Starý zákon
Základní otázka nad Starým zákonem: Na jedné straně pochybnost, lze-li vůbec rozlišit mezi astronomií a astrologií na straně jedné a astrálním kultem na straně druhé. Na druhé straně jednoznačná polemika SZ proti astrálnímu kultu stojí vedle mudroslovných látek, které mají zřejmou astrální tradici nebo přinejmenším sloh.
Nový zákon
* vztah SZ k astrologii se hojně odráží v NZ (např. reflexe
teologie stvoření)
* mytologický a astrální materiál je hojný především ve Zj
(doslova skladiště astrálního materiálu)
Konfrontace s teologií stvoření
* SZ drží dobový obraz světa: oceán, na něm plave země, nad
ní obloha
* Izrael sdílí i astrální představy svého pohanského okolí -
jeho propriem však zůstává podřízení hvězd (duchů hvězd)
Hospodinově stvořitelské autoritě a vládě
* Země a nebe = stvoření (Gn 1,14-18; Ž 8,4; 19,2-7), proto
jim nenáleží božské pocty (Dt 4,19; 17,3)
* Hospodin má hvězdy spočítané a pojmenované (Iz 40,26), svítí
na jeho příkaz (Gn 1,18); řády slunce, měsíce a hvězd jsou Jeho
dílem (Ž 19,5; 74,16; 148,6) - tedy SZ je zřejmé, že existují
jisté řády, kterými se hvězdy řídí, avšak tyto řády určil
Hospodin
* hvězdy umožňují lidem počítat dny, týdny, sabat, svátky,
měsíce a roky - nebe jako jakýsi "boží displej", "ručičky orloje"
* NZ odkazuje na tuto sz víru v Hospodina jako Svořitele
světel (2Kor 4,6 dle Gn 1,3) a nebes i s jejich mocnostmi (Kol
1,16)
Astrální andělé a mytologie
* SZ chápe hvězdy jako osobní mocnosti (duchy) stojící pod
Hospodinovou vládou - hvězdy tak náleží do angelologie případně
démonologie
* jitřenka bere podobu okřídlené bytosti (Ž 139,9)
* Z Gn 6,1-4 (Synové božští a dcery lidské) vyvozuje židovská
tradice, že hvězdy jsou padlí andělé odsouzeni k věčnému bytí
v temnotě - odráží či předpokládá se to mnohokrát v NZ (e.g. Zj
6,13; 8,10)
* hvězdy jsou Hospodinovi služebníci - nebeské vojsko (Dan
8,10n; Sd 5,20; 1Kr 22,19), které On povolává
* v NZ jsou podobně jako ve SZ nebeské zástupy božími posly -
často ztotožněny s anděly (Lk 2, 13)
Astrální symbolika
* svit hvězd je symbolem významných osobností (e.g. synů
Jákobových Gn 37,9); v NZ je záře hvězd symbolem Mesiášova lesku
(Ježíš je hvězda jitřní, Venuše - Zj 22, 16; "světlo světa" - J
8,12; 9,5); "světlem světa" jsou též Ježíšovi učedníci (Mt 5,14)
* i hvězda nad Betlémem signalizuje významné narození.
Hospodin ji užívá jako informačního média - astrologové od
východu přicházejí blízko, ovšem chlév nenajdou - podrobnosti o
božím plánu je třeba hledat v Písmech
* nespočetné množství hvězd je často tertiem comparationis
(e.g. Gn 15,5; 22,17; 26,4; Ex 32,13; Dt 1,10) pro ohromný počet
*negativní symbolika: pád babylonského panovníka ~ pád hvězdy
(Iz 14,12-15)
* Zj sdílí spolu s antickým židovstvím platónskou představu
nebes jako místa preexistentních obrazů toho, co je na zemi
(ideje).
* obdoba ve SZ - kněžská představa, že stánek a chrám jsou
postaveny podle nebeských modelů a plánů (Ex 25,9.40; 26,30;
27,8; 1Pa 28,19)
* SZ i NZ užívají hojně astrální číselnou symboliku (2 =
slunce + měsíc; 3 = slunce + měsíc + Venuše; 4 = světové strany;
5 = počet planet bez slunce a měsíce; 7 = počet všech planet; 12
= dvanáct obrazů zvířetníku); kosmická čísla 12, 7, 3 hrají v NZ
významnou roli (7 andělů, duchů, hvězd, svícnů, očí; 12: bran,
andělů, hvězd - snad odpovídají zvířetníku)
* Lev, býk, tvář člověka a orel, které vidí Ezechiel i Jan (Ez
1,10; 10,12-14; Zj 4,6-8) odpovídají znamením čtyř ročních období
- patrná souvislost s Babylónem
* v barvách pohanských astrálních božstev vykresluje Daniel
jak zjevujícího se anděla (Dan 10,5) tak Syna člověka (Dan 7,13n)
* i NZ výpovědi s astrálním pozadím: Syn člověka přijde "v
oblacích" (Mk 13,26); "na oblacích" (Mt 24,30); nebo "s oblaky"
(Mk 14,62)
Astrální znamení
* pro své pohanské sousedy přejímá Izrael jejich představu,
že určité hvězdy jsou ochránci národů - potom se v božím soudu
shoduje osud nebeského ochránce s osudem pozemského chráněnce (Iz
24,21-23) - pozemské a nebeské pouze korespondují. Nebeské
neurčuje pozemské. Naopak dle SZ je důležité jednání určitého
pronároda a Hospodinův soud. Jakmile Panovník udeří, padá
pronárod i hvězda.
* především dle proroků předznamenávají astrální znamení
(zatmění a zbarvení Slunce, Měsíce a hvězd) přicházející
katastrofy (Iz 13,10; 24,23; Ex 32,7n; Jl 2,2.10; 3,4; 4,15; Dan
8,10) - astrální znamení slouží jako boží ukazatelé
* v NZ patří k apokalyptickému konci padající hvězdy (Mk
13,25), "slunce, měsíc a hvězdy se zatmějí" (Mk 13,24)
* 7 hvězd (Zj 1,4.12.16.20; 2,1; 3,1; 4,5; 8,2) ukazuje
naplnění času
* apokalypsa nebude pouze koncem země, ale i nebe s jeho
hvězdami (2Pt 3,7.10.12) - celý mechanismus "nebeského orloje"
je v rukou božích. Řád světa a nebes není poslední daností. Až
přijde čas, Hospodin jej zruší jako nepotřebný.
* den Hospodinův nebude dnem světla, ale tmy (Am 5,18), kdy
"hvězdy ztratí svou záři" (Jl 2,10)
* nebesa zmizí, jako kdyby Panovník svinul svůj plášť (Žd
1,12)
* Nebeské město, v němž usedne Kristus po pravici Otce již
nebude potřebovat měsíc a slunce (Zj 21,23)
Protiastrologická polemika
* Jóšijáš musí odstranit zápalné oběti Slunci, Měsíci a
hvězdám (2Kr 23,5.11n), přesto se pálení nebeským tělesům
praktikuje dál (Jr 19,13; 32,29; Jb 31,26-28)
* proroci zdůrazňují, že Izrael se nemusí astrálních božstev
bát, jsou to bezmocní bůžci ze dřeva a kovu (Jr 10,2-5)
* důraz na bezmoc babylonských astrologů (Iz 47,12-15 ~ Jr
10,2) - pro proroky astrologie s astrálním kultem úzce souvisí,
mnohdy jakoby splývala
* boj proti zdůrazňování určitých dnů a svátků (Gal 4,10; Kol
2,16) je součástí boje proti vesmírným mocnostem (Gal 4,3.9; Kol
2,8.16.20). Snad jde o souhvězdí, která ovládají určitá období
(řecké stoicheia bylo přejato do aramejštiny, kde
znamenalo horoskop).
* genealogiai, před čímž varuje 1 Tim 1,4 a Tit 3,9,
může znamenat výpočet nativity. Polemická reakce by potom na
první místo kladla boží milost, z ní čerpá křesťan svou sílu (ne
především ze svých genetických nebo astrálních dispozic).
V situaci blížícího se eschatologického konce považuje pisatel
zabývání se takovými věcmi za zbytečnou ztrátu času.
Závěr:
Starý zákon
Izrael sdílel astrální symboliku s okolními národy. Přejímal
kulturu své doby, ale zařazoval ji do svých souvislostí
(stvořitelské řády). Nedokážu vyčíst, do jaké míry užívali
Izraelci astrologické praktiky. Z náznaků (symbolika čísel)
vyplývá, že do určité míry ano. Ovšem SZ jednoznačně odmítá
astrální modloslužbu jako útok na H- jedinečnost.
Nejradikálnějšími odpůrci jakýchkoli astrologických praktik jsou
proroci.
Nový zákon
Prostředí NZ není astrologický jazyk cizí. Zjevení i
synoptická apokalypsa užívají bohatě astrologický jazyk. Ovšem
NZ dále drží a dokonce radikalizuje starozákonní specifické
vidění věcí (Hospodinovo stvořitelské postavení).
JM: To, že se základní cíl astrologie míjí se základním směřováním Nového zákona je zcela zřejmé. Možná ani proto nemusíme chodit pro srovnání s Orientem. Stačí uvědomit si klasické gnothi seauton (poznej sám sebe) jako základní motivační prvek astrologie, založený na anthropologickém optimismu.
MW: Myslím, že to je běžnější výklad.
PS: Ten Izajáš 47, není to spíš nabádání proti teurgii, snaze ovlivnit, manipulovat Boha zespodu? Nebo se zde zakazuje i samo ptaní?
JD: Ten text vůbec nezakazuje. Doptávání se je prostě symptom modlářství. Skutečně jsem měl dojem, že Starý zákon astrální kulty od astrologie nerozlišuje.
JM: Na trochu jiné rovině je to u Joba. Tu jsme již o pár století dál. Hvězdné fenomény zde tvoří už jen jakousi nezávaznou kulisu, která má reprezentovat Boží stvořitelský řád, aniž by představovala nějaké pohoršení. Astrální kult byl již mrtev. V Jobovi 9,9 máme nejbohatší studnici astromonického pojmosloví v SZ, snad je tam i Mléčná dráha, ale vesměs jsou to bohužel hapaxy, takže se dají těžko interpretovat. Každopádně se však objevují bez náznaku polemiky.
MW: Pro neteology: hapax legomenon, slovo, které se v Bibli vyskytuje jenom jednou, takže není žádné opory, která by nás ujistila, že takovému slovu správně rozumíme.
JM: Job 9,9: "On udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní". To poslední zní chadré témán, jižní pokoje - co to je?
PS: tejman znamená v moderní hebrejštině Jemen.
MW: ...On udělal Jižní Jemen...
JM: Nebo ono kefor šammajim, pokrývka nebes, překládá se to jako nebeské jíní a evokuje to předtavu Mléčné dráhy. To je ale podle mě spekulace. Zmiňuji to jen na ilustraci toho, že funkce astrologických propriet se v různých vrstvách Starého zákona mění až po onu jen ilustrativní funkci.
PS: Ve shrnutí jsi říkal (Honzo Dusi), že je astrální bohoslužba ve Starém zákoně odmítnuta. Jak si jí máme představit? Při vědomí proměnlivosti agendy různých vrstev SZ můžeme jen těžko mluvit o jednoznačné a určitě definované astrální modloslužbě, která je odmítnuta.
JD: Jednoznačný mi připadá třeba Jošíjáš, když odmítá pálit slunci.
MW: Přesto bych ale rád řekl, že je velmi dobře možné a takřka jisté, že jde o pluriformitu, že není jednoznačný tvar, k němuž by se tento pojem vztahoval. Spíš bych řekl, že jde o aspekt, a to právě souvisí s požadovaným biblickým postojem. Určitá poloha spojená se zastrálněním se stává modloslužbou a právě jako taková je pak celá odmítnuta.
JM: Je-li to explikováno, je to vždy spojeno s pálením kadidla královně nebes apod. Musíme si ale uvědomit, že tehdejší celostný pohled na kosmos, k němuž patřily a v němž hrály roli všelijaké božské síly, byl jiný než je náš. My se tam snažíme anachronicky vnést naše žido-křestanské hledisko, kdy rozlišujeme oblast transcendentní a imanentní. Ale klasické pohanství to tak nevidělo. Proto tehdy teurgie, hadačství i obyčejná pietas spadaly v jedno.
JD: Ano, nenašel jsme ve SZ jediné místo, kde by se mluvilo o hadačství z hvězd, a současně tam nebyl silný teurgický motiv.
JM: To však skončilo helenismem. Na jedné straně se do toho opřel řecký racionalismus, na druhé straně židovská tradice, která rovněž spoluvytvářela tehdejší kulturní prostředí. To je podle mne důvod, proč astrologii v dnešním slova smyslu máme doloženou až od doby helenismu. Tehdy byl naplněn předpoklad, že astrální božstva můžeme imanentizovat. Dříve to nešlo, byla to heuristika. Bohům se uzdálo, že se má stát to a to. A dali znamení, z něhož lidé usuzovali na rozhodnutí bohů. Takových pozorování jsou plné klínopisné tabulky.
PS: Zatímco helenismus abstrahuje od této svévole božstev a hledí tomu dát nějakou zákonitost, kterou se naděje určit nebo odečíst odněkud.
JM: Už je to prostě podřízeno kosmickému řádu, v němž ta astrální jsoucna nevykazují žádnou svévolnou aktivitu, nýbrž šlapou jako orloj, a tudíž je možné nebeský pohyb vypočítávat. Peršané mají jen popisné řady. A najednou kde se vzal tu se vzal a my stojíme v úžasu nad tím, jak přesně dovedli počítat pohyb Měsíce. To je z hlediska nebeské mechaniky nesmírně složitá záležitost a dnes sotva tušíme, jak to počítali. Ale o tom je mnoho literatury.
PS: Takže dnes, kdy sdílíme onu imanentizovanou představu vesmíru, ona prorocká kritika astrálních kultů, příliš relevantní není.
JM: Spíše přichází ke slovu nz kritika. Ta má na mysli jinou kosmologii. Nejde o teurgii, uzavírání paktů s božskými entitami, nýbrž s oním všemu nadřízeným řádem. Nový zákon se vyrovnává s gnostickou koncepcí.