L. BERKHOF: SYSTHEMATIC THEOLOGY

I při nejlepší vůli tento text může obsahovat chyby, nespoléhejte tedy při učení pouze na něj!

I -Existence Bo?í

A - Místo u?ení o Bohu v dogmatice

2 p?edpoklady - B?h existuje a zjevil se ve svém svatém slov?. Proto není nemo?né za?ít studovat Boha. D?je se tak aplikací trinitární metody. V 19.století pod vlivem Schleiermacherovým Bo?í slovo bylo nahrazeno nábo?enským v?domím ?lov?ka. ?lov?k za?al hledat Boha a neuv?domoval si, ?e B?h hledá jeho. N?kte?í teologové pod vlivem Schl. za?ínali pojednávat o ?lov?ku místo o Bohu. Ritschl vidí jako objektivní zjevení Bo?í, ne v?ak v Písmu, ale v Je?í?i Kristu a Království Bo?í pova?uje za v?e?ídící koncept teologie (podobn? Herrmann, Haering, Kaftan). T.B.Strong rozli?uje mezi teologií a k?es?anskou teologií (svázána s inkarnací J.K.)

B - Ov??ení Bo?í existence z Písma

?e B?h existuje je pro nás p?edpokladem. To neznamená, ?e je prokazatelný n?jakou logickou demonstrací. K?es?an to p?ijímá vírou. Nejde o slepou víru, ale o víru, která nalézá doklad p?edev?ím v Písmu a pak i v Bo?ím zjevení v p?írod?. Písmo: ?d 11,6 - kdo k n?mu p?istupuje, musí v??it, ?e B?h je, a ?e se odm??uje t?m, kdo ho hledají. J 7,17. Oz 6,3 - Poznávejme Hospodina... Nev??ící nemohou skute?n? pochopit Boha. V tomto smyslu 1K 1,20-21.

C - Pop?ení existence Bo?í r?znými zp?soby

1) Absolutní odmítnutí existence Bo?í - je t?eba rozli?it praktické a teoretické odmítnutí. První jsou bezbo?níci, kte?í ?ijí jako by Boha nebylo (zde mo?ná nará?í Boenh. na v té dob? tradi?ní dogmatiky), druzí zakládají své p?esv?d?ení na my?lení. O prvním druhu ateist? sv?d?í i Písmo - ? 14,1, Ef 2,12. Kdy? jsou na tom dob?e, Boha nepot?ebují, ale kdy? je jim zle padnou na kolena. Teoreti?tí ateisté jsou jiného typu. Prof. Flint uvádí t?i typy - a) dogmatický ateista - úpln? odmítá existenci jakékoli Bo?ské bytosti, b) skeptický ateista - pochybuje o lidské schopnosti zjistit zda B?h je ?i není, c) kritický ateista - tvrdí, ?e není ?ádné platné ov??ení pro Bo?í existenci. Agnostik bývá té? ozna?ován za ateistu. Dogmatický ateista bu? nerozpoznává ?ádného boha, nebo Boha Písma. Jde ruku v ruce s materialistickým monismem.

2) Sou?asné fale?né koncepce Boha zahrnují odmítnutí pravého Boha - imanentní a neosobní B?h. Teismus v??il v Boha, který byl transcendentní a imanentní. Deismus odstranil Boha ze sv?ta. Panteismus nerozli?uje Boha a sv?t. Tak i Schleiermacher (B?h jako universum...) Proto p?i?el Barth s d?razem na Boha jako "úpln? jiného".

Kone?ný a osobní B?h - idea je stará jako polyteismus a henoteismus. Teismus pova?uje Boha za absolutní osobní bytí nekone?né. Na konci 19.st. se idea "absolutního" stala nepopulární a byla té? snaha vylou?it v?echnu metafyziku z teologie. James odstranil met. atributy vlastní existence, nekone?nosti a neprom?nnosti a jako nejvy??í postavil morální atribut - B?h existuje v ?ase a vzhledem k existenci zla má omezeno bu? v?d?ní nebo moc.

B?h jako personifikace ?iré abstraktní ideje - mnoho lidí odmítajících teistickou p?edstavu Boha vyznávají víru v Boha, kterého si sami stvo?ili. Melioristé a sociální teologové mají tendenci identifikovat Boha se sociálním ?ádem. Psychologové tvrdí, ?e B?h je projekcí na?í mysli.

D - Tzv. rozumové d?kazy pro Bo?í existenci

1) Ontologický argument - Anselm, Descartes, Samuel Clarke... Existence je atribut dokonalosti. Kant tento argument odmítl, ale Hegel ho oslavoval jako velký argument pro ex. Boha. V nov?j?í dob? se posouvá d?raz na zku?enost s Bohem.

2) Kosmologický argument - V?e existující musí mít odpovídající p?í?inu. Hume ale u?inil p?í?innost otázkou a Kant zase aplikoval nutnost p?í?iny i na Boha, co? vede k nekone?nému ?et?zci. Navíc z argumentu nevyplývá, ?e vesmír má jedinou p?í?inu, kterou je B?h.

3) Teleologický argument - té? kauzální argument. Sv?t vykazuje ú?elnost a smysl. Z toho plyne existence takové bytosti, která to garantuje. Kant pova?uje tento argument za nejlep?í z t?chto t?í, ale nezaji??uje existenci Boha ?i Stvo?itele, ale pouze velkého architekta. Hegel pova?uje argument za platný, ale pod?ízený.

4) Morální argument - Kant?v kategorický imperativ. Pro Kanta klí?ový doklad pro existenci Boha. Dokazuje v?ak jen existenci svatého a spravedlivého bytí, ne Stvo?itele...

5) Historický nebo etnologický argument - Mezi v?emi národy a kmeny je smysl pro bo?ské. Musí tedy být n?kdo, kdo ?lov?ka takto stvo?il. Problém - mo?ný omyl n?jakého z praotc?, u primitivních národ? je nábo?enský d?raz siln?j?í ne? u civilizovaných.

Nutno ?íci, ?e v??ící tyto argumenty nepot?ebuje. Existence Bo?í je p?ijímána v Bo?ím sebezjevení v Písmu. ?ádný z t?chto argument? nem??e p?esv?d?it zcela. Pro v??ící jsou to spí? testimonia ne? d?kazy.
 
 

II - Poznatelnost Boha

A - B?h nepochopitelný, ale poznatelný

Job 11,7; Iz 40,18 proti tomu J 17,3; 1J 5,20. Církevní otcové mluvili o Bohu jako o nezplozeném, bezejmeném, v??ném, nepochopitelném a neprom?nném Bytí. P?ejali v podstat? starou ?eckou ideu, ?e bo?ské bytí je naprosto existence bez atribut?. Sou?asn? vyznávali, ?e B?h se zjevil ve Slovu a m??e být poznán ke spasení. Arián Eunomius ve 4.st. tvrdil, ?e (na základ? prostoty Bo?í) v Bohu není nic, co by ?lov?k nemohl dokonale poznat a pochopit. Byl odmítnut. Scholastikové tvrdili, ?e Boha nem??eme poznat v jeho podstat?, ale v tom, ?ím je pro nás, jak sám sebe zjevil. Luther mluví o Deus absconditus (skrytý B?h) na rozdíl od Deus revelatus (zjevený B?h). Calvin ?íká "jeho podstata je nepohcopitelná". Reformáto?i zd?raz?ují, ?e pravé poznání Boha je mo?né jen pod vlivem DS. Barth se postavil proti d?ív?j?ímu mín?ní hledajícímu Boha v p?írod?, d?jinách nebo lidské zku?enosti. Zd?raz?uje zvlá?tní zjevení, které se nás dotýká skrze Bibli. Kone?né se nem??e v?ak zmocnit nekone?ného. ?lov?k nem??e podat definici Boha ve správném smyslu. Boha zná tak dob?e, jak je to pot?eba pro jeho ?ivot. Nábo?enství p?edpokládá n?jaké pov?domí ?lov?ka o Bohu. Jinak by nebyla mo?ná bohoslu?ba ...

B - Odmítnutí poznatelnosti Boha

V?t?inou se r?znými zp?soby mluví o omezeném lidském poznání. O nemo?nosti poznání toho, co le?í za p?irozenými jevy. Huxley nazval tyto lidi agnostiky. Necht?jí být nazýváni ateisty - neodmítají, ?e B?h je, ale prohla?ují, ?e neví zda je ?i není, a ?e o tom ani nic v?d?t nemohou. Otcem moderního agnosticismu je Hume. V?echny na?e p?edstavy o Bohu mohou být jen antropomorfické. Agnosticismus velmi podpo?il Kant. Sir William Hamilton ?íká, ?e lidská mysl zná pouze to, co je podmín?né a existuje v r?zných vztazích. Absolutní a nekone?né je zcela bez vztah?. To v?ak nepopírá existenci nekone?ného. Jeho pojetí zpopularizoval Mansel. Comte, otec pozitivismu byl v nábo?enské otázce také agnostik. Herbert Spencer. Dal?í argumenty: ?lov?k poznává pouze analogií - ov?em také kontrastem (scholastická via negationis), ?lov?k zná jen to, co uchopí ve své celosti - (tzn. proto?e na?e poznání Boha není vy?erpávající, nem??eme o n?m vlastn??íci nic) - to ov?em odmítá mo?nost jakéhokoli poznání. V?echny predikáty Bo?í jsou negativní, a proto nezaji??ují pravé poznání - mnoho predikát? je ale pozitivních, nap?. láska, svatost... V?echno na?e poznání je relativní vzhledem k subjektu - op?t znemo??uje jakékoli poznání. Zerbe vidí silný agnosticismus i u Bartha - ?íman?m je zjevení neznámého Boha, ale ani po zjevení ho neznáme. Barth je stejn? jako H.Spencer nekonzistentní - jak m??e napsat tolik o neznámém Bohu.

C - Sebezjevení - nezbytný p?edpoklad v?eho poznání Boha

1) B?h sd?luje poznání o sob??lov?ku - teologie je zvlá?tní v?da v tom, ?e tu ?lov?k stojí pod objektem svého poznání, nikoli nad ním. Navíc bez zjevení Bo?ího by ?lov?k nepoznal nic. Barth zd?raz?uje, ?e B?h je v?dy subjekt. Koneckonc? i o ?lov?ku platí, ?e ho zvn?j?ku také zcela nepoznáme.

2) Vrozené a získané poznání Boha (cognitio insista et acquista) - nep?esné v tom, ?e dle posl. výzkum?, v?echno poznání je získané.? Vrozené ideje jsou od Platóna a ve více rozvinuté form? od Cicera (De natura deorum). V moderní filosofii je to Descartes, kdo pova?uje ideu Boha za vrozenou (tak, ?e ?lov?k má tendenci, kdy? mysl dosp?je ideu formulovat). Locke tuto p?edstavu ost?e napadl z pozice filosofického empirismu. Reformovaná teologie ji také odmítla. N?kte?í rad?ji mluví o implantovaném poznání Boha (cognitio Dei insista). Poznání Boha se objevuje jako nezbytnost a závisí na p?ání ?lov?ka. Studium teologie naproti tomu je poznání získané. Vrozené poznání obhajují zvlá?t? hegeliáni, Barth ho odmítá.

3) Obecné a speciální zjevení - Bible sv?d?í o zjevení v p?írod? kolem nás, v lidském v?domí a v bo?skou proz?etelností ustanovené vlád?. Na druhé stran? pak o zjevení v Bibli - zjevení slova Bo?ího. (ad1) ? 19,1-2; Sk 14,17; ? 1,19-20; ad2) 1Kr 17,13; ? 103,7; J 1,18; ?d 1,1-2). Lze hovo?it o p?irozeném a nadp?irozeném zjevení. Rozdíl je ve zp?sobu jakým je sd?lováno ?lov?ku. V protest. teol. se p?irozené zjevení ?asto nazývá revelatio realis a nadp?irozené revelatio verbalis. Toto rozli?ení se ?asem stalo nejednozna?né - v?echno zjevení je vlastn? nap?irozené ve svém p?vodu... Proto u?ití obecné a speciální zjevení - obecné pro v?echny myslící bytosti, speciální pro h?í?níky, kterým chce B?h dát poznat své spasení.

Scholastika m?la za to, ?e na základ? p?irozeného zjevení ví lidský rozum dost, aby vytvo?il p?irozenou teologii. Tak lze sice uva?ovat o Bohu jako poslední p?í?in? v?ech v?cí, ale nevysv?tlí se Trojice, vt?lení, vykoupení atd. To je prost?edkováno speciálním zjevením, které musí být p?ijato vírou. Ranní scholastikové se ?ídili heslem "credo ut intelligam" - pravdu p?ijatou speciálním zjevením cht?li rozumov? potvrdit. Tomá? Akvinský to pova?uje za nemo?né, s výjimkou pravdy speciálního zjevení, která je také ?ástí p?irozeného zjevení. Akvinský v?ak nevidí rozpor mezi zjeveními - pokud by byl, byla by chyba v n??í filosofii.

Reformáto?i odmítli dualismus scholastiky a zam??ili se na syntézu podvojného zjevení. ?lov?k u? není schopen (následkem h?íchu) správn? rozpoznat Bo?í zjevení v p?írod?. B?h proto to, co bylo v p?irozeném zjevení zjevil je?t? jednou a navíc vylé?il duchovní slepotu skrze obnovení a posv?cení ?lov?ka.

Racionalismus zd?raz?oval p?irozené zjevení na úkor nadp?irozeného. Schleiermacher posunul d?raz z objektivního na subjektivní, od zjevení k nábo?enství (p?irozenému i zjevenému). Pojem "zjevení" se dále pou?ívá, ale znamená hluboký duchovní vhled ?lov?ka.

Toto velmi rázn? odmítl Barth. Chce vést církev zp?t od nábo?enství ke zjevení. Jde o Bo?í hledání ?lov?ka v Je?í?i Kristu. Barth nevidí ?ádné zjevení v p?írod?. Zjevení - to je Je?í? Kristus a jen ten, kdo zná Krista ví n?co o zjevení. Zjevení je akt milosti, kterým si ?lov?k ud?domuje své h?íchy, ale také Bo?í milost a odpou?t?jící blahosklonnost v Je?í?i Kristu. Barth to nazývá "smí?ením". Proto?e B?h je v?dy suverén, neexistuje ?ádná objektivní forma zjevení, ke které by se ?lov?k mohl ?as od ?asu obracet. Je chybou pova?ovat Bibli za Bo?í zjevení v jiném ne? druhotném smyslu. Je to sv?dectví a projev Bo?ího zjevení. Toté? (ov?em pod?ízen?) je mo??íci o kázání evangelia. Slovo Bo?í v?ak m??e r?znými cestami p?ijít k ?lov?ku a oslovit ho (skrze DS) v jeho existenciální situaci. Zjevení Bo?í bylo dáno jednou prov?dy v Je?í?i Kristu - ne v jeho historickém projevu, ale nadhistorickém, ve kterém moc v??ného sv?ta se stala evidentní, stejn? jako inkarnace, jeho smrt a vzk?í?ení. Zjevení pokra?uje - B?h dál oslovuje jednotlivého h?í?níka prost?ednictvím Bible a kázání. Pouze jedinec m??e mít absolutní jistotu - Barth proto zna?n? pochybuje o mo?nosti vystav?ní u?ení o Bohu.
 
 

III - Vztah Bytí a atribut? Bo?ích
 
 

A - Bytí Bo?í

Nelze v?decky definovat. Bible nikdy nepracuje s abstraktním konceptem Boha, ale popisuje ho jako ?ivého Boha, který vstupuje do r?zných vztah? se svým stvo?ením. O p?irozenosti Bo?í se mluví ve 2Pt 1,4 - nem??e to v?ak vypovídat o podstat? Bo?í, proto?e nemáme ú?ast na Bo?í podstat?. Skute?ná podstata Bo?í je ve jménu JHVH - "jsem, který jsem". J 4,24 - tento Krist?v výrok hovo?í jasn? o spiritualit? Bo?í. Bible zd?raz?uje st?ídav? v?echny atributy. Bytí Bo?í je charakterizováno hloubkou, plností, r?zností a slávou. Nalézá to vyjád?ení v dokonalosti Bo?í.

N?kte?í ranní círk. otcové byli pod vlivem ?ecké filosofie a nepokro?ili "za pouhou abstraktní koncepci, ?e Bo?ské Bytí je absolutn? bezatributní existence" (Seeberg). Zd?raz?ovala se transcendentnost Bo?í a nemo?nost mít definici Bo?í podstaty. ?eho? z Naziansu se odvá?il ?íci: "?? m??eme poznat, ?e ho on a ho theos jsou jaksi více, ne? pojmy jmen Bo?ské podstaty, a ?e ho on je preferovateln?j?í." Domníval se, ?e je to popis absolutního bytí. Augustinova koncepce je blízko ?eho?ov?. Ve st?edov?ku se bu? odmítala mo?nost, ?e ?lov?k m??e n?co poznat o podstat? Bo?í, nebo se poznatelné redukovalo na minimum. N?kdy se vypíchl jeden atribut - nap? Tomá? Akvinský mluvil o sebeexistenci a Duns Scotus o nekone?nosti. Stalo se b??ným mluvit o Bohu jako o "actus purus" v pohledu na jeho jednoduchost. Reformáto?i také mluvili o nepoznatelnosti, i kdy? nevylou?ili v?echno poznání (Luther se ov?em vyjad?oval velmi tvrd?). Zd?raz?ovali jednotu, prostotu a spiritualitu Bo?í.
 
 

B - Mo?nost poznat Bytí Bo?í

Od ranné církve do reformace se Bo?í bytí pova?ovalo za nepochopitelné. Podle scholastik? mohou být spekulace kolem Bytí Bo?ího redukovány na: "An sit Deus? Quid sit Deus? Qualis sit Deus?" První se zabývá existencí, druhá p?irozeností ?i podstatou, t?etí jeho atributy. Nyní jde o podstatu. Jakkoli se zdá, ?e mo?nost poznání je odmítnuta (Jb 11,7), p?ece (pokud se B?h zjevuje ve svých atributech) máme jakési subjektivní a limitované poznání Bo?ího Bytí.

Luther rozli?uje mezi Deus absconditus a Deus revelatus - ov?em i zjevený B?h je ve své skrytosti - ani ve svém zjevení b?h neukazuje to, ?ím je v podstat?. Calvin také pova?uje úvahy o quid a qualis za neu?ite?né spekulace. Nepopírá ale mo?nost poznat n?co z Bo?í p?irozenosti. Lze v?ak pou?ít jen metody a posteriori p?es atributy.

Musíme odmítnout pozici Cousinovu, ?e Bytí Bo?í je pochopitelné. Odmítnout musíme i agnostické pozice Hamiltona a Mansela.
 
 

C - Bytí Bo?í zjevené v Jeho atributech

Z jednoduchosti Bo?í plyne, ?e B?h a jeho atributy jsou jedno. Scholastikové zd?raz?ovali, ?e B?h je v?echno, co má - má ?ivot, sv?tlo, moudrost, lásku, spravedlnost a je tím. N?kte?í scholastikové ?li tak daleko, ?e tvrdili, ?e ka?dý atribut je identický s ka?dým jiným, ?e v Bohu není ?ádný logický rozdíl. To byl velmi nebezpe?ný extrém. Nominalisté vyhladili v?echny skute?né rozdíly v Bohu. Dokonalost Bo?ího Bytí existuje pouze v na?í mysli. Podle realist? nominalistické my?lenky vedou k panteistickému odmítnutí osobního Boha. Jednotu a jednoduchost Bo?í udr?ovali tvrzením, ?e celá podstata je v ka?dém atributu: B?h je v?echno ve v?em, v?echno v ka?dém. Podobn? uva?oval Tomá?.

Lze ?íci, ?e znalost atribut? nese s sebou znalost Bo?í podstaty. Atributy koexistují s Bo?ím Bytím. Ka?dý z atribut? nám zjevuje n?který aspekt Bytí Bo?ího.
 
 

IV. Jména Bo?í
 
 

A - Jména Bo?í obecn?

O jménu Bo?ím se n?kdy hovo?í v singuláru - nap?. ? 8,1; 76,2; P? 18,10. "Jméno" je tu synonymem pro Boha. Jméno Bo?í je vlastn? sebezjevením Boha.

Ve svých jménech B?h sestupuje k ?lov?ku. To, ?e jména jsou antropomorfická nazna?uje tento postup - neznamená to v?ak omezení.
 
 

B - SZ jména a jejich význam

1) El, Elohim a Eljon - el mo?ná odvozeno od ul - být první, být pán, být silný. Elohim - sg. Eloah (mo?ná od alah - ude?it s obavou?). Plurál nazna?uje plnost moci. Eljon - od alah = alh - jít vzh?ru. Nejsou to vlastní jména, proto?e jsou u?ívaná i pro modly (? 95,3; 96,5) nebo lidi (Gn 33,10; Ex 7,1)...

2) Adonaj - od and - soudit, vládnout - v?emocný vládce.

3) ?adaj a El-?adaj - od ?adad = být mociplný. Té? od ?ad = pán. Zd?raz?uje se velikost Bo?í a jeho milost.

4) Jahve a Jahve sebaoth - úcta k tomuto jménu Lv 24,16. Pentateuch ho spojuje s hjh = být. Budu, který budu - neprom?nnost vztahu k lidem. Je to vlastní jméno par excellence. Spojení Hospodin zástup? - Origenés a Jeroným to pova?ovali za apozici, proto?e JHWH nep?ipou?tí konstruktus; nedává to moc smysl - t?i ?e?ení:

a) Armády Izraele - armáda se v?t?inou pou?ívá v singuláru. Jsou t?i místo pro - 1S 4,4; 17,45; 2S 6,2. U prorok? Hospodin zástup? rozhodn? neznamená Boha války.

b) Hv?zdy - pro hv?zdy pou?it sg. zástup nebeský.

c) And?lé - Hospodin zástup? se ?asto objevuje v oddílech, kde jsou and?lé - 1S 4,4; 2S 6,2; Iz 37,16; Oz 12,4-5; ? 80,1-4; ? 89,6-8. B?h je tedy jako král slávy, obklopen zástupy and?l?.
 
 

C - Jména v NZ a jejich interpretace

1) Theos - ekvivalent El, Elohim, Eljon. Eljon je vyjad?ován jako Hypsistos Theos, El-?adaj jako Pantokrator

2) Kyrios - ekv. pro JHVH, odvozeno od kyros = moc.

3) Pater - prý nové jméno zavedené NZ. Otec je pou?íván i v jiných nábo?enstvích. V SZ nap?. Dt 32,6; ? 103,13; Iz 63,16; 64,8; Jer 3,4;19...
 
 

V. Atributy Bo?í obecn?
 
 

A. Zhodnocení pou?itých pojm?

Atribut není n?co p?idaného k Bo?ímu Bytí. N?kdy se u?ívá pojmu ctnosti.
 
 

B. Metoda ur?ení atribut? Bo?ích

Scholastika - via causalitatis, via negationis, via eminentiae. Cesta kauzality - z následku, který vidíme ve sv?t? kolem nás jdeme k první P?í?in?. Cesta negace - vezmeme v?echny nedokonalosti stvo?ení a Bohu p?ipí?eme tyto vlastnosti negované. Cesta v?hlasu - p?ipisujeme Bohu vlastnosti a dokonalosti, které nacházíme u ?lov?ka. ?lov?k se bere za m??ítko pro Boha. Jsou to metody vhodné pro p?irozenou teologii.

Macintosh (Theology as an Empirical Science) - experimentální teologie - podobné záv?ry - B?h je závislý na pot?ebách ?lov?ka.

Ritschl za?ínal s ideou, ?e B?h je láska. i tento postup je závislý spí?e na ?lov?ku.

Zapomíná se na cestu Bo?ího sebezjevení. Zd?raz?uje se imanentnost na úkor transcendence a jako výsledek máme Boha podle obrazu ?lov?ka. Musíme tedy studovat Bo?í sebezjevení v Písmu. Jde o metodu a posteriori (narozdíl od scholastik?), proto?e ze sebezjevení Bo?ího teprve odvozuje v?d?ní o Bo?ím Bytí.
 
 

C - Navrhované rozd?lení atribut?

Veliký problém u? dlouho - v?t?inou dv? skupiny - n?kte?í mluví o :

1) p?irozené a morální atributy - první jsou nap?. existence, jednoduchost, nekone?nost. To druhé nap?. pravda, dobrota, milost... Lépe by snad bylo mluvit o morálních a non-morálních atributech.

2) Absolutní a relativní atributy - první nále?í k Bo?í podstat?, druhé souvisí se vztahem ke stvo?ení (v?emohoucnost, v?ev?doucnost). M??eme v?ak mít n?jaké v?domosti o Bohu nezávislé na vztahu, který k nám má? Proto jsou v?echny atributy relativní.

3) Imanentní a transitivní atributy - imanentní p?sobí jen dovnit? (v??nost...) a trasitivní navenek (v?emohoucnost, spravedlnost...). O skute?n? imanentním atributu ale nic nevíme.

4) Nesd?litelné a sd?litelné atributy - první nemají ?ádnou analogii ve stvo?ení (jednoduchost, nezm?rnost...), druhé mají analogii (moc, dobrota, milost...). Toto rozli?ení neradi luteráni. Kdy? si v?ak uv?domíme, ?e ?ádný atribut není nesd?litelný a ?ádný není sd?litelný beze zbytku, není d?vod staré d?lení opou?t?t.
 
 

VI. Nesd?litelné atributy (B?h jako absolutní bytí)
 
 

V metafyzice je "absolutní" pojem pro poslední základ v?í existence. Teisté také mluví o posledním základu existence. To v?ak je?t? neznamená, ?e by to bylo to samé. Latinské absolutus (ab + solvere) = odd?lený. Nem??eme p?ijmout Spinózovu p?edstavu Absolutního (identifikuje Boha a sv?t). Ani Hegelova p?edstava není p?ijatelná. Je-li v?ak Absolutní definováno jako první p?í?ina nebo poslední základna v?í reality apod. pak m??e být pova?ováno za toto?né s Bohem teologie.

A - Vlastní existence Bo?í

Základ existence Bo?í le?í v n?m samém. ?íká se, ?e je causa sui, ale B?h je bez p?í?iny. Tato my?lenka se vyjad?ovala slovem aseitas, ale reformovaní teologové to nahradili nezávislostí, mín?no nejen v bytí, ale ve v?em ostatním.

B - Neprom?nnost Bo?í

B?h je zbaven v?ech zm?n. Je tak dokonalý, ?e ?ádné nepot?ebuje. Zm?na je v?dy k lep?ímu nebo hor?ímu. Doklady v Ex 3,14; ? 102,26-28; Iz 41,4; 48,12; Mal 3,6; ? 1,23; ?d 1,11-12; Jk 1,17. Mnoho míst v?ak dokládá Boha ve zm?nách - stvo?ení, inkarnace, DS daný církvi. P?icházející B?h... (srov. Ex 32,10-14; Jon 3,10; P? 11,20; 12,22; ? 18,26-27). Biblická neprom?nnost v?ak neznamená nepohyblivost. Je plno zm?n kolem Boha, ve vztazích lidí k n?mu, ale ?ádná zm?na v jeho Bytí, jeho atributech, jeho ú?elu, jeho motivech k ?in?m, jeho zaslíbení. D?raz ne neprom?nnost je d?le?itý také vzhledem k pelagianismu a arminianismu, kde se tvrdí, ?e B?h je subjektem zm?n a ?e jeho rozhodnutí závisejí na jednání ?lov?ka.

C - Nekone?nost Bo?í

je to dokonalost Bo?í, kterou je opro?t?n od v?ech omezení. Není ohrani?en ani vesmírem... Jsou r?zné aspekty Bo?í nekone?nosti:

1) Jeho absolutní dokonalost -

2) Jeho v??nost - nekone?nost ve vztahu k ?asu. ? 90,2; 102,12; Ef 3,21. Bible v?ak neu?ívá jazyk filosofie. Nejde jen o trvání prodlou?ené dop?edu a dozadu, ale o p?ekro?ení ?asové hranice. Na?e ?ivoty jsou poznamenány minulostí, p?ítomností a budoucností - nic takového není v Bohu. Je v??né "já jsem".

3) Jeho nezm?rnost - nekone?nost vzhledem k prostoru. Je p?ítomen v ka?dém bod? prostoru se svým celým bytím. Souvisí s v?udyp?ítomností. Ta ale vyjad?uje imanentnost Bo?í, zatímco nezm?rnost transcendenci. To, ?e je b?h v?udyp?ítomný neznamená, ?e je v?ude stejn?.

D - Jednota Bo?í

1) Unitas singularitatis - Bible nás u?í, ?e je jeden B?h (nap?. 1Kr 8,60; 1K 8,6).

2) Unitas simplicitatis - B?h není slo?enina. Vyplývá to i z dal?ích dokonalostí Bo?ích - z jeho vlastní existence, z neprom?nnosti. Jednoduchost odmítali ve st?edov?ku sociniáni a arminiáni. V poslední dob? je ?asto odmítána jednoduchost Bo?í jako ?istá metafyzická abstrakce, nebo proto, ?e koliduje podle n?kterých s Trojicí.
 
 

VII. Sd?litelné atributy (B?h jako osobní Duch)
 
 

Je osobní existence slu?itelná s absolutností? Absolutní se ov?em pojímá t?emi zp?soby - agnostici: absolutní = k ni?emu nevzta?ené, nic o tom nevím; logické absolutno: individuální je pod?ízené univerzálnímu, absolutní u Spinózy ?i Hegela; kauzální pohled na Absolutní: je to poslední základ v?ech v?cí. Vstupuje do vztahu s kone?ným stvo?ením. Takové pojetí nevylu?uje ideu personality. Dokonalou personalitu nacházíme jen u Boha (dokonce "tripersonalita") - ?lov?k je jen omezenou kopií.

Argumenty pro personalitu Bo?í:

1) Lidská personalita vy?aduje Bo?í pro své vysv?tlení.

2) Sv?t sv?d?í o personalit? Bo?í.

3) Morální a nábo?enská p?irozenost ?lov?ka hovo?í pro personalitu Bo?í. (existence Dárce zákona).

V?echno toto jsou pouhá testimonia - ne d?kazy. To obrací pozornost k Bo?ímu sebezjevení v Písmu - o Bohu tam není pou?ito slovo osoba, ale je tam nap?. tvá? (páním, prosópón), v?bec celé Písmo sv?d?í o Bohu jako osob? - J 14,9.

A - Spiritualita Bo?í

Nejblí?e definici Boha je J 4,24 "B?h je Duch". Názory ranných gnostik?, st?edov?kých mystik? i sektá?? na?ich dní, ?e B?h má t?lo byly odsouzeny. V Bibli se sice mluví o rukou, o?ích... Jestli?e v?ak Bohu p?isoudíme duchovnost, nem??e být omezen takovými v?cmi jako hmota...???(mé otazníky)

B - Atributy intelektu

1) Znalosti Bo?í - B?h zná sebe a v?echny mo?né i aktuální v?ci.

a) jejich p?irozenost - znalosti Bo?í jsou archetypální. Znal vesmír d?íve, ne? ho stvo?il. Jeho znalosti nejsou z pozorování nebo procesu my?lení. Rozli?uje se n?kdy "nezbytná znalost" - znalosti o sob? a mo?ných v?cech a "svobodná znalost" - aktuální v?ci.

b) jejich rozsah - vyjad?uje to slovo v?ev?doucnost. Odmítal to Markion a Socinus.

Problém je, jak m??e B?h p?edzv?d?t svobodné lidské konání. Bible v?ak u?í o Bo?ím p?edzv?d?ní i podmín?ných událostí - 1S 23,10-13; 2Kr 13,19; ? 81,14-15; Iz 42,9; 48,18; Jer 2,2-3; 38,17-20; Ez 3,6; Mt 11,21. Proto?e B?h rozhoduje o v?em, ví také o budoucích hnutích ?lov?ka.

Je s tím slu?itelná svobodná v?le ?lov?ka? Pokud ji chápeme jako libov?li, pak jist? ne. ?lov?k je ale vno?en do p?ediva svých hlubokých instinkt? a emocí.

Jezuit?tí, luterán?tí a arminián?tí teologové p?edpokládají tzv. scientia media jako ?e?ení tohoto problému. Tvo?í st?ed mezi nezbytnou a svobodnou znalostí s tím, ?e se jedná o speciální skupinu v?cí aktuáln? budoucích, jejich? základem není v??ný ú?el Bo?í, ale svobodné konání stvo?ení, které je vid?no p?edem (A.A.Hodge). Ov?em akce, které jsou zcela nezávislé na Bohu mohou být jen t??ko jím p?edzv?d?ny. Implicitn? to odmítá v?ev?doucnost Bo?í. Proti?e?í to nap?. Sk 2,23; ? 9,16; Ef 1,11; Fp 2,13.

2) Moudrost Bo?í - m??e být pova?ována za ?áste?ný aspekt znalostí Bo?ích. Nevzd?laný ?lov?k m??e být v moudrosti lep?í, ne? v?dec. Moudrost vyplývá z intuitivního vhledu do v?cí.

3) V?rohodnost (pravdivost) Bo?í - emet, emuna, amen, aletheia, alethinos, pistis. Je pravdivý p?edev?ím v metafyzickém smyslu - jediný pravý B?h mezi b??ky. Je pravdivý v etickém smyslu - jeho zjevení je spolehlivé, zjevuje se takový jaký je. Je pravdivý také v logickém smyslu - zná v?ci jak opravdu jsou a p?ipravil mysl ?lov?ka tak, aby mohl pozd?ji poznat v?e správn?. Tak pravdivost Bo?í je základem v?eho poznání.

C - Morální atributy

1) Dobrota Bo?í - neplést s laskavostí. Dobré je to, co odpovídá ideálu. B?h je dobrý i ke svému stvo?ení - fons omnium bonorum. Je také summum bonum.

a) Dobrota Bo?í ke stvo?ení obecn? - ? 145,9;15;16. Není omezeno jen na v??ící.

b) Láska Bo?í - B?h miluje v rozumném stvo?ení sebe. V??ící pak miluje zvlá?tní láskou.

c) Milost Bo?í - "chanan", "charis". Je demonstrována také lidmi. Jde o ud?lení laskavosti n?komu, kdo si ji nezaslou?í. V moderní teologii se spasení milostí u? prakticky nepou?ívá. Na?t?stí si lidé znovu uv?domují pot?ebu milosti.

d) Milosrdenství Bo?í - staví ?lov?ka do pozice toho, kdo pot?ebuje Bo?í pomoc. B?h se prezentuje jako spolutrpící. ?asto v NZ zmi?ováno s milostí - 1Tm 1,2; 2Tm 1,1; T 1,4.

e) Dlouhotrp?ní Bo?í - pomalý k hn?vu - makrothymia.

2) Svatost Bo?í - qd? - být od?ízlý, odd?lený. Nemá se tedy o svatosti primárn? myslet, ?e jde o morální nebo nábo?enskou kvalitu. Jde o pozici nebo vztah mezi Bohem a n?jakou osobou nebo v?cí.

a) její p?irozenost - n?kdy se mluví o svatosti jako o nejvy??í dokonalosti. Atributy si v?ak jsou rovnocenné. Tento atribut je spí? koextensivní s ostatními. B?h je svatý ve v?em, co d?lá. Otto to nazývá numinózní. Morální aspekt svatosti je odd?lenost od h?íchu.

b) její manifestace - svatost Bo?í je zjevena v morálním zákon? vlo?eném ?lov?ku do srdce a mluvící skrze sv?domí. Zvlá?tn? to bylo prezentováno v SZ - svatá zem?, svaté m?sto... V NZ je to Je?í? jako "jediný svatý a spravedlivý".

3) Spravedlnost Bo?í - Je to modus jeho svatosti (Shedd).

a) Fundamentální idea spravedlnosti - u lidí se p?edpokládá existence práva, se kterým se ?lov?k musí konformovat. B?h je spravedlivý sám v sob? - není ?ádné právo nad ním. Neh 9,8; ? 119,137; 145,17; Jr 12,1; J 17,25; 2Tm 4,8; 1J 2,29; Zj 16,5.

b) Rozli?ení v právu Bo?ím - panovnická spravedlnost - B?h se prezentuje jako vládce dobrého i ?patného. Jako stanovitel morální správy sv?ta. V SZ jako dárce zákona v Izraeli - Iz 33,22. Také ? 99,4; ? 1,32.

Rozd?lující právo - rozd?lování odm?n a trest? (Iz 3,10-11; ? 2,6; 1Pt 1,17). D?lí se na p?iná?ející odm?nu a trestající. Hlavním smyslem trestání je udr?ování práva, ne náprava h?í?níka. To je a? ve druhém sledu.
 
 

D - Atributy suverenity

1) Svrchovaná (suveréní) v?le Bo?í

a) Obecn? - je reprezentována jako poslední p?í?ina v?ech v?cí: stvo?ení a udr?ování ? 135,6; Jr 18,6; Zj 4,11. Vláda P? 21,1; Dn 4,35, vyvolení ? 9,15-16; Ef 1,11, utrpení Krista L 22,42; Sk 2,23, posv?cení Fp 2,13, ... Filosofie n?kdy hledala je?t? hlub?í p?í?inu, ale to kon?í v pantheismu.

V?le m??e znamenat 1) celou morální p?irozenost Bo?í, v?etn? takových atribut? jako láska, svatost, spravedlnost; 2) schopnost seberozhodnutí - uskute?nit plán; 3) výsledek takovéto aktivity; 4)moc uskute?nit takový plán; 5)pravidla ?ivota daná rozumnému stvo?ení

b)Rozli?ení ve v?li Bo?í - n?které nejsou v reformované teologii populární, nap?. rozdíl mezi p?edcházející v?lí a následnou v?lí, nebo absolutní a podmín?nou v?lí. Ostatní rozdíly jsou ale u?ite?né:

1) Dekretivní a preceptivní v?le Bo?í -

2) V?le eudokia a v?le eurestia -

c) Svoboda v?le Bo?í - je nezbytná v?le a svobodná v?le - B?h sám je objekt první (nutn? chce sebe, svou svatost...). Bo?í stvo?ení je v oblasti svobodné v?le. Jb 11,10; 33,13; ? 115,3; P? 21,1; Iz 10,15; 29,16; 45,9; Mt 20,15; ? 9,15-21; 1K 12,11; Zj 4,11. Duns Scotus my?lenku aplikoval tak, ?e v?le není ovlivn?na Bohem - odmítnuto církví. B?h nem??e u?init nic, co by odporovalo jeho p?irozenost, moudrosti, lásce...

d) Bo?í v?le ve vztahu ke h?íchu -

(1) B?h je n?kdy chápán jako autor h?íchu - kdy? jinak bez jeho v?le nic není. Reformovaní teologové (na základ? Sk 2,23; 3,8 atd.) ?íkají, ?e Bo?í dekretivní v?le v sob? zahrnuje i h?í?né skutky ?lov?ka - v?dy v?ak zd?raz?ují, ?e B?h není jejich autorem.

(2) Dekretivní a preceptivní v?le stojí ?asto proti sob? - je t?eba v?ak mít na v?domí, ?e jsou jedno v Bohu. Dekretivní je to co B?h d?lá nebo co se bude dít, preceptivní to, co by ?lov?k d?lat m?l.

2) Svrchovaná moc Bo?í - obraz svrchovanosti se realizuje také mocí ?init svou v?li. Je to dokonalost jeho bytí, kterou je B?h absolutní a nejvy??í kauzalitou. Bývá zvykem rozli?ovat mezi potentia Dei absoluta a potentia Dei ordinata (na?ízená?). Reform. teol. toto schol. rozli?ení odmítla. (schol. tvrdili, ?e B?h svou absolutní mocí m??e zni?it sám sebe, nebo h?e?it...). Biblew nás u?í, ?e pro Boha není nic nemo?né Gn 18,14; Jr 32,27; Za 8,6; Mt 3,9; 26,53. Na druhé stran? je mnoho v?cí, které d?lat nem??e - lhát, h?e?it, m?nit se, odmítnout se... Nu 23,19; 1S 15,29; 2Tm 2,13; ?d 6,18; Jk 1,13,17.
 
 

VIII. Svatá Trojice
 
 

A. U?ení o Trojici v historii

1) P?edreforma?ní perioda - První pou?il pojem Trojice Tertulián, ale pod?ídil Syna Otci. Origenes ?el je?t? dál - ?íkal, ?e Syn je pod?ízen esenciáln? Otci a Duch je dokonce pod?ízen Synu. Ariáni pak odmítli bo?ství Kristovo i DS - Syn je první stvo?ení Otce a Duch je první stvo?ení Syna. P?esto zachovali je?t? t?i osoby v Bohu. Modalisti?tí monarchianisté pova?ovali Otce, Syna a Ducha za t?i mody manifestace Boha. Dynami?tí monarchianisté vid?li v Je?í?ovi ?lov?ka a v Duchu Bo?í vliv. N?kte?í z pozd?j?ích monofyzit? se p?iklonili k triteismu. Podobn? pozd?ji nominalista Roscelinus. Koncil v Niceji prohlásil Syna stejné podstaty s Otcem (325), koncil v Konstantinopoli (381) prosadil bo?skost DS, a?koli ne se stejnou d?kladností. Syn je vytvo?en Otcem a DS vychází z Otce a Syna. Na Východ? zpracoval toto téma Jan Dama?ský a na Západ? Augustin (De Trinitate).

2) Poreforma?ní perioda - objevují se staré omyly - Arminian, Episcopius, Curcellaeus a Limborgh o?ivili subordinaci (aby zd?raznili jednotu v Trojici). Podobn? Samuel Clarke (Anglie) a luterán Kahnis. Ostatní následovali cestu Sabelliovu - modalismus (Emanuel Swedenborg). Hegel mluvil o Otci jako Bohu o sob?, Syn je objectifikovaný B?h, DS jako vracející se k sob?. Schleiermacher pova?oval t?i osoby za pouhé aspekty Bo?í. Sociniáni ?li je?t? za Areia (m?li Syna za ?lov?ka a DS za vliv Bo?í ?i moc). Byli p?edch?dci Unitá?? a liberálních teolog?, kte?í o Je?í?i mluvili jako o bo?ském u?iteli a o DS jako imanentním Bohu. Barth ?íká "B?h mluví" - on je zjevovatel (Otec), zjevení (Syn) a zjevovaný? (DS). Barth nep?ipou?í subordinaci.

B - B?h jako Trojice v jednot?

1) Personalita Bo?í a Trojice - B?h je osoba. N?co o tom m??eme v?d?t podle ?lov?ka, který je k obrazu Bo?ímu. Ale lidská personalita je odvozena od Bo?í. Jeden rozdíl - ?lov?k je unipersonální, B?h tripersonální. Tripersonalita je nezbytná. Není to Bo?í volba. Argument - aby se ?lov?k vyvinul v osobnost, musí mít jiného ?lov?ka. I B?h tedy musí mít nezbytn? dal?í osobu. Nem??e to být ?lov?k nebo stvo?ení - podobn? by se ?lov?k nevyvinul se zví?etem.

2) Biblický d?kaz pro u?ení o Trojici -

a) SZ - n?kte?í círk. otcové soudili, ?e u?ení o Trojici je zjeveno u? v SZ. Sociniáni a Arminiáni soudili, ?e tam není v?bec - obojí se mýlili.

N?kdy se doklady nacházejí v rozdílu Jahve a Elohim, také v plurálu Elohim - první je zcela nezaji?t?né, druhé pochybné. Mnohem hodnov?rn?j?í jsou pasá?e, kde B?h mluví o sob? v plurálu - Gn 1,26; 11,7. Také pasá?e o and?lu Hospodinov?, který je na jedné stran? ztoto??ován s Hospodinem, na druhé od n?ho odli?ován - Gn 16,7-13; 18,1-21; 19,1-28; Mal 3,1. Také pasá?e, kde je Slovo nebo Moudrost personifikováno - ? 33,4-6; P? 8,12-31. N?kdy je zmín?no více osob - ? 33,6; 45,6-7 (srov. ?d 1,8-9). N?kdy mluv?í (B?h nebo Mesiá?) zmi?uje zbylé dva - Iz 48,16; 61,1, 63,9-10.

b) NZ - jasné zjevení Syna, kterého posílá Otec - J 3,16; Gal 4,4; ?d 1,6; 1J 4,9; Oba dva pak posílají Ducha J 14,26; 15,26; 16,7; Gal 4,6. Vyslání - Mt 28,19 zmi?uje v?echny t?i osoby. Té? 1K 12,4-6; 2K 13,14; 1Pt 1,2. Jediná pasá? o trojjedinosti je 1J 5,7, ale pro svou pochybnost byla vypu?t?na z pozd?j?ích vydání kritické edice NZ.

3) Tvrzení u?ení o trojici

a) V Bo?ím bytí je jedna ned?litelná podstata (ousia, essentia) - Dt 6,4; Jk 2,19

b) V Bo?ím bytí jsou t?i osoby - Otec, Syn a Duch - pou?ívá se slovo subsistencia (existence). Nicmén? v Bohu jsou sice rozli?eny osoby, ale esence je po?ád jedna. Calvin - "Osobou míním existenci v Bo?í esenci..." Mezi osobami je osobní vztah - Mt 3,16; 4,1; J 1,18; 3,16; 5,20-22; 14,26; 15,26; 16,13-15.

c) Celá ned?litelná podstata (esence) Bo?í nále?í stejn? ka?dé ze t?í osob - zatímco t?i lidské osoby mají jen n?co spole?ného co do podstaty, Bo?í osoby mají stejnou podstatu.

d) Subsistence (existence) a operování t?í osob v Bo?ím bytí má ur?itý ?ád - Otec je první, Syn druhý a DS t?etí. Není to po?adí d?stojnosti v podstat?, ale pouze logický ?ád odvozování. Syn je zplozený Otcem p?ede v?emi v?ky, DS vychází z Otce a Syna. Písmo pak v tomto smyslu mluví o praepositiones distinctionales (ek, dia, en - v?echny v?ci jsou od Otce, skrze Syna, v DS).

e) Jsou r?zné atributy, kterými se t?i osoby li?í - vytvá?ení je akt Otce, synovství pat?í výlu?n? Synu, vyza?ování m??e být popsáno jen DS. Zde jde o opera ad intra. Pokud jde o konání navenek, koná v?dy Bo?í bytí dohromady. V ekonomickém po?ádku Bo?í ?innosti opera ad extra se n?co p?ipisuje výrazn?ji jedné osob?. Otec - stvo?ení; Syn - spasení; DS - posv?cení.

f) Církev vyznává Trojici jako tajemství za hranicí poznatelnosti ?lov?ka - základní nesnadnost - jak se mají jednotlivé osoby k bo?ské esenci a k sob? navzájem?

4) R?zné analogie, o kterých se p?edpokládá, ?e ?í?í sv?tlo na problém -

a) N?které analogie ?erpají z ne?ivé p?írody nebo ?ivota rostlin - voda ve fontán?, potok, ?eka, padající mlha, mraky, dé??, sníh, led. Strom s ko?eny, kmen a v?tve. Nejsou to ov?em p?íklady stejné esence, pouze stejné p?irozenosti.

b) Analogie podle ?lov?ka - nap?. Augustin - psychologická jednota intelektu, citu a v?le. Hegel - logická jednota teze, antiteze a synteze. Je to v?dy trojice v jednot?, ale nikdy tripersonalita v jedné substanci.

c) P?irozenost lásky - subjekt, objekt a láska. Jde v?ak jen o koordinaci dvou osob a vztahu.

C - T?i osoby pojednané odd?len?

1) Otec

a) Jméno Otec je aplikováno na Boha - 1) n?kdy jde o stvo?itele - 1K 8,6; Ef 3,15; ?d 12,9; Jk 1,17. 2) Theokratická pozice v??i Izraeli - Dt 32,6; Iz 63,16; 64,8; Jr 3,4; Mal 1,6; 2,10. 3) V NZ jde o etický smysl otcovství v??i duchovním d?tem - Mt 5,45; 6,6-15; ? 8,16; 1J 3,1. 4) Otec ve vztahu k Je?í?i kristu - J 1,14-18; 5,17-26; 8,54; 14,12-13.

b) Rozdílné majetky Otce - není zplozený, vytvá?í Syna a DS (se Synem)

c) Opera ad extra je více p?ipisována Otci - dílo spasení, stvo?ení

2) Syn

a) Syn je aplikováno na druhou osobu - 1) metafyzický smysl - není pouhý ?lov?k 2) v oficiálním nebo mesiánském smyslu 3) ve smyslu narození

b) Osobní subsistence (existence) Syna - proti modalist?m odmítajícím personální rozli?ení v Trojici. I pokud jde o Logos - narozdíl od filosof? je chápán jako osoba. Syn jako dokonalý obraz Bo?í také zd?raz?uje Bo?í personalitu (2K 4,4; Kol 1,15; ?d 1,3).

c) V??né vytvo?ení Syna - 1) je nezbytným ?inem Bo?ím (Origen to pova?oval za svobodnou v?li Otce, dle Athanasia a dal?ích to Syna okrádalo o bo?ství) 2) Je to ?in Bo?í p?ede v?emi v?ky - je to ?in bez?asý. Preexistence a rovnost s Otcem - Mi 5,2; J 1,14-18; 3,16; 5,17-18;30.36; Sk 13,33; J 17,5; Kol 1,16; ?d 1,3. 3) Nejde o vytvo?ení esence Bo?í, ale o vytvo?ení subsistence Syna. 4) Vytvo?ení Syna znamená distinctio a distributio a ne diversitas a divisio.

d) Bo?skost Syna - odmítali ebjonité, ariáni a dynami?tí monarchianisté. Za reformace sociniáni, Schleiermacher, Ritschl, liberálové, unitá?i. Bo?skost Syna evidentn? dokládá Bible v J 1,1; 20,28; ? 9,5; Fp 2,6; Tit 2,13; 1J 5,20. Aplikují se na n?j Bo?ská jména - Iz 9,6; J 1,1-2; 40,3; Jr 23,5-6; Joel 2,32 (Sk 2,21); 1Tm 3,16. P?ipisují se mu Bo?ské atributy - viz originál.

e) Místo Syna v ekonomické Trojici - zaujímá druhé místo - skrze Syna 1K 8,6.

3) Duch svatý

a) Jméno - ruach, pneuma (dýchat). DS v SZ pouze v ? 51,11; Iz 63,10-11

b) Personalita DS - byla odmítána monarchiány a pneumatomachiány. Následovali je sociniáni, Schleiermacher, Ritschl, unitá?i, modernisté, sabelliáni 1) Pneuma je neutrum, ale mu?ské zájmeno ekeinos se u?ívá v J 16,14; Ef 1,14. Paraklétos v J 14,26; 15,26; 16,7; navíc je dáván do souvislosti s P?ímluvcem, který odchází - s Kristem. 2) Jsou mu p?ipsány charakteristiky osoby - inteligence - J 14,26; 15,26; ? 8,16. V?le - Sk 16,7; 1K 12,11. Cit - Iz 63,10; Ef 4,30. D??iny vy?adující personalitu. 4) Jsou pasá?e, které rozli?ují DS od jeho vlastní moci - L 1,35; 4,14; Sk 10,38; ? 15,13; 1K 2,4.

c) Vztah DS a dal?ích osob Trojice - na synodu v Toledu (589) bylo filioque p?idáno do latinské verze kréda (NC). Nicmén? tu op?t není ?ádná subordinace. I kdy? DS vychází z Otce i Syna. U?ení je zalo?eno na J 15,26 a na tom, ?e Duch je také nazáván Krist?v a Syn?v - ? 8,9; Ga 4,6; Spirace je op?t nezbytný ?in první a druhé osoby v Trojici, ?ím? zakládají personální subsistenci DS a dávají t?etí osob? moc celé Bo?ské esence bez rozd?lení, odcizení nebo zm?ny.

d) Bo?skost DS 1) Bo?ská jména - Ex 17,7; Sk 5,3-4; 1K 3,16; 2Tm 3,16 2) Bo?ské dokonalosti - v?udyp?ítomnost ? 139,7-10; v?ev?doucnost Iz 40,13-14; 1K 2,10-11;....

e) Práce DS v Bo?ské ekonomii - zaji??uje kontak Boha se stvo?ením. Následuje práci Syna. 1) Vytvá?í ?ivot 2) Inspiruje a uschop?uje lidi. Nejd?le?it?j?í je sféra spasení 1) P?íprava a kvalifikace Krista 2) Inspirace Písma 3) Vytvo?ení církve 4) U?ení a vedení církve
 
 

II Bo?í díla
 
 

1-Bo?í rozhodnutí (?ízení) obecn?

A - U?ení o rozhodnutích (?ízení) v teologii

B - Názvy v Písmu pro Bo?í rozhodnutí (?ízení) -

1) SZ - radit, dávat radu - Jb 38,2; Iz 14,26; 46,11. Sed?t v rozva?ování - Jr 23,18-22. Mít na mysli - Jr 4,28; 51,12; P? 30,32

2) NZ - búlé, theléma

C - P?irozenost Bo?ích ?ízení

1) Bo?ský ?ízení je jedno - vzhledem k nedokonalosti na?eho poznání mluvíme ?asto o ?ízeních v plurálu.

2) Vztah mezi ?ízením a znalostí Bo?í - Bo?í znalosti jsou materiálem pro ?ízení

3) ?ízení se vztahuje na Boha i na ?lov?ka - vztahuje se na opera ad extra. Vztahuje se té? na stvo?ení. V tomto smyslu b?h stojí za tím, co h?í?ného ?lov?k ud?lá, ale nemá za to odpov?dnost.
 
 

...blbost na blbost
 
 

II Predestinace

A - U?ení o p?edur?ení v historii

Za?alo být d?le?ité za Augustina. Znamenalo Bo?í p?edzv?d?ní lidských ?in?, které ur?ují budoucí ?lov?kovo ur?ení. Pelagius - "P?edz?ízení ke spasení nebo zatracení je zalo?eno na p?edzv?d?ní." Neuznal absolutní p?edur?ení, ale podmín?né. Augustin sám k tomu inklinoval. Jinak u Augustina jde o dvojí predestinaci. Rozdíl - predestinace k zatracení je justi?ní a závisí na lidském h?íchu, predestinace ke spáse je ryze suverénní. Ve st?edov?ku se v katolické církvi vytvo?il ?iroký prostor pro r?zné pojetí predestinace. Tomá? v??il v absolutní a dvojitou predestinaci.

Reformáto?i obhajovali predestinaci. Luther pozd?ji zd?raznil, ?e B?h si p?eje spasit v?echny lidi. Calvin dr?el tvrd? Augustinovu pozici. P?esto zd?raz?uje, ?e B?h není autorem h?íchu. V církvích arminiánského typu byla absolutní predestinace nahrazena podmín?nou. Za Schleiermachera se predestinace ztoto?nila s ur?ením daným kauzálním ?et?zcem. Barth dr?í s reformátory, ?e B?h je zcela svobodný ve svém vyvolení, zjevení, povolání... Predestinace tedy neznamená, ?e jistý po?et lidí je vyvolen ke spáse a ostatní k zatracení na základ? nepoznatelné v?le. Jestli?e ?lov?k odpovídá na povolání vírou, je vyvolený. Jestli?e ne, z?stává zatracený. Jednotlivec je tu spí? arénou pro utkání mezi vyvolením a zatracením. Z lidského pohledu je ?lov?k v?dy zatracen, z Bo?ího vyvolen.

B - Pojmy Písma pro predestinaci

1) jad, ginoskein - m??e znamenat znát, ale také mít znalost o n?kom s pe?ující láskou, jako objekt vyvolení - tak nap?. Gn 18,19; Am 3,2; Oz 13,5. Proginoskein a prognosis jsou v NZ ur?eny také významem jad, ne tolik klasickou ?e?tinou - Sk 2,23; ? 8,29; 11,2; 1Pt 1,2. I ginoskein má tento význam v 1K 8,3; Ga 4,9; 2Tm 2,19.

2) Hebrejské bachar a ?ecké eklegesthai a ekloge - slova obsahují prvek výb?ru. N?kdy my?lenka povolání k jistým privilegiím. Odkazuje v?ak na d?ív?j?í a v??né vyvolení - ? 9,11; 11,5; Ef 1,4; 2Tes 2,13.

3) ?ecká slova proorizein a proorimos - v?dy referují o absolutním p?edur?ení. V?dy se vyno?í otázka - p?edur?ení k ?emu? Jde v?dy o n?jaký cíl - bu? dobrý nebo ?patný - Sk 4,28; Ef 1,5. Nemusí to ov?em být konec definitivní, ale je tak chápán - Sk 4,28; ? 8,29; 1K 2,7; Ef 1,5.11.

4) ?ecká slova protithenai a prothesis - B?h má plán. Tato slova odkazují k Bo?ímu zám?ru spasit ?lov?ka - ? 8,29; 9,11; Ef 1,9-11; 2Tm 1,9.

C - P?vodce a objekty predestinace

1) P?vodce - je to samoz?ejm? dílo Trojice, ale v ekonomii spásy je to p?ipisováno Otci - J 17,6.9; ? 8,29; Ef 1,4; 1Pt 1,2.

2) Objekty - myslí se na rozumná stvo?ení - padlého ?lov?ka. ?í?eji:

a) v?ichni lidi, dob?í i ?patní

b) and?lé, dob?í i ?patní - ?patní and?lé - 2Pt 2,4; Ju 6; vyvolení and?lé jsou v 1Tm 5,21 a to znamená, ?e jsou také nevyvolení. 1) B?h nevybírá jistý po?et z padlých and?l? 2) nejsou vyvoleni Kristem jako Prost?edníkem, ale jako Hlavou - stojí tedy v pod?ízeném postavení k n?mu.

c) Kristus jako Prost?edník - byl objektem predestinace od Otce, má zvlá?tní obraz Bo?í, se kterým se mají v??ící ztoto?nit, bylo pro n?j ur?eno království.

D - ?ásti predestinace

Obsahuje dv??ásti - vyvolení a zatracení

1) Vyvolení -

a) Biblická idea - 1) vyvolení Izraele (Dt 4,37; 7,6-8; 10,15; Oz 13,5. 2)Vyvolení jednotlivc? k ú?adu - Ex 3 (Moj?í?), Dt 18,5 (kn??í)... 3) vyvolení jednotlivc? za d?ti Bo?í - Mt 22,14; ? 11,5; 1K 1,27-28; Ef 1,4; 1Tes 1,4; 1Pt 1,2; 2Pt 1,10. Krom? toho existuje je?t? v??ný zám?r Bo?í spasit n?které lidi v a skrze Krista.

b) Charakteristiky vyvolení - 1) je výrazem svrchované v?le Bo?í. Kristus dostává ke spasení jistý po?et. Vyvolení p?edchází poslání Syna - J 3,16; ? 5,8; 2Tm 1,9; 1J 4,9. 2) Je neprom?nná - kone?né spasení vyvolených není závislé na jejich nejisté poslu?nosti, ale na v??né v?li Bo?í. 3) je v??né - je od v??nosti ? 8,29-30; Ef 1,4-5. 4) je nepodmín?né - nezávisí ani na p?edvídání víry nebo dobrých skutk??lov?ka, jak p?edpokládali arminiáni, ale výhradn? na v?li Bo?í - ? 9,11; Sk 13,48; 2Tm 1,9; 1Pt 1,2. 5) je neodolatelné - ?lov?k sice m??e odporovat, ale jeho odpor nep?evládne - ? 110,3; Fp 2,13. 6) Nejde dohromady s nespravedlností - B?h není nespravedlivý, proto?e nevyvolení vlastn? nem?li na nic nárok Mt 20,14-15; ? 9,14-15.

c) Ú?el vyvolení - 1) bezprost?ední ú?el je spasení vyvolených ? 11,7-11; 2Tes 2,13. 2) Kone?ný cíl je sláva Bo?í Ef 1,6.12.14. Je omyl chápat vyvolení jako vyvolení ke slu?b?. Teprve vyvolený je v?ak povolán i ke slu?b? Ef 2,10; 2Tm 2,21.

2) Zatracení - Augustin to prosazoval velmi tvrd?, katolíci, luteráni, arminiáni a metodisté to prakticky odmítli v absolutní form?. Zatracení je u nich zalo?eno jen na p?edzv?d?ní. Calvin byl p?esv?d?en o d?le?itosti tohoto u?ení (decretum horribile), necítil se na to odmítnout, co vid?l jako d?le?itou sou?ást pravdy Písma. Dnes se n?kte?í reformovaní teologové od tohoto u?ení odvracejí - Barth - zatracení je závislé na lidském odmítnutí Bo?ího zjevení v Kristu. Brunner má koncepci vyvolení více odpovídající Písmu ne? Barth, ale u?ení o zatracení odmítá zcela - není obsa?ena v Písmu (Our faith 32nn).

a) Výpov?? u?ení -

1) obsahuje dva elementy - preterition - determinace, ?e se n?jaký ?lov?k mine cílem a odsouzení t?ch, kdo se cílem pro své h?íchy minuli. Bo?í rozhodnutí je jist? dobré. B?h nikoho nep?edur?uje ke h?íchu. ?asto se ti zavr?ení mají v ?ivot? lépe. Odli?ují se v?ak tím, ?e neobdr?í spásnou milost Bo?í.

b) D?kazy pro u?ení o zatracení - z vyvolení vyplývá i zatracení. Brunner proti tomu protestuje, proto?e Bible nic takového ne?íká. Nestaví se v?ak ani proti a schvaluje logiku v?ci Mt 11,25-26; ? 9,13.17-22; 11,7; Ju 4; 1Pt 2,8.

E - Supra- a infralapsarianismus

dv? koncepce v dob? reformace. Rozli?ení vede na otázce, zda byl pád ?lov?ka také p?edz?ízen Bohem, nebo ho B?h jen p?edzv?d?l. Supralapsarianismus dr?í první, infra- druhý postoj.
 
 

???
 
 

2) Supralaps. pozice - dovolávají se pasá?í zd?raz?ujících suverenitu Bo?í - ? 115,3; P? 16,4; Iz 10,15; 45,9; Jr 18,6; Mt 11,25-26; 20,15; ? 9,17.19-21. D?raz na obraz hrn?í?e. N?kte?í supralaps. tvrdí, ?e h?ích byl Bohem na?ízen, ale ne ?e by byl jeho autorem. Chápou v??né zatracení ve stejném smyslu jako spasení. Ov?em smlouva a Prost?edník mají smysl je infralaps.

3) Infralapsariánská pozice - zd?raz?ují místa, kde objekt vyvolení h?e?í a dochází blízkého spojení s Kristem - Mt 11,25-26; J 15,19; ? 8,28-30; 9,15-16; Ef 1,4-12; 2Tm 1,9. Pád ?lov?ka p?edcházel vyvolení.

b) Námitka proti - ne?e?í problém h?íchu - toté? ov?em platí o druhé stran?. Bo?í postoj k h?íchu - vloudilo se to do stvo?ení (arminiánský postoj). Mluví o povolujícím na?ízení, ani? by toto na?ízení mohlo co zp?sobit. Cht?jí vysv?tlit zatracení jako akt Bo?í spravedlnosti. To více ?i mén? vylu?uje ú?ast Bo?í a tím se dostává na arminiánské pozice. To ov?em infralaps. necht?jí.

Nem??eme je proto pova?ovat za naprosto protich?dné. Oba mají kus pravdy - supra, ?e Bo?í na?ízení je jedno a ?e má B?h jeden kone?ný cíl, ?e cht?l h?ích v jistém smyslu. Infra - ?e je ur?itá diversita v na?ízeních Bo?ích, ?e stvo?ení má zna?ný díl nezávislosti a ?e h?ích nem??e být chápán jako prvek pokroku, ale jako ru?ivý element ve sv?t?.
 
 

...
 
 

?lov?k ve stavu h?íchu
 
 

I - P?vod h?íchu

A - Historický pohled - u? Ireneus mluvil o Adamov? pádu v ráji. To se stalo v církvi b??né zejména proti gnostik?m, kte?í vid?li p?vod zla v hmot?. Origen na to m?l teorii o preexistencianismu - du?e h?e?ila d?íve v p?edchozí existenci, a proto je ve sv?t? h?ích. Neroz?í?ilo se to. Ale v 18. a 19. století to obnovili Lessing, Schelling a Fichte. Ve t?etím, ?tvrtém století církev východní spí? podce?ovala souvislost Adam - h?ích, zatímco záp. církev toto spojení vid?la stále z?eteln?ji. Vých. u?ení kulminovalo v pelagianismu. Záp. církev kulm. v augustinianismu - ?lov?k je vinen a zne?i?t?n v Adamovi. Semipelagianismus p?ipou?tí adamovské spojení, ale jen pro zne?i?t?ní h?íchem (ne vina ?lov?ka). B?hem st?edov?ku se problém ?asto vysv?tloval z pozic semipelagianismu. Vlivem racionalismu a evolu?ní filosofie se to opustilo. Idea h?íchu byla nahrazena ideou zla - Kant ho chápal jako n?co z nadsmyslové sféry, která nem??e být vysv?tlena, pro Leibnitze to byla da? omezenosti universa, Schleiermacher na?el jeho p?vod v smyslovosti ?lov?ka, Ritschl v lidské nev?domosti, evolucionisté jako ni??í sklon k morálnímu rozvoji. Barth mluví o p?vodu h?íchu jako o mystériu predestinace. H?ích má p?vod v pádu, pád v nadd?jinách. Adam byl první h?í?ník, ale jeho neposlu?nost nem??e být chápána jako p?í?ina h?íchu ve sv?t?. H?ích ?lov?ka je n?jakým zp?sobem svázán s jeho stvo?eností. P?íb?h z ráje vede ?lov?ka k povzbuzení, ?e není nezbytné být h?í?ník.

B - Písmo vzhledem k p?vodu h?íchu

Zlo je v Písmu chápáno jako p?ekro?ení Bo?ího zákona. ?lov?k se ukazuje jako p?estupník ve své p?irozenosti. Kde k ní p?i?el?

1) B?h nem??e být po?ítán jako autor - Jb 34,10; Iz 6,3; Dt 32,4; ? 92,16; Jk 1,13. B?h nenávidí h?ích Dt 25,16; ? 5,4; 11,5; Zach 8,17; L 16,15

2) P?vod h?íchu ve sv?t? and?l? - B?h stvo?il and?ly, kte?í byli v?ichni dob?í Gn 1,31 , ale odpadli. P?esná doba není známa, ale Je?í? v J 8,44 mluví o ?áblu jako vrahu od po?átku. 1J 3,8 ?íká, ?e h?e?í od po?átku. Z 1Tm 3,6 m??eme soudit, ?e h?ích and?l? byl vyrovnat se Bohu. Ju 6.

3) P?vod h?íchu v lidském rodu - od Adama. Ten neh?e?il jen jako otec rodu, ale jako representativní hlava lidí. Proto jsou v?ichni lidé hodni smrti ? 5,12. Nejde jen o zne?i?t?ní, ale o vinu, za kterou je trest. V?ichni lidé jsou vini, v?ichni v??ící jsou spravedliví v Je?í?i Kristu ? 5,18-19.

C - Povaha prvního h?íchu

1) Formální charakter - jedení ze stromu. Ne?lo o sám akt, ale o p?estoupení Bo?ího p?íkazu. Název stromu m??e souviset a) se zjevením, zda budoucnost ?lov?ka bude dobrá nebo zlá, b) zda ?lov?k nechá Boha, aby ?ekl ?l. co je dobré a co zlé

2) Jeho esenciální a materiální charakter - podstata spo?ívá v odporu Adama proti Bohu.

D - První h?ích zp?soben poku?ením

1) Postup poku?itele - zam??en na Evu mo?ná proto, ?e a) nebyla hlavou smlouvy a nem?la proto takovou odpov?dnost b)obdr?ela Bo?í p?íkaz nep?ímo c) byla nejlep?ím zp?sobem jak získat Adama

2) Interpretace poku?ení - n?kte?í pova?ují Gn 3 za alegorii. Barth a Brunner to pova?ují za mýtus (pat?í do nadd?jin) - pro ?lov?ka je mo?né být svobodný od h?íchu a smrti, jestli?e ?ije ve spole?enství s Bohem. Ráj je v?ude tam, kde to tak je.

Dal?í, kdo nepopírají historický charakter Gn 3 tvrdí, ?e had je chamtivost, sexuální touha, chybující rozum, Satan. To v?e je nedr?itelné. P?edchozí i následující text je jasn? historické vypráv?ní, na které jsou k?í?ové odkazy - nap?. Jb 31,33; Kaz 7,29; Iz 43,27; Oz 6,7; ? 5,12.18.19; 1K 5,21; 2K 11,3; 1Tm 2,14 - nem??eme proto tento text chápat obrazn?. Had je navíc jmenován mezi zví?aty v Gn 3,1. Had byl v?ak nástroj Satana - J 8,44; ? 16,20; 2K 11,3; Zj 12,9.

2) Pád poku?ením a lidská zachranitelnost - n?kdy se soudí, ?e ?lov?k je spasitelný, proto?e poku?ení p?i?lo zven?í. Z?stává problém pro? svatá bytost jako Adam podlehla.

E - Evolu?ní vysv?tlení p?vodu h?íchu

Konzistentní teorie evoluce to odmítá. N?kte?í konzervativn?j?í teologové z liberálních (Denney, Gore, Orr) ponechávají toto u?ení v jistém smyslu. Pova?ují to za alegorii nebo mýtus. Tennant charakterizuje h?ích takto: nem??e být od zví?at, brutalita a dal?í v?ci jsou jen jeho materiálem (zví?e neh?e?í). Soudí, ?e b?hem evoluce se ?lov?k stal etickým bytím s nedeterminovanou v?lí, která je vlastním zdrojem h?íchu. To nedává prostor pro p?edstavu pádu.

F - D?sledek prvního h?íchu

1) totální zvrhlost lidské p?irozenosti Gn 6,5; ? 14,3; ? 7,18

2) ztráta spole?enství s Bohem skrze DS - duchovní smrt Ef 2,1.5.12; 4,18.

3) vlastní v?domí viny ?lov?ka

4) fyzická smrt (ze stavu posse non mori do stavu non posse non mori) Gn 3,19; ? 5,12; 6,23.

5) vyhnání z ráje
 
 

II - Esenciální charakter h?íchu
 
 

A - Filosofické teorie p?irozenosti zla

1) Dualistická teorie - v ?eckém sv?t?, skrze gnósi pronikla do k?es?anství. Problém - existence n??eho mimo Boha, co je na Bohu nezávislé; mizí etický charakter h?íchu, je to jen fyzický problém nezávislý na lidské v?li; odstra?uje odpov?dnost ?lov?ka poukazem k nezbytnosti.

2) Teorie, ?e h?ích je nedostatek - Leibnitz - tento sv?t je nejlep?í mo?ný. Limitace v?ak zp?sobují problémy. ?lov?k se zbavuje odpov?dnosti.

3) H?ích je iluze - Spinoza ?íká, ?e vzhledem ke ?patnému poznání ?lov?k vnímá h?ích. Kdyby na v?e hled?l pod zorným úhlem v??nosti, tak by ani ?ádný h?ích nevid?l.

4) H?ích jako cht?ní Bo?ího sv?domí, kv?li smyslové p?irozenosti ?lov?ka - Schleiermacher - kdy? v ?lov?ku zvít?zí smysl Bo?í, ?l. se postaví do opozice proti nízké p?irozenosti.

5) H?ích jako nedostatek d?v?ry v Boha - Ritschl - h?ích není p?estoupení zákona, ale vztah k zám?ru Bo?ímu ustavit království. B?h to pova?uje za ignoranci, a proto omluvitelnou.

6) H?ích je sobectví - rad?ji svou volbu ne? Bo?í. Sobectví v?ak není podstatou h?íchu (i kdy? je v tém?? v ka?dém obsa?eno).

7) H?ích zavisí na ni??ím sklonu lidské rasy k vývoji morálního sv?domí - evolu?ní teorie.
 
 

B - P?edstava Písma o h?íchu

1) H?ích jako zvl. p?ípad zla - h?ích není toto?ný se zlem (nap?. zlo z n?jaké katastrofy). H?ích je morální zlo. Je to p?ekro?ení Bo?ího zákona Gn 3,1-6; Iz 48,8; ? 1,18-32; 1J 3,4.

2) H?ích má absolutní charakter - není nic mezi dobrem a zlem. Uvnit? dobrého i zlého jsou stupn?, ale ne mezi Mt 10,32-33; 12,30; L 11,23; Jk 2,10.

3) H?ích má v?dy vztah k Bohu a jeho v?li - je ov?em t?eba ?íci co je Bo?í zákon?! Jde jist? o lásku k Bohu. H?ích má tedy co d?lat s nenávistí v??i Bohu. ? 1,32; 2,12-14; 4,15; Jk 2,9; 1J 3,4.

4) H?ích zahrnuje vinu i zne?i?t?ní - vina vy?aduje trest. Mt 6,12; ? 3,19; 5,18; Ef 2,3. Zne?i?t?ním se rozumí vnit?ní poru?ení, jeho? je ka?dý h?í?ník objekt. Ka?dý, kdo je vinen v Adamovi je, jako výsledek, také zrozen s poru?enou p?irozeností. Jb 14,4; Jr 17,9; Mt 7,15-20; ? 8,5-8; Ef 4,17-19.

5) H?ích sídlí v srdci - toti? v centrálním orgánu du?e, odkud vedou prameny ?ivota. Takto ovliv?uje celého ?lov?ka. P? 4,23; Jr 17,9; Mt 15,19-20; L 6,45; ?d 3,12.

6) H?ích nesouvisí pouze se zjevnými ?iny - také zvyky.
 
 

C - Pelagiánský pohled na h?ích

Pelagiáni také vztahují h?ích k zákonu Bo?ímu

1) Pel. tvrzení - Pelagius za?al od p?irozených schopností ?lov?ka. B?h na?ídil ?lov?ku konat dobro, a proto to musí ?lov?k um?t. ?lov?k má tedy svobodnou v?li a rozhoduje se svobodn? bu? pro dobré nebo pro zlé. Není tu tedy h?í?ná p?irozenost ?lov?ka. Z toho ov?em plyne, ?e Adam nebyl stvo?en jako perfektn? svatý, ale ve stavu morální rovnováhy. Jestli?e zh?e?il, jak se p?enesla h?í?nost na dal?í - h?í?nou p?irozenost lze zd?dit, ale h?í?né skutky? (zde autor úpln? vedle). Dle Pelagia se d?ti v?dy znovu rodí ve stavu neutrality a za?ínají p?esn? tam, kde Adam, pouze mají kolem sebe ?patné p?íklady. D?lá to nemo?nou nábo?enskou koncepci d?jin ?lov?ka.

2) Námitky k pelagiánskému pohledu -

a) pozice, ?e ?lov?k je odpov?dný jen za to, ?eho je schopen je proti Písmu. ?ím víc ?lov?k h?e?í, tím mén? koná dobré v?ci. To ov?em nezmen?uje jeho odpov?dnost. ? 1,18-32; J 8,21-22.34.43.

b) odmítnutí morální p?irozenosti ?lov?ka znamená strhnout ho na zví?ecí úrove?. Dle pel. pozice, v?e co není svobodnou lidskou v?lí postrádá morální kvalitu. Sv?domí v?ak sv?d?í, ?e kontrast mezi dobrem a zlem je i v jiných lidských akcích - touhy, city. U pel. jde jen o vn?j?í p?ív??ky, nespojené s vnit?ním ?ivotem. Postoj Písma je jiný - Jr 17,9; ? 51,6.10; Mt 15,19; Jk 4,1-2.

c) v?le, která není determinovaná lidským charakterem, je psychologicky nemyslitelná a eticky bezcenná. Jestli?e pak skutky jsou závislé jen na v?li ?lov?ka, jsou bez morální hodnoty.

d) pel. teorie nedává uspokojivou odpov?? na universalitu h?íchu. ?patný p?íklad rodi?? a prarodi?? není uspokojivým vysv?tlením. Nevysv?tluje toti?, pro? h?e?í v?ichni lidé (zde bych dodal - znám jednoho, co neh?e?il - pozn. MV).
 
 

D - ?ímsko-katolický pohled na h?ích

Záv?ry tridentina jsou nejednozna?né. Lze je vyjád?it takto: skute?ný h?ích závisí v?dy na v?domém aktu v?le. Dispozice a zvyky neodpovídají v?li Bo?í. Nejsou v?ak nazývány h?íchem v plném smyslu slova. Chtí? nem??e být zván h?íchem, ale jeho pohonnou hmotou. H?í?nost Adamových nástupc? je negativn? podmín?ná absencí n??eho, co tu m?lo být, p?vodní spravedlnosti, co? ov?em není problém lidské p?irozenosti. N?co podstatného je pot?eba pouze, jestli?e justitia naturalis je ztracena také.
 
 

III - P?edávání h?íchu
 
 

A - Historický p?ehled -

1) P?ed reformací - apologeti nemluví nic speciálního o p?vodním h?íchu. Ireneus a Tertulián u?ili, ?e na?e h?í?nost je daná Adamovým pádem, ale i jim je cizí p?ímé p?i?ítání viny Adamovým následovník?m. Tertulián m?l realistickou p?edstavu lidstva: v?ichni byli p?ítomni v Adamovi, kdy? zh?e?il. Proto také zh?e?ili. Lidská p?irozenost jako celek zh?e?ila v Adamovi a proto ka?dá individualizace této p?irozenosti je také h?í?ná. Origen ovlivn??eckou filosofií m?l jiný p?ístup: h?í?nost lidí vysv?tloval osobním h?íchem ka?dé du?e v p?ed?asovém období. Zmi?oval té? jakési mystérium p?vodu h?íchu. Augustin sdílel koncepci Tertuliánovu - váhal mezi traducialismem a kreacionismem. N?kdy toti? mínil, ?e lidé zh?e?ili v Adamovi jako jejich reprezentantu. Pelagius pova?oval traducianistickou koncepci p?vodu du?e za heretický omyl. Anselm, Alexandr Halský a Bonaventura zastávali realistické stanovisko. Od Bonaventury se zd?raz?uje rozdíl mezi p?vodní vinou a p?vodním zne?i?t?ním. Adamova vina dopadá na ostatní. I zne?i?t?ní. Jeliko? ale scholastici nebyli traducianisté, nemohli tedy ?íci, ?e du?e (a tedy té? sídlo zlého) je p?ená?ena z otce na syna vytvá?ením. N?kte?í ?íkali, ?e se du?e zn?i??uje kontaktem s t?lem, jiní (kte?í vid?li nebezpe?nost tohoto názoru) tvrdili, ?e dnes se ?lov?k prost? rodí ve stavu, v jakém byl Adam ne? byl nadán p?vodní spravedlností a tudí? je ?lov?k p?edm?tem boje mezi sarx a spirit. Tomá? op?t zd?raznil realistický p?ístup. Modifikoval ho takto: lidé p?edstavují organismus. Stejn? jako ruka koná za osobu - i h?ích jedince je h?íchem celého organismu.

2) Po reformaci - reformáto?i nesouhlasili se scholastiky co do p?irozenosti p?vodního h?íchu. Sociniáni a arminiáni odmítli p?ipsání Adamova h?íchu jeho následovník?m. Placeus hájil zrost?edkované p?i?tení h?íchu - ?? Ani Barth a Brunner si nemyslí, ?e h?í?nost ?lov?ka je daná Adamovým h?íchem.
 
 

B - Universalita h?íchu

1) Sv?d?í o tom historie nábo?enství a filosofie - i v jiných náb. systémech je touha zbavit se h?íchu - o?ekávání od n?jaké vy??í bytosti. I ?e?tí filosofové bojovali s problémem morálního zla. 18.století sice snilo o dobrot??lov?ka, ale bylo pokáráno Kantem. Také mnoho liberál? snilo o t?chto mo?nostech.

2) Sv?dectví Bible - 1Kr 8,46; ? 143,2; P? 20,9; Kaz 7,20; ? 3,1-12.19.20.23; Ga 3,22; Jk 3,2; 1J 1,8.10. ?lov?k je h?í?ný od po?átku, nejde o pouhé napodobování - ? 51,5; Jb 14,4; J3,6; Ef 2,3. Krom? toho nejsou nikde v Písmu d?ti vyjmuty z toho, ?e pot?ebují Kristovo spasení.
 
 

C - Spojení Adamova h?íchu s lidmi

1) Odmítání tohoto spojení -

a) pelagiáni a sociniáni to odmítají zcela. Adam?v p?íklad ov?em vedl k napodobování.

b) semipelagiáni a raní arminiáni u?í, ?e ?lov?k zd?dil p?irozenou neschopnost po Adamovi, ale není za to zodpov?dný.

c) teporie "Nové ?koly" ?íká, ?e ?lov?k se rodí s tendencí k h?íchu, ale tato tendence sama není h?íchem, proto?e h?ích spo?ívá a? v p?estoupení Bo?ího zákona.

d) teologie krize uznává, ?e h?ích je problémem celé lidské rasy, ale odmítá spojení s Adamam. Pád nále?í k nadd?jinám. Jde o tajemství predestinace, p?íb?h o pádu je mýtus. Brunner: "V Adamovi v?ichni zh?e?ili - to je biblické tvrzení; ale jak? Bible to ne?íká. U?ení o p?vodním h?íchu je do ní v?teno."

2) R?zné teorie vysv?tlující spojení

a) realistická teorie - viz d?íve. Problémy - 1) odvozování du?e z jisté spirituální substance, která byla p?ítomná v Adamovi vede k jistému druhu materialismu. 2) neodpovídá sv?domí a nehájí zájmy lidské personality. 3) nevysv?tluje, pro? jsou následovníci Adamovi odpov?dní za první h?ích a ne také za ty následující. 4) nevysv?tluje, pro? Kristus nebyl také h?í?ný, kdy? m?l lidskou p?irozenost.

b) U?ení o smlouv? práce - Adam byl otec lidstva

2) Smluvní vztah - smlouva s Adamem nebyla jen jeho zále?itostí, ale týkala se i jeho nástupc?. Poru?ení vyvolalo následky i pro ostatní. Je?í? nebyl tehdy ?lov?kem a nebyl tedy ú?astníkem této smlouvy.

c) Teorie o zprost?edkovaném p?i?ítání viny - teorie odmítá, ?e by se vina Adama p?ímo p?i?ítala jeho nástupc?m. Adamovi nástupci odvozují své poru?ení procesem p?irozeného vytvá?ení. Nejsou poru?ení, proto?e jsou vini v Adamovi, ale jsou vinni, proto?e jsou poru?ení. Odmítnutí - 1) vrozené po?kození se kterým se lidé rodí je u? trestem za Adam?v h?ích 2) nedává objektivní základnu pro p?enos Adamovy viny na v?echny lidi. 3) kdyby u?ení bylo konzistentní, muselo by ?íkat, ?e se zprost?edkovan? p?i?ítá vina i v?ech p?edchozích generací. 4) ...
 
 

III - P?í?ina a nezbytnost vykoupení (str. 367)

velká ?ást kn??ské slu?by Kristovy - jde o srdce evangelia

A - Pohyblivá p?í?ina smí?ení

1) Bo?í zalíbení v dobrém - n?kdy se jako p?í?ina uvádí láska Kristova k h?í?ník?m. Kristus se rozhodl zaplatit Otci místo nás. To ov?em vede k problém?m v Trojici. Dle Písma je p?í?ina v Bo?ím rozhodnutí zachránit h?í?níky zástupn?. Viz J 3,16; Ga 1,4; Ko 1,19.

2) Nelibovolná v?le Bo?í - je to zalo?eno v lásce a spravedlivosti

3) Kombinace lásky a spravedlnosti -

B - Historický pohled vzhledem k nezbytnosti vykoupení

1) Vykoupení není nezbytné - nominalisté to pova?ovali za n?co ?ist? libovolného. Scotus odmítá hodnotu utrpení Kristova - je to pouhá satisfak?ní da?. Mohl ji zaplatit n?kdo jiný, a konec konc? B?h by se mohl bez ní obejít. Také Socinus odmítal nezbytnost vykoupení. V liberální teologii ?lo jen o zm?nu morálního stavu h?í?níka.

2) Vykoupení bylo relativn? nezbytné - Athanasius, Augustin a Aquinas odmítali absolutní nezbytnost vykoupení. Podobn? reformáto?i. Vykoupení bylo nezbytné, proto?e se B?h pro tento zp?sob svobodn? rozhodl.

3) Bylo absolutn? nezbytné - Ireneus, Anselm (Cur Deus homo?), ?ada reformátor?.

C - D?kazy pro nezbytnost vykoupení

1) nap?. ? 3,25-26

2) ??

3) je zalo?eno také na pravdivosti Bo?í - B?h ?ekl, ?e mzdou h?íchu je smrt - n?kdo tedy zem?ít musí.

5) Ob?? Syna by byla podivná, kdyby nebyla nezbytn? nutná. Ga 3,21.

D - Námitky proti absolutní nezbytnosti vykoupení

1) ?iní to Boha pod?ízeného ?lov?ku - ?lov?k m??e n?komu odpustit, ale B?h vy?aduje satisfakci. Tzn. je mén? dobrý ne? h?í??lov?k. Zapomíná se, ?e B?h je soudce v?ech a musí dodr?ovat p?ísn? zákon.

2) Staví to p?íkop mezi Boha a Krista. To, ?e Otec ob?tuje Syna není v?ak nic jiného (praví autor) ne? doklad harmonie v Trojici.
 
 

V - R?zné teorie vykoupení
 
 

A - Teorie v ranné církvi

1) Výkupné Satanovi - Origen. Ozv?ny této teorie sly?íme i u Anselma.

2) Rekapitula?ní teorie - Ireneus; sice zd?raz?oval, ?e Je?í?ova smrt osvobozuje ?lov?ka, ale sou?asn? dával prostor teorii, ?e v Kristu se rekapitulují v?echna stadia lidského ?ivota, v?etn? t?ch, které nále?ejí h?í?ník?m. Zprost?edkoval tak nesmrtelnost t?m, kdo jsou s ním spojeni a také etickou transformaci v jejich ?ivotech. Svou poslu?ností kompenzoval neposlu?nost Adama. Byla to esoterická teorie rané církve.

B - Satisfak?ní teorie Anselmova

N?kdy dávána do souvislosti s názorem reformátor?. Není to toté?. Anselm - H?ích okrádá Boha o ?est, to musí být ospravedln?no. To lze ud?lat bu? trestem nebo satisfakcí. Kristus byl poslu?ný zákona Bo?ího - kdy? zem?el, práv? proto, ?e byl bez h?íchu, p?inesl nekone?nou slávu Bohu. Proto?e Kristus sám nic nepot?eboval, ve form? odpu?t?ní dostali to h?í?níci. Kritika:

1) není konzistentní v nezbytnosti vykoupení - nezakládá nezbytnost v nemo?nosti, aby B?h snesl h?ích, ale ve cti Bo?í.

2) tato teorie nedává prostor pro to, ?e Kristovo utrpení bylo trestem za h?ích, a ?e jeho utrpení bylo zástupné. Jeho utrpení je pouze da? ob?tovaná svobodn? pro slávu Otce. (je to p?esn? katolická nauka o pokání)

3) Jde pouze o smrt a pomíjí se poslu?nost Kristova

4) jde jen o vn?j?í p?enos zásluhy Kristovy na ?lov?ka. Není jasné jak je dílo Kristovo zprost?edkované ?lov?ku. Celá transakce vypadá jako obchod, a proto se tak celá teorie n?kdy nazývá.

C - Teorie morálního vlivu

Poprvé Abelard v opozici k Anselmovi. V Bo?í p?irozenosti nic nevolá po satisfakci, proto Kristova smrt není pokání za h?ích. Je to pouze manifestace Bo?í lásky k ?lov?ku. Má vést ?lov?ka k pokání. Má ?íci ?lov?ku, ?e na stran? Bo?í není ?ádná p?eká?ka k odpu?t?ní. ?lov?k musí p?ijít pouze s kajícím srdcem. Námitky:

1) proti u?ení Bible o nezbytnosti vykupitelského díla.

2) dojem na ?lov?ka mohl B?h ud?lat i jinak ne? smrtí Syna.

3) ztrácí se objektivní charakter vykoupení - je to jen jednostranné smí?ení
 
 

D- Teorie p?íkladu

Sociniáni v 16.st. V Bohu není trestající spravedlnost, která by vy?adovala potrestání h?íchu. B?h m??e odpustit komu chce. Kristus zachra?uje ?lov?ka tím, ?e mu ukazuje cestu poslu?nosti a víry jako cestu v??ného ?ivota a tak mu dává p?íklad. Námitky:

1) je to kombinace herezí - pelagianismus (p?irozená schopnost se spasit), adopcianismus (Je?í? byl adopt. díky své poslu?nosti) ...

2) nebiblické

3) nevysv?tluje spasení t?ch, co ?ili p?ed inkarnací, d?tí...

4) Kristus je sice popisován jako p?íklad, ale nikdy ne takto.
 
 

E - Vládní teorie

n?kde mezi reformátory a sociniány. Zákon je produkt Bo?í v?le. M??e ho zm?nit. V??ící jsou osvobozeni od smrti. Kristus sice zaplatil ur?ité výkupné, ale jen jakousi nominální hodnotu. N?co v Bohu tím bylo uspokojeno. Tím, ?e B?h nechce celý trest projevil svou dobrotu, nenásilnost a rozlad?nost h?íchem- on vládce vesmíru je schopen vyhlásit své morální vládnutí. Námitky:

1) jednak je zákon p?edm?tem zm?ny

2) B?h p?vodn? hrozil ?lov?ku, aby nep?estupoval zákon, pak ho zm?nil, nyní hrozí t?m, kdo nep?ijmou Krista. Jaká je jistota, ?e nezm?ní názor.

3) nebiblické

4) spasení p?ed inkarnací - jak je mo?né?

5) teorie je chybná ve svém vlastním principu - jaký dojem má na ?lov?ka ud?lat p?edstíraná exhibice spravedlnosti?
 
 

F - Mystická teorie

podobn? jako teorie morálního vlivu jde o to ovlivnit ?lov?ka, aby se zm?nil. Bo?ský ?ivot vstoupil do ?lov?ka, aby ho pozvedl na bo?skou úrove?. To se stalo na Kristu. Odtud na lidi. - Schleiermacher a spol. Námitky:

1) nehledí na vinu ?lov?ka

2) p?irozený po?ádek universa se chápe jako vy?erpávající vysv?tlení p?irozenosti Bo?í. H?ích je moc morálního zla. Nejde o zjevení osobního odporu Bo?ího proti h?íchu.

3) nebiblické - Kristus je také zne?i?t?n h?íchem

4) co p?ed inkarnací.
 
 

G - Teorie zástupného pokání

Cambell to nazývá teorie sympatie a identifikace. P?edpokládá se, ?e dokonalé pokání by bylo dostate?né vykoupení z h?íchu. Toho není ?lov?k schopen. Nabídl to Kristus Bohu. Otázka je, jak se k zástupnému pokání vztahuje Kristova smrt. Kristova smrt prý byla p?ijata jako dokonalé pokání.

1) není jasné jak inkarnace uschopnila Krista aby spolusdílel na?e h?íchy

2) sympatie k h?í?níkovi jist? není hlavním motivem Kristova záchraného po?ínání.

3) h?ích ne?iní ?lov?ka le?ícího pod trestem

4) zástupné vyznání je kontradikce - aby bylo vyznání platné, musí být osobní
 
 

VII - Obrácení (str. 480)
 
 

Obrácení m??e mít charakter krize v ind. ?ivot?, ale m??e jít té? o postupný proces

A - Biblické termíny pro obrácení

1) SZ -

a) Nacham - v nifalu jde o pokání, v pielu o út?chu. Pou?ito té? o Bohu - Gn 6,6-7; Ex 32,14; Sd 2,18; 1S 15,11.

b) ?ub - obrátit se, navrátit se. Pou?ívá se i o Bohu, ale brzy má etický význam. Zejména u prorok?, kdy? mluví o navrácení (obrácení) Izraele Hospodinu.

2) NZ

a) metanoia - od meta nús - zm?na smý?lení. Tit 1,15.

b) epistrofé - jde spí?e o p?eklad od te?uba. Má ?ir?í význam, proto?e nezahrnuje jen zm?nu smý?lení, ale sám záv?r obrácení, ustavení nových vztah? a nového sm?ru. Obsahuje v?dy element víry.

c) metameleia - n?co jako lítost?

B - Biblická idea obrácení

1) Obrácení národní - Izrael se ?as od ?asu obracel zp?t k Hospodinu

2) Do?asné obrácení - není zm?na v srdci, proto jen do?asný charakter. (viz pod. o rozséva?i Mt 13,20-21 - ti co slovo sly?í, nad?en? p?ijímají, ale ne nadlouho). 1Tm 1,19-20 ...

3) Pravé obrácení - rodí se ze zbo?né lítosti - 2K 7,10. Je zp?sobeno DS. Má dv? stránky - aktivní (B?h p?sobí zm?nu) a pasivní (h?í?ník se obrací k Bohu v pokání a ví?e). 2Kr 5,15; 2Par 33,12-13; L 19,8-9; J 9,38; J 4,29.39, Sk 8,30nn; Sk 10,44nn; Sk 9,5nn; Sk 16,14 ...

4) Opakované obrácení - ?lov?k po upadnutí do chyb se op?t obrací k Bohu. Nem?lo by se mluvit o obrácení. T?eba navrácení, odstoupeni od apod. Bible v tomto smyslu mluví o obrácení ve L 22,32; Zj 2,5.16.21.22; 3,3.19. Obrácení ve svém spasitelném kontextu se v?ak neopakuje.

C - Charakteristika obrácení

Je to jedna ?ást procesu spásy. N?kdy se zapomíná na proces duchovního r?stu v pozd?j?ích letech po obrácení

1) obrácení souvisí spí? se znovutvo?ením Bo?ím, ne? s jeho soudem

2) obrácení souvisí s v?domím (ne nev?domím). Za?íná pod v?domím, ale jako celek le?í ve sfé?e v?domí.

3) znamená nový za?átek. Nejen odstran?ní starého, ale i ustavení nového.

4) zna?í okam?itou zm?nu. Stane se jednou, neopakuje se

5) v ?ase náb. úpadku jsou b??n?j?í okam?ité konverze, jindy plynulej?í procesy.

6) jde o nadp?irozené dílo Bo?í ústící v nábo?enskou zm?nu. Psychologové n?kdy tvrdí, ?e jde o p?irozený jev. N?kte?í soudí, ?e tu hraje d?le?itou roli sex.

D - R?zné prvky obrácení

a) Intelektuální prvek - rozeznání h?íchu. Pokud ho nenásledují dal?í prvky, m??e jít jen o strach z trestu

b) emocionální prvek - lítost nad h?íchy

c) volní prvek - odvrácení od h?íchu a dispozice hledat o?i?t?? 51,5.7.10; Jr 25,5 - vlastní metanoia
 
 

2) Svátost pokání v kat. církvi - pokání zcela externalizováno. D?le?ité prvky - kajícnost, vyznání, zadostiu?in?ní, rozh?e?ení. Centrální my?lenkou je zadostiu?in?ní za h?ích. Jedin? kajícnost souvisí s opravdovým pokáním.

3) Biblický pohled na pokání - jde o vnit?ní akt, musí s ním souviset zm?na ?ivota, která z n?j plyne. Vyznání h?ích? a napravení zlého je ovoce pokání. Je to pouze negativní podmínka pokud jde o spasení. Nem??e být odd?leno od víry. Luther sice n?kdy ?íkal, ?e pokání p?edchází víru, ale spí? by se shodl s Calvinem, ?e to je ovoce víry.

E - Psychologie obrácení

1) Povaha tohoto studia - d?íve to psychologové zanedbávali. Nyní se obrátili na (pro n? d?le?itý) fakt obrácení. Odmítají nadp?irozený charakter. Obrácení se objevuje i v jiných náb. a objevuje se té? v mimonábo?enské sfé?e. Psychologové (James) rozli?ili t?i kroky obrácení - pocit zmatku, vrchol a bod obratu, relaxace v radosti. Dva typy obrácení - silný pocit h?íchu; boj za roz?í?ení ?ivota. V?t?ina obrácení spadá do v?ku 10-25 let. Je velmi vzácné obrácení po 30.

2) Zhodnocení - Nelze záv?ry psycholog? jen odmítat. Vypovídají o jevech, které obrácení doprovázejí. James je zám?rn? jednostranný a vybírá si zvlá?tní p?ípady, které mu p?ipadají nejzajímav?j?í.

F - Autor obrácení

1) B?h - ? 85,4; Jr 31,18; 2Tm 2,25; Pokání p?sobí svým zákonem (? 19,7; ? 3,20) a víru svým evangeliem (? 10,17). P?sobí také hyperfyzickým zp?sobem.

2) Lidská spolupráce p?i obrácení - i kdy? autorem obrácení je jen B?h, je tu jistý prostor pro spolupráci ?lov?ka. ?ub v SZ je 74x pou?ito o ?inu ?lov?ka a jen 15x jako díle Bo?ím. NZ má pom?r 26:2-3.

G - Nezbytnost obrácení

Bible mluví jasn? o nutnosti znovuzrození, ne u? o nutnosti obrácení. Nejspí? Mt 18,3. Kdy? zem?e malé dít?, musí být spaseno - t??ko v?ak pro?lo n?jakým obrácením. Pokud jde o dosp?lé, m?li by projít obrácením - p?inejmen?ím musí být p?ítomné pokání a víra.

H - Vztah mezi obrácením a dal?ími stavy spasitelného procesu

1) Ke znovuzrození - skute?nost nového ?ivota se h?í?níkovi stává z?ejmou v okam?iku obrácení. Podv?domé znovuzrození dochází v?domého vyúst?ní v obrácení. O znovuzrození autor z?ejm? hovo?í v souvislosti s k?tem (proto u d?tí dochází k odd?lení znovuzrození a obrácení). P?i znovuzrození je h?í?ník naprosto pasivní, p?i obrácení je aktivní a pasivní.

2) K závaznému povolání - p?i vnit?ním povolání si h?í?ník uv?domí, ?e na n?m B?h pracuje.

3) K ví?e - víra je opravdu sou?ástí obrácení. a) unání Bo?í pravdy b) p?ijetí spasení nabízeného Kristem (pravá spasitelná víra).
 
 

VIII - Víra

...

C - U?ení o ví?e v d?jinách

1) P?ed reformací - velká podmínka spasení. U?ívalo se slova víra také ve smyslu souhlasu se sv?dectvím. Augustin mluvil o ví?e v mnoha smyslech - n?kdy jako p?itakání k n??emu, ale také sebevydání a láska. Nem?l správné pojetí mezi vírou a ospravedln?ním. Jeho pojetí se neroz?í?ilo, proto?e byla snaha ztoto?nit víru s pravov??ím. Scholastikové rozli?ovali mezi fides informis - intelektuální souhlas s u?ením církve a fides formata - dávající jistou formu láskou - ospravedl?ující. Tomá?: "zp?sob mysli, rozumem kterého má v???ivot u nás po?átek, stejn? tak jako p?í?ina, ?e intelekt souhlasí s v?cmi, které nevidí".

2) Po reformaci - Calvin: "Budeme mít plnou definici víry, jestli?e ?ekneme, ?e to je pevné a jisté v?d?ní o Bo?ím zájmu o nás, zalo?ené na pravd? svobodného zaslíbení v Kristu a zjeveného na?im myslím a vsazené nám do srdcí Duchem svatým". Jde o to, ?e víra má hodn? co d?lat s d?v?rou. Je v?ak dána Bohem. Není to aktivita ?lov?ka. Proti tomu arminiáni. Schleiermacher neví nic o ví?e jako d?v??e v Boha. Pro Bartha a Brunnera je víra Bo?í odpov?? zapsaná do ?lov?ka Bohem.

D - Idea víry v Písmu

1) SZ -

a) patriarchální perioda - Abraham

b) perioda zákona - ti, kdo zákon pochopili v?d?li, ?e nejde jen o jeho duchaprázdné pln?ní, ?e spasení je z milosti Bo?í.

2) NZ

a) Evangelia - v??it znamená stát se k?es?anem. Ga 3,23.25. Janovo evangelium zd?raz?uje víru v Krista více ne? synoptici.

b) Skutky - op?t víra v Krista

c) Jakubova epi?tola - víra musí být doprovázena dobrými skutky.

d) Pavlovy epi?toly - víra jako jediný nástroj spasení (proti vychloubání ?id? spravedlností).

e) Epi?tola ?id?m - také pova?uje Krista za správný objekt víry. Bojuje proti nebezpe?í zoufalství ?d 11,1

f) Epi?toly Petrovy -

...
 
 

III - Svátosti obecn? (str. 616)

A - Vztah mezi slovem a svátostmi

reform. církve pova?ují slovo za podstatné, otázkou je, pro? mají být svátosti k tomu p?idány. N?kte?í luteráni mluví o zvlá?tní milosti p?idané ke svátosti a neobsa?ené ve slovu. Reformovaní - svátost je pro o?i, slovo pro u?i.

1) Body jednoty - a) stejný autor - B?h. b) obsah c) zp?sob, kterým je p?ijímán jejich obsah (vírou)

2) Rozdílné body - a) slovo je nepostradatelné, svátosti ano b) slovo má plodit a posilovat víru, svátost jen posiluje. c) v roz?í?ení, slovo jde i mimo církev

B - P?vod a význam slova svátost

není v Bibli, je od lat. sacramentum - p?vodn? to byly peníze, které se p?ed vedením sporu ulo?ili. Ten, kdo vyhrál spor dostal své peníze nazp?t. Byla to jakási podoba ob?ti boh?m. Do k?es?anského u?ití to p?e?lo patrn? z a) vojenského u?ití pojmu (voják skládal p?ísahu poslu?nosti veliteli - k?est je jakousi p?ísahou Pánu) b) v náb. smyslu jako p?eklad ?eckého mysterion. ?asto se doporu?ovalo u?ívat jiné výrazy - znamení, pe?e?, tajemství (Melanchton pou?íval "znamení").

C - Slo?ky svátostí

1) Vn?j?í nebo viditelné znamení - svátost obsahuje v?dy hmatatelný materiální element. N?kdy se sám tento element nazývá svátost. P?esn? vzato, znamená jak materiální element tak i to, co znamená. Vn?j?í element pak obsahuje i ritus, který se ke svátosti vá?e.

2) Vnit?ní duchovní milost znamenaná a pe?et?ná - smlouva milosti Gn 9,12-13; 17,11, spravedlnost z víry ? 4,11; odpu?t?ní h?ích? Mk 1,4; Mt 26,28; víra a obrácení Mk 1,4; 16,16; spole?enství s Kristem v jeho smrti a vzk?í?ení ? 6,3 ... Jde tedy o Krista a v?echno jeho duchovní bohatství.

3) Svátostné spojení mezi znamením a obsahem - jde o forma sacramenti - dle reform. a) není fyzické - jako by p?ijímání materia externa znamenalo ú?ast na materia interna (jak soudí katolíci) b) není místní (jak soudí luteráni) - v??ící a nev??ící nezískávají celou svátost, kdy? p?ijímají znamení c) je duchovní - vn?j?í znamení dochází ú?inku DS

D - Nezbytnost svátostí

Katolíci pova?ují k?est za naprosto nezbytný ke spasení a stejn? nezbytná je svátost pokání pro ty, kdo po k?tu spáchali smrtelný h?ích. Eucharistie je nezbytná pouze pro to, ?e byla na?ízena a je u?ite?ná. Protestanté ?íkají, ?e svátosti nejsou naprosto nezbytné ke spáse, ale jsou nezbytné z hlediska Bo?ích pravidel. Nejsou naprosto nezbytné nebo? 1) B?h nevá?e svou milost na vn?j?í formy J 4,21-23; L 18,14; 2) podmínkou ke spáse je pouze víra J 5,24; 6,29; 3,36; Sk 16,31; 3) svátosti víru nep?sobí, ale p?edpokládají Sk 2,41; 16,14.15.30.33; 1K 11,23-32 4) mnozí byli spaseni ani? svátosti p?ijali - p?ed Abrahamem, zlo?inci na k?í?i...

E - Srovnání SZ a NZ svátostí

1) Jejich podstatná jednota - katolíci tvrdí, ?e tu je podstatný rozdíl. SZ svátosti prý m?ly jen zákonný charakter. Není tu v?ak rozdíl, nebo? a) 1K 10,1-4; b) ? 4,11 Abraham spravedlivý z víry; c) ob?ízka a velikonoce p?ipsány i NZ církvi 1K 5,7; Ko 2,11 a k?est a VP i SZ církvi 1K 10,14.

2) Jejich formální rozdíl - a) sz svátosti m?ly národní charakter; b) vedle svátostí v SZ stály té? ob?ti..., zatímco NZ svátosti jsou samostatné; c) sz svátosti odkazují dop?edu ke Kristu, nz svátosti odkazují zp?t ke Kristu; d) sz svátosti doprovázelo men?í mno?ství Bo?í milosti;

F - Po?et svátostí

1) SZ - ob?ízka a velikonoce (pascha). Ob?ízka byla krvavou ob?tí za h?ích. Také velikonoce byly krvavou svátostí - byla to kristovská ob?? J 1,29.36; 1K 5,7. Jedení beránka jako akt víry (viz VP).

2) NZ - také 2 svátosti. Jsou to nekrvavé svátosti. Katolíci p?idali dal?í svátosti - pro bi?mování hledají podporu v Sk 8,17; 14,22; 19,6; ?d 6,2; pro pokání Jk 5,16; pro sv?cení kn??í 1Tm 4,14; 2Tm 1,6; pro man?elství Ef 5,32; pro poslední pomazání Mk 6,13; Jk 5,14. Ka?dá svátost prý je?t? nese zvlá?tní milost. P?ed koncilem tridentským se soudilo, ?e ostatních p?t svátostí ustanovili apo?tolé. To v?ak po Tridentu není mo?né.

IV K?est

A - Analogie k?es?anského k?tu

1) V pohanském sv?t? - Egyp?ané, Per?ané, Indové m?li svá náb. o?i??ování. I v ?eckém a ?ímském nábo?enství do?ly dokonce v?t?ího uznání. Tertullian mluví o tom, ?e s t?mito koupelemi se spojovala n?kdy i p?edstava nového zrození. K?. k?est vd??í za svou podobu r?zným mystériím, ale nebyl to Pavl?v zám?r. Nikde se v mystériích také nek?tilo ve jméno boha. Nikde se nemluví o vlivu bo?ského ducha. Také idea smrti a vzk?í?ení, kterou Pavel spojuje se k?tem není v mystériích b??ná (co? je blbost - pozn MV). Navíc se mystéria neroz?í?ila v ?ímském impériu p?ed Pavlem.

2) Mezi ?idy - r?zné o?i??ování u ?id? nemá svátostný charakter. Nejpodobn?j?í je k?est proselyt?. Byla diskuze, zda tato praxe existovala p?ed zni?ením Jeruzaléma, ale Schuerer ukázal na Mi?n??e ano. K?est se m?l odehrávat za p?ítomnosti 2-3 sv?dk?. Chlapci do 13 a dívky do 12 museli mít po?adavek otce, star?í museli dát vlastní ?ádost. D?ti, které se narodily po k?tu rodi?? byly ?isté. Lze ov?em ?íci, ?e tento k?est je pouhým ceremoniálem. N?kdy se soudí, ?e k?est Jan?v se odvozuje od tohoto k?tu, ale není to tak. Jan?v k?est byl t?hotný novými duchovními významy. Jan?v k?est p?ipravoval na království Bo?í. Nebyl to jen ob?ad. ?lo o o?i?t?ní h?ích?.

Dal?í otázkou je vztah mezi Janovým k?tem a Je?í?ovým. Katolická církev po Tridentu u?í, ?e Jan?v k?est není ú?inný pro skute?nou k?estní milost. Sta?í luteráni soudili, ?e je to stejné. Podobn? u reformovaných. V nov?j?í dob? se zd?raz?ují rozdíly. Zdá se v?ak správné ?íci, ?e tyto dva k?ty jsou podstatn? identické, i kdy? se li?í v n?kterých bodech. Shody: a) z?ízeny Bohem Mt 21,25; J 1,33; b) spojeny s radikální zm?nou ?ivota L 1,1-17; J 1,20-30; c) stojí ve vztahu k odpu?t?ní h?ích? Mt 3,7-8; Mk 1,4; L 3,3 (srv. Sk 2,28); d) pou?ívají stejný materiální element, vodu. Rozdíly: a) Jan?v k?est nále?í starému v?ku a jen odkazuje ke Kristu; b) zd?raz?uje pokání, nikoli víru; c) Jan?v k?est je ur?en jen pro ?idy, znázor?uje spí? sz partikularismus ne? nz universalismus; d) jeliko? nebyl dosud vylit DS, nebyl Jan?v k?est doprovázen duchovními dary jako pozd?j?í k?es?anský k?est.

B - Instituce k?. k?tu

1) Byl z?ízen Bo?í autoritou - ustanoven Mt 28,19-20; Mk 16,15-16;

2) K?estní formule - eis tú onoma ..., Vulgáta p?ekláda in nomine. Chápe se to tak, ?e pok?t?ný byl symbolicky uveden do jména Kristova, tedy stal se jeho u?edníkem a následovníkem.

C - U?ení o k?tu v d?jinách

1) P?ed reformací - sta?í otcové ho pova?ovali za vstup do církve, spojený s odpu?t?ním h?ích? a získáním nového ?ivota. N?které jejich výroky ukazují, ?e v??ili v obnovu p?i k?tu. Pokud ?lo o dosp?lé, nepova?ovali k?est ú?inný bez dispozice du?e a nepova?ovali k?est za naprosto nezbytný pro iniciaci nového ?ivota. D?tský k?est byl v dob? Origenov? a Tertulliánov? b??ný (Tertullián snad pochyboval o jeho u?ite?nosti). K?est by nem?l být opakován. Od druhého století se prosazoval názor, ?e k?est p?sobí více mén? magicky. Augustin pova?oval k?est ú?inný ex opere operato v p?ípad? d?tí. Pova?oval toti? k?est za naprosto nezbytný a nepok?t?né d?ti za ztracené. K?est odstra?uje p?vodní vinu, ale nenapravuje zcela poru?enou p?irozenost. Scholastici zprvu sdíleli Augustin?v názor, ?e v p?ípad? dosp?lých k?est p?edpokládá víru, ale pozd?ji za?ali chápat jakýkoli k?est p?sobit ex opere operato. Katolíci: a) k?est znamená nezru?itelnou zna?ku ?lenství v církvi; b) ru?í p?vodní h?ích, aktuální h?íchy do data k?tu, zne?i?t?ní h?íchem (a?koli smyslnost z?stává), v??né tresty a pozitivní do?asné tresty; c) p?sobí duchovní obnovu infusí posv?cující milosti; d) za?le?uje do spole?enství svatých a do viditelné církve

2) Od reformace - luteráni neopustili zcela kat. pozice. Nap?. Luther pova?oval vodu k?tu za vodu skrze Slovo nadanou Bo?í mocí... V p?ípad? dosp?lých ov?em Luther p?edpokládal víru. U d?tí Luther zprvu dr?el, ?e B?h p?sobí v nev?domých d?tech víru, pozd?ji to uznal za nev?domost. Pozd?j?í luteráni bu? dr?eli d?tskou víru, nebo tvrdili, ?e k?est jí bezprost?edn? p?sobí - to je ov?em ex opere operato. Anabaptisté odmítli d?tský k?est, opakování k?tu na v d?tství pok?t?ných nepova?ovali za p?ek?tívání, ale za první pravý k?est. Calvin m?l k?est za instituci pro v??ící, která netvo?í, ale posiluje nový ?ivot. Co s d?tmi. N?kte?í jednodu?e poukazovali na to, ?e d?ti v??ících rodi?? jsou ú?astníky smlouvy a d?dicové zaslíbení Bo?ích a ?e duchovní ú?inek k?tu není omezen jen na dobu vykonání, ale trvá celý ?ivot. Ostatní ?li za tuto pozici a tvrdili, ?e d?ti ve smlouv? mají být pova?ovány za p?edem obnovené. N?kte?í také nepova?ovali k?est za nic víc, ne? vn?j?í znamení smlouvy. V dne?ních dnech (vlivem arminián?, socinián?, anabaptist? a racionalist?) se vytratilo v?domí duchovního významu k?tu a stal se pouhou formalitou.

D - Správný modus k?tu

Baptisté za správný pova?ují jen zp?sob obsahující pono?ení a vyno?ení (smrt a vzk?í?ení)

1) Co je podstatnou v?cí v symbolice k?tu - pro baptisty pono?ení a vyno?ení - není podstatné, zda to, do ?eho se ?l. pono?uje má o?istný charakter. Mk 10,38-39; L 12,50; ? 6,3-4; Ko 2,12

Reformovaná teologie vidí podstatnou v?c v my?lence o?i?t?ní. V tomto se navazuje nap?. na Jan?v k?est. Sk 2,38; 22,16; ? 6,4n; 1K 6,11; Tit 3,5; ?d 10,22; 1Pt 3,21; Zj 1,5. Na to se dává d?raz, ne na pono?ení a vyno?ení.

2) Je pono?ení jediný správný zp?sob k?tu - je to jedno - polití, post?íkání... Bible nikde neuvádí p?esný popis jak by m?l k?est vypadat. Ani slovo baptizo neznamená nutn? pono?ení (jak soudila autorita baptist? Carson). Má spí? význam obmýt apod. a je dolo?eno i post?íkáním nap?. Nu 8,7; 19,13.18.19.20; ? 51,7; Ez 36,25; ?d 9,10. Mt 3,11 L 11,37-38; 12,50; ? 6,3; 1K 12,13; ?d 9,10; 1K 10,1-2. K?til Jan v Jordán? opravdu pono?ením, m?li apo?tolé v Jeruzalém??as na pono?ování, kdy? v jednom dni pok?tili 3000 lidí? Nazna?ují Sk 9, ?e Pavel zm?nil místo, aby ho Ananiá? mohl pok?tít nap?. v ?ece. Podobn? Kornélius Sk 10,47-48. K?est etiopského eunucha také nemusí nutn? znamenat pono?ení - jde o to, ?e sestoupili do ?eky a Filip ho pok?til.

E - Oprávn?ní vykonavatelé k?tu

Katolíci, kte?í pova?ují k?est za naprosto nezbytný, umo??ují jeho vykonávání i nekn??ím v p?ípad? nouze. Uznávají i k?est heretik?, pokud neodmítají Trojici. Reformované církve dr?í zásadu, ?e slu?ebnost Slova a svátostí pat?í dohromady, a proto u?ící star?í nebo fará? je jediný oprávn?ný vykonat k?est. K?est není privátní v?c, ale jako zále?itost celé církve má být vykonáván ve shromá?d?ní.

F - Nále?itý p?edm?t k?tu

V??ící a jejich d?ti

1) K?est dosp?lých - musí p?edcházet vyznání víry Mk 16,16; Sk 2,41; 8,37 (chybí v n?kterých rukopisech); 16,31-33. Není t?eba detailn? zkoumat toto vyznání - odpov?dnost má vyznávající.

2) K?est d?

a) Biblický základ pro d?tský k?est - to, ?e není ?ádné konkrétní místo je?t? ned?lá k?est d?tí nebiblický

1) Smlouva s Abrahamem byla jedna Ex 2,24; Lev 26,42; 2Kr 13,23; 1Pa 16,16; ? 105,9. ? 4,16-18; 2K 6,16-18; Ga 3,8-16; ?d 8,10; 11,9.10.13. Ob?ízka m?la i duchovní význam

2) tato smlouva je podstatn? identická s novou smlouvou - Sk 4,12; 10,43; 15,10-11; Ga 3,16; 1Tm 2,5-6; 1Pt 1,9-12

3) d?ti sdílejí smlouvu, a proto jsou ob?ezávány. Nz lid je také n?kdy chápán jako národ - k?est je mo?

4) K?est je místo ob?ízky (jako iniciace) Mt 28,19-20; Mk 16,15-16. Jako ob?ízka znamenala odstran?ní h?íchu, k?est znamená smytí h?íchu. Vylou?ení d?tí z nové smlouvy by odporovalo Mt 19,14; Sk 2,39; 1K 7,14.

5) je p?irozené, ?e nemáme ?ádné zprávy o k?tu d?tí z apo?tolských dob, nebo? prvním dopadem misioná?? byli dosp?lí. NZ mluví o pok?t?ní domu Sk 16,15.33; 1K 1,16

6) p?i k?tu proselyt? byly d?ti ?asto k?t?ny s rodi?i. Historické zprávy o k?tu d?tí jsou z druhé poloviny 2.století. Origenes mluví o apo?tolské tradici udílet k?est d?tem. Koncil v Kartágu (253) se zabýval jen otázkou zda k?tít d?íve ne? v 8 dnech.

b) Námitky proti k?tu d?

1) Ob?ízka byla t?lesnou ordinací, zatímco Je?í??v k?est souvisí s královstvím a jedinou oprávn?nou formou je k?est Duchem. To ov?em odmítá jak k?est d?tí, tak i dosp?lých.

2) Není ?ádný jasný p?íklad pro k?est d?tí - je ov?em více v?cí, které nebyly na?ízeny a d?lají se - sv?cení ned?le, ?eny p?ijímají VP... Je n?kde psáno, ?e d?ti v??ících rodi?? musí vyznat víru d?íve, ne? jsou pok?t?ny?

3) Není ?ádný p?íklad v NZ

4) K?est je podmín?n aktivní vírou a vyznáním - Bible v?ak pouze ?íká, ?e ten dosp?lý, který uv??il byl pok?t?n. Je?í?ova slova ne?íkají, ?e by bylo nezbytným p?edpokladem toto i pro d?ti. Kdyby platil první názor, znamenalo by to, ?e d?ti nemohou být ani spaseny (spása také p?edpokládá aktivní víru)
 
 

c. Základ k?tu d?

1) Pozice konfesního základu - Belgická konfese - d?ti v??ících rodi?? by m?ly být k?t?ny jako izraelské d?ti byly ob?ezány. Heid. katech. - mají být k?t?ny, nebo? jsou té? ve smlouv? a církvi Bo?í, zaslíbení jim neplatí mén? ne? dosp?lým, mají se odli?it od d?tí nev??ících rodi??. Podobn? Calvin

2) Rozdíly v pojetí reformovaných teolog? - n?kte?í teologové zd?raz?ovali, ?e k?est není jen pe?e?, ale také p?ítomné obdarování Duchem. Hovo?í se o pravd?podobném obnovení d?tí. To v?ak nemá být základna pro k?est, tou má být moc smlouvy Bo?í.

3) Výhrady proti k?tu d?tí na základ? smlouvy - d?ti jsou tedy k?t?ny na jiném základ? ne? dosp?lí. Calvin na to: v?ichni jsou k?t?ni na základ? smlouvy. Dosp?lým vyznání víry umo??uje vstup do smlouvy.

K?est je také milost. Za?íná práci milosti v srdci. Jak to m??e pracovat v dít?ti? Bu? jako semena víry, nebo ?e svátost nep?sobí jen v dob? vykonání, nebo jako milost pro rodi?e, kte?í nechávají dít? k?tít.

e) Roz?í?ení na d?ti nev??ících rodi?? - jen d?ti v??ících jsou správným objektem k?tu. Katolíci a ritualisté mezi anglikány jsou p?esv?d?eni, ?e je k?est nezbytný pro spasení - tedy pro v?echny. N?kte?í argumentují tím, ?e zaslíbení platí d?tem a d?tem d?? 105,7-10; Iz 59,21; Sk 2,39 - nemohou být tedy d?ti zbaveny zaslíbení jen proto, ?e rodi?e u? opustili církev.
 
 

II - Nesmrtelnost du?e
 
 

A - R?zné konotace pojmu nesmrtelnost

1) V absolutním smyslu je nesmrtelný jen B?h 1Tm 6,15-16. To neznamená, ?e by stvo?ení nemohlo být nesmrtelné.

2) Nesmrtelnost jako nekon?ící existence je také p?ipsána v?em duch?m v?etn? lidské du?e.

3) Je to také stav ?lov?ka bez kazu a smrti - tak byl ?lov?k nesmrtelný p?ed pádem.

4) Nesmrtelnost m??e být nyní získána jen z díla spasení.

B - Sv?dectví obecného zjevení pro nesmrtelnost du?e

Otázka Jb 14,14

1) Historický argument - u?ení o nesmrtelnosti du?e je mo?né nalézt mezi v?emi národy, ve v?ech ?asech.

2) Metafyzický argument - du?e jako spirituální entita není slo?ena z ?ástí - kdy? se t?lo rozkládá na ?ásti du?e z?stává. Tento argument pou?íval u? Platón.

3) Teleologický argument - kdyby du?e umírala, nebyl by ?lov?k nadán touhou d?lat velké v?ci, v?t?inou plány a rámec mo?ností...

4) Morální argument - vzhledem k tomu, ?e nyní zbo??asto trpí, musí být budoucí stav existence, kdy se to zm?ní.

C - Sv?dectví speciálního zjevení o nesmrtelnosti du?e

1) SZ - vyjad?uje nesmrtelnost du?e mén? jasn? (!!!) ne? NZ, ?iní to v?ak kdy? mluví o

a) Bohu a ?lov?ku - SZ p?edstavuje ?lov?ka jako stvo?eného jako obraz Bo?í - tedy pro ?ivot ne pro smrt.

b) o ?eolu - v ?eolu jde o jakousi existenci ? 16,10; 49,14-15.

c) zákaz dotazování se duch? mrtvých - Lv 19,31; 20,27; Dt 18,11; Iz 8,19; 29,4 - bible ne?íká, ?e by to nebylo mo?né, spí??e se to nesmí.

d) u?ení o zmrtvýchvstání - v Mt 22,32 ?íká Je?í? z Ex 3,6 - B?h ?ivých. Jb 19,23-27; ? 16,9-11; 17,15; 49,15; 73,24; Iz 26,19; Da 12,2

e) mluvení o spole?enství s Bohem po smrti - viz Jb a zmín??almy.

2) U?ení o nesmrtelnosti v NZ -

a) P?e?ití du?e - Mt 10,28; L 23,43; J 11,25n; 14,3; 2K 5,1

b) Vzk?í?ení, kdy t?lo také sdílí budoucí existenci - L 20,35-36; J 5,25-29; 1K 15; 1Tes 4,16; Fp 3,21 atd.

c) Po?ehnaný ?ivot v??ících ve spole?enství s Bohem -

D - P?eká?ky u?ení o nesmrtelnosti a moderní náhra?ky

1) Hlavní p?eká?ka - materialismus - du?e nemá ?ádnou samostatnou substanci

2) Náhrady za u?ení o osobní nesmrtelnosti -

a) Národnostní nesmrtelnost - ?lov?k bude pokra?ovat v ?ivot? v d?tech...

b) Nesmrtelnost vzpomínek

c) Nesmrtelnost vlivu - Je?í? a Pavel, Augustin...

3) Uzdravení víry v nesmrtelnost -
 
 

III - Vzk?í?ení t?la

A - V d?jinách

Klidn??e, ?e v apostoliku se zmi?uje vzk?í?ení t?la - Ratzinger dokládá, ?e se myslí na ?lov?ka. Origenes a n?kte?í dal?í mluvil o tom, ?e vstane spiritualizované t?lo. Jinak si v?ichni myslí, ?e t?lo bude identické se sou?asným.
 
 

Jde o spirituální vzk?í?ení? Kristus je nazýván prvotinou 1K 15,20-23; Ko 1,18; Zj 1,5 - jeho vzk?í?ení bylo vzk?í?ení t?la, a proto i lidi vstanou stejn?. B?h nebude tvo?it nová t?la, ale vstanou ta ulo?ená do zem?. Budou ov?em zm?n?na. Je to jako se zrnem vlo?eným do zem?.