Tohle je podkladek, který čeká na rozmnožení!

Jeden z našich studentů, Aleš Pištora, učí na nejmenovaném pražském gymnáziu filosofii. Zde jsou jeho perličky:

Zkoušející: Tak, Martino, co víš o Descartovi?
Martina: ... (mlčí)
zkoušející: Tak já ti napovím: "Myslím..."
Martina: ...
Zkoušející: "Myslím, tedy..."
Martina: "Myslim, tedy ... hovno vim?"

A. P. takhle jednou vykládal studentům, jak je ten čas imaginární, že hodiny vlastně neměří čas, ale pouze časové stopy, a takový ty chytrý věci... V tom se zvedl student a říká: - Pane profesore, kokněte se na stopy, už máme končit!

Sestoupí Bůh na Zemi a prochází se ulicemi. Tu pojednou spatří plačící ženu a ptá se jí: "Proč pláčeš?" Ona odpoví: "To víte, umřel mi manžel." Bůh je dojat a říká: "Je to velké neštěstí, a proto Ti manžela pošlu zpátky na Zem." Jde dál a náhle uvidí plačící děcko. Ptá se, proč brečí. Dítě mu odpoví, že ztratilo oba rodiče. Bůh se slituje a povolá rodiče zpátky k dítěti. Popojde o kus dál a vidí, jak na obrubníku chodníku sedí student. Student řve, až se domy třesou, a naříká. Bůh se ptá, proč on pláče. Na to odpoví: "Víte, já jsem student Matematicko-fyzikální fakulty." Bůh usedl vedle něho a plakali oba.

Za prchajícím člověkem běžel ozbrojenec a volal na Sokrata: Zadrž ho, je to vrah! Sokrates se však ani nehnul a pronásledovaný utekl.
- Proč jsi toho vraha nezadržel?
- Vraha? Co tím myslíš?
- To je otázka! Vrah je přece člověk, který zabíjí.
- Tedy řezník?
- Nesmysl. Myslím člověka, který usmrtí jiného člověka.
- Aha, voják...
- Ne, myslím takového, který usmrtí člověka v době míru.
- Už rozumím, myslíš kata.
- U všech rohatých! Myslím člověka, který zabije jiného člověka v jeho domě!
- Ale proč jsi neřekl hned, že je to lékař?!

Přijde příslušník IRA do ráje.
Bůh: Ty jsi terorista, Tebe sem nepustím.
Terorista: Já sem ani nechci, ale ty máš pět minut, abys odtud vypad´!