdy, když už to dávno není k ničemu. Jsme hříčkou historických dějů - teď se nám - čirou náhodou - vede docela slušně, ale co bude za chvíli? Dobré věci a krásné vztahy se vynořují a zase mizí beze stopy, stejně jako věci ošklivé a nesmyslné. Tak proč Ti máme věřit? Co to je za bláznovskou zvěst, že jsi mocný Pán a milující otec? Proč si máme myslet, že nás slyšíš a že se nemodlíme do větru? S těmito otázkami zde stojíme a (snad) očekáváme, že uslyšíme kus té bláznovské zvěsti, která by nám dodala důvěry a naděje. Vždyť kdybychom ji už ani neočekávali, dělali bychom zde ze sebe nejen blázny, ale i šašky.
Prosíme, dej nám přes to všechno chápat a rozumět. Dej nám zahlédnout světlo sebeobětované lásky, které vyzařuje z Ježíšova kříže a prostupuje vší nahodilostí a nesmyslností světa. Ukaž nám svou moc v bezmoci Krista umírajícího a v moci Krista pomáhajícího a odpouštějícího. Děkujeme Ti, že jsme se směli s odleskem této moci setkat i v minulých dnech v našich běžných i méně běžných situacích. Dej nám otevřené oči i srdce, ať umíme lásku rozpoznat a přijmout, ale i rozdávat - a na ní založit naději, která přesahuje náš obzor.
Buď zde s námi svou podivnou, na pohled bezmocnou přítomností a burcuj nás svým podivným, na pohled bláznovským slovem. Jím nás veď k víře a naději, které vidí dál, než vidí oči, a k lásce, která je Tvým jediným nástrojem mezi námi. Působ tento div mezi námi i všude tam, kde se dnes shromažďují lidé ve Tvém jménu.
Amen.
Modřany, 6. 12. 98
Pane a Bože náš,
chráníš a opatruješ nás opravdu věrně a trpělivě. Důkazem toho je, že jsme opět zde, živi a relativně zdrávi (tedy jak kdo) a máme pomyšlení i na lepší věci, než jen na holé přežití. Mnohdy nás jímá hrůza při pohledu na fungování tohoto světa. Jak to, že tento svět ještě trvá obyvatelný, když nad ním vládne tolik mocichtivých pitomců, tolik všehoschopných diktátorů a tolik zkorumpovaných loutek. A děsíme se vlastní neschopnosti něco na tom změnit; Že můžeme jenom čekat, kdy se celá ta naše civilisace zboří jako domeček z karet. Víme, že náš čas a prostor, který obýváme, je nepochopitelným ostrůvkem relativního bezpečí a hojnosti, uprostřed krvavých válek, totalit, hladomorů a utrpení všeho druhu. Rádi bychom Ti za to poděkovali, ale i ten dík nejde přes rty; vždyť co víme, kolik takto klidných dní nám bude ještě dopřáno a jak k tomu přijdou ti, kdo to schytávají místo nás. Tím spíš, že dobře víme, že pokoj, dostatek, zdraví a vše, co k životu máme, není plodem naší moudrosti a dokonalosti. Rozdíl mezi těmi mocnými ničemy a námi je možná jen v té moci. Asi bychom se nechovali lépe ani moudřeji - vždyť vidíme, jak špatně a s obtížemi zvládáme naše malé a všední záležitosti. Jak v malých věcech nedolážeme udržet všechna dobrá předsevzetí, jak se necháváme unášet vlastní ješitností, prchlivostí a ukřivděností, jak se zhlížíme sami v sobě a snadno ignorujeme všechny ostatní, kolik výmluv dokážeme najít, abychom se vykroutili ze zodpovědnosti za to, jak věci kolem nás fungují. Jestliže je svět stále světem a daří se nám v něm dobře, není to zásluhou naší moudrosti a dobroty.
To víme a Tobě i sami sobě přiznáváme, když před Tebe předstupujeme. Víme, kolik nadějných a krásných možností nám skýtá tento den, následující týden a rok. Ale také se moc dobře známe a děsíme se toho, co všechno můžeme pokazit, zničit, obrátit naruby, znechutit svým blízkým i sobě. Kolik škody můžeme natropit, ač nejsme nijak zvlášť mocní. Nevěříme své schopnosti k dobrému a proto jsme také tady. Čekáme na Tvé slovo a Tvá přikázání. Prosímě Tě o posilu v našem tápání, o jasné slovo do našich nejistot, o odvahu překračovat svůj stín a činit dobro i proti svému zvyku a proti své vůli.
Pane náš, Ty jsi v Ježíši Kristu na kříži sestoupil do hlubin lidského utrpení, nechal jsi na sobě hřích světa. Jen proto se odvažujeme přicházet k Tobě se svými starostmi o osud svůj i osud trpícího světa. Ty nabízíš cestu i hříšným a těm, kdo selhali. Proto věříme, že jsme v Tvé ruce i když jsme nejistí a bezradní. A věříme, že nás chceš posilovat a vést k dobrému. Čiň tak, prosíme! I zde a teď. Potěšuj a napomínej nás; co nejvíc a co nejčastěji! A nám dej, abychom nebyli k Tvému hlasu hluší.
Amen
Modřany 14. 6. 98
Pane a Bože náš,
tak jsme tu zase. Odskočili jsme si sem na skok z běhu dní. Tak trochu ze zvyku, trochu ze zvědavosti (uslyšíme něco chytrého?), trochu snad i proto, abychom si sami dokázali, že jsme lepší než ti ostatní, co teď vyspávají po mejdanu nebo po koukání na fotbal.
Takže Ti především musíme poděkovat, že tu zase jsme. Děkujeme, že jsi nám dopřál tento blahodárný zvyk. Děkujeme, že máme možnost zde slýchat věci chytré, občas dokonce i moudré, ba dokonce, že to občas i dává smysl, co tu slýcháváme - totiž dává to smysl našim životům, našim dnům svátečním i obyčejným. A děkujeme Ti i za to, že náš obzor (v neposlední řadě díky onomu zvyku) nekončí u fotbalu a u propitých či projedených peněz. To všechno jsou obrovské dary, kterých si ne vždycky dost vážíme.
Prosíme ale, chraň nás toho, abychom si proto připadali kdovíjak dobří. Jednak za to ani nemůžeme - prostě jsme měli v životě štěstí, že jsme se setkali s evangeliem a že nám bylo dopřáno něco z něj pochopit; jednak vůbec nejsme tak moudří a dokonalí, jak by se na křesťany slušelo. Dokážeme být stejně sobečtí a malicherní jako ti pohani kolem nás, stejně ješitní a úzkoprsí (dokonce ještě víc). Býváme uražení, pohrdaví a intolerantní, kdy mají naši bližní jiné názory, naštvaní a neochotní, když po nás něco chtějí. Máme ještě víc než jiní sklon se povyšovat a mít ostatní za blbce. I my se rádi vyhneme tomu, kdo je v nesnázích - obzvlášť, když si je sám zavařil. Měli bychom být činiteli smíření - a přitom se dokážeme na týdny urazit, když nám někdo řekne něco nepříjemného nebo když se na nás křivě podívá.
Skoro se Ti divíme, že nás tady chceš, že nás nepošleš do háje, že se s námi chceš bavit. Tvé slovo nás však ujišťuje, že Tvá trpělivost a slitování je větší než naše spravedlnost, že jsi narozdíl od nás vždy připraven odpouštět; že nedolomíš nalomenou třtinu a neuhasíš doutnající knot. Tak Tě prosíme - dej ať toto shromáždění není nadarmo. Pomoz, aby dávalo smysl, aby nás správně orientovalo do dalšího týdne tak, abychom byli lepšími a účinnějšími činiteli dobra. A všem všem dopřej na tomto místě našeho setkávání zažít odlesk velkého setkání s Tebou, ke kterému vzhlížíme. Pane, buď zde s námi.
Amen
Modřany, 29. 3. 98
Pane a Bože náš,
chválíme a velebíme Tě za Tvé dílo. Tvé dílo je nekonečně krásné, velkolepé a podivuhodné. V každém okamžiku máme tolik důvodů k podivu a k vděčnosti! My však často a rádi žehráme, nadáváme a stěžujeme si na všechno možné - na nedostatek peněz, času, místa a kdoví čeho, na lidi (samozřejmě zlé, pitomé, zapšklé, prostě úplně jiné než jsme my sami), na politiku, na počasí, na zatracenou smůlu a tak pořád dokola. Dlouho si pamatujme, kdo nám kdy ublížil, ale hned zapomínáme, kdo nám pomohl. Žijeme svými bolestmi a trablem a úplně ignorujeme spoustu krásných věcí a příležitostí, které máme každý den, jen je vidět. Je to náš velký hřích, kterým hřešíme proti Tobě, bližním i sami proti sobě.
Vždyť jen to, že jsme se dnes mohli probudit do nového dne, že jsme mohli uvidět své blízké, že jsme se mohli setkat na tomto místě, je zázrak, který přesahuje všechny báje a pohádky. Děkujeme Ti za tu možnost, že smíme užívat dní v míru a zajištěnosti, že máme tolik možností ke smysluplné práci, že máme tolik přátel - i v tomto sboru. Ale děkujeme Ti i za bolest a slabost, které nám ukazují cenu zdraví a síly. Děkujeme Ti i za nedorozumění a konflikty, díky kterým můžeme ocenit vzácnost odpuštění a porozumění. A především Ti děkujeme za Tvé pozvání, být Tvým lidem a podílet se na Tvém díle v tomto světě. Děkujeme za dar Tvého slova, které nás orientuje na správnou cestu, ve kterém máme lék proti vlastní hlouposti a sobectví i proti zklamání, znechucení a beznaději. Odpusť, prosíme, že se tak často děláme hluchými skrývajíce se v pohodlí pesimismu.
Prosíme, čiň nás citlivější a vnímavější ke všemu dobrému, čím nás zahrnuješ. Uč nás hledět na své okolí i na sebe sama z hlediska Tvé lásky. Uč nás vidět dobré na našich bližních. Uč nás rozpoznávat v běžných situacích Tvé pozvání k následování, ke konání dobra i vzácnou příležitost k společenství s Tebou.
Prosíme, buď přítomen i v tomto shromáždění a způsob, abychom zde nebyli nadarmo. Prosíme nejen za sebe, ale za všechen Tvůj lid, kdekoliv se dnes shromažďuje. Abychom nadále žili nejenom z toho, co vidíme a slyšíme, ale z Tvého zaslíbení a z Tvého pozvání a byli tak světlem světa - světlejším, než bychom dokázali z vlastních sil.
Pane a Bože náš, Tobě díky!
Amen