HOMILETIKA

I při nejlepší vůli tento text může obsahovat chyby, nespoléhejte tedy při učení pouze na něj!




Homiletika – nauka o kázání

J. Smolík – “Radost ze Slova”
 

  1. K textu

  2.  

     

    Kázání vychází zpravidla z biblického textu, zřídkakdy z konfesí.
     
     

    1. Volba textu
Zlaté pravidlo – text by měl být zvolen alespoň týden před kázáním

Možnosti volby – texty uložené (doporučuje se začínajícím kazatelům, aby se poddali)

- texty zvolené
 
 

1.1.1. Perikopy

  1. jsou starobylé, ale ne původní. Církev přijala od synagogy lectio continua. Utváření perikopálních řad bylo pozvolné, krystalizační jádra byly církevní svátky. Nynější podoba starocírkevních perikop je konglomerátem různých tradic, obě řady vznikly nezávisle (evangelijní – Řím 645, epištolní – Gálie 8. stol.)
  2. nezachycují celé Písmo, SZ úplně chybí. Proto JB doplnila SZ řadu. Ale i z NZ mnohé chybí – např. z Jk je vzat jenom jeden oddíl, jakubovské špičatosti chybí. V popředí stojí zázraky a pareneze.
  3. Reformace nepřijala perikopy celkově. Kalvín se věnoval raději lectio continua. Luther se jich ujal z nouze, v JB se přeli o jednotnou perikopální řadu, společnou všem českým evangelíkům, jejímž základem by bylo apostolikum. Neprosadilo se.
- nutí kazatele i do textů, které se mu nezamlouvají 1.1.2. Lectio continua

buď celých knih, nebo příběhů stejných postav či témat, či části knih

1.2. Volná volba textu 1.3. Predikabilita aneb kázatelnost (-) – potíží je krutost a naturalismus (+) – tendence SZ k sebepřesahu, žádný cíl není definitivní, stále nový začátek, ne stálý návrat. Filipi – SZ je věta bez tečky – strukturální neuzavřenost. SZ tíhne k něčemu mimo své hranice = Christologický výklad není znásilněním textu. 1.4. Druhy textu
  1. S textem (předexegetické operace)

  2.  
    1. Modlitba – otevírá celotýdenní chození s textem

 
 
 

2.2. Meditace

Kirkegaard – doporučuje číst text ke kázání jako milostný dopis.

Filipi – chozením s textem získává člověk milostný vztah, text se stává partnerem

Barth – máme předporozumění, že Bible je dobrá kniha, která má stále co říci
 
 

2.2.1. Meditace osobní

2.2.2. Meditace situační (sociální)
  1. Do textu (homiletická exegeze)
Text jako písemně fixovaná výpověď mlčí, posluchač v něm však nachází významy. Právě posluchač svým postavením navrací bezkontextovému textu kontext, ovšem svůj kontext – rekontextizace – správných výkladů je mnoho. Záměrem exegeze je vyloučit nesprávné výklady. Theissen – střídá perspektivy (změna osob, místa pozorování)
  1. Samozřejmě, Písmo otevírá DS. Nicméně trváme na užití exegetických metod, vždyť i v nich může být činný DS – odbornost se stává nástrojem DS.
  2. Kazatelská práce je práce metodická. Blahoslav: věc: rés kázání není třeba hledat téma. Sám kazatel se práci s textem učí.
  3. Exegeze textu brání exegezi do textu, totiž vnášení vlastních neodůvodněných nálezků.
  4. Exegeze tříbí řeč kazatelovu směrem k srozumitelnosti.
V souvislosti makrotextu má text svůj význam – (Srv. rétorická kritika) zkoumá funkce jednotlivých obrazů. obrací zájem do sociální roviny, nebo teologické, nebo je kombinuje ---- rekonstrukce literárního záměru, nemusejí být hledány mimobiblické instance.

Autoři textu volili specifické prostředky, aby dosáhli přesvědčivosti textu.
 
 

3.1. Překlad

Potřeba se vyrovnat s tím, že není předkládán text v originálním znění. Mnohé asociace se přitom ztratí, jiné vyvstanou.

3.2. Anatomie textu
  1. určit žánr textu. Žánr souvisí se záměry a důrazy.
Brueggemanovo rozlišení textu:
  1. primární narace (Ex 15, IK15, 1-12)
  2. expandovaná narace (vyvedení z Egypta)
  3. derivovaná narace (osudy společenství)
  4. literatura institualizace (Lv, Sk 2, epištoly)
  5. teologická reflexe (místa v Dt, v epištolách)
  6. instrukční literatura (Př)
Uvědomit si, co text vlastně dělá (vypráví, vysvětluje, varuje) (Jak bychom text zhudebňovali?)
  1. stanovit meze textu – proč perikopa začíná a končí, tam kde začíná a končí? Jsou tištěné perikopy rozděleny smysluplně? Napovídají i jazykové prostředky jak text krátit?
  2. gramaticko logická stavba textu – souvětí kauzální, finální souřadná. Klíčová slova, nositelé děje. Zkrátka odhalit, co a jak s sebou souvisí.
  3. temporální analýza – časový rozbor, jak se děj vyvíjí, co je přítomné, co minulé a budoucí. Pozor na českou dokonavost. Po slovesných časech - příslovce časová.
  4. Sloveso – v hebrejštině “knížetem” věty, často na prvním místě - ještě dříve, než je jasné, kdo, už je zřejmé jak jedná,.
  5. ostatní signalizace:
3.3. Rozbor slov

Lexikální rozbor přichází až po vyjasnění důležitosti jednotlivých slov. Dle toho se jim věnuje pozornost.

  1. ethymologie – odhaluje konotace a ukazuje možné obrazy pro kázání
  2. přesné původní významy – obzvlášť důležité u obrazných výroků
  3. rezonance slova – historie slova v jeho působení, ozvuky a ohlasy v liturgii
  4. theologumena – slova klíčová pro Boha, každé vydá na traktát. doporučuje se vybrat co nejkonkrétnější význam pro příslušný text.
3.4. Historická a rétorická kritika

Ke slovu se dostávají komentáře s nimiž se konfrontují vlastní nálezy.
 
 

3.4.1. Historická kritika

3.4.2. Rétorická analýza 3.5. Facit
  1. o čem je text, kde má těžiska
  2. jaká je (byla) funkce textu, co text působí
žádoucí je obojí skloubit
 
 
 
 
 
 
  1. Z textu
4.1.Redukce a augmentace 4.2. Přičerpání biblických a teologických souvislostí
  1. sluší se zohlednit církevní rok a mít texty vztahující se k svátkům
  2. pokud možno doplňovat SZ a NZ
  3. pokud nemožno, vybírat napříč kánonem (epištola – evangelium)
  4. souvislost čtení by měla být zřetelná
  5. vztah čtení je různý – explikativní, aplikativní (uplatnění textu), komplementární (navzájem se doplňují), kontradiktivní, hyperbolický (jeden text říká více než druhý)
  6. proporčně je obvykle 1. čtení delší a text je kratší – není pravidlem
  7. jen výjimečně by měl text být úsekem 1. čtení
4.3. Rozvinutí 4.4. Cizí kázání Cizí kázání jsou lepší než meditace, protože jsou vědomě jednodobé, jednorázové.
 
4.5. Profilace Oba typy jsou krajní polohy – mezi nimi jsou různé kombinující modely
 
 
  1. každý krok musí být krokem k cíli
  2. každý další krok musí obsahovat novou myšlenku
  3. vrchol výpovědi je na konci
  1. motivace
  2. prezentace problému
  3. pokus a omyl – naznačí nesprávná řešení problému
  4. evangelium jako řešení problému

 
 
 
 

5. Nad text

Představový a jazykový svět posluchače se nám naskýtá jen skrze řeč
 
 

5.1. Asociace (konotace)

5.2. Ilustrace 5.3. Aplikace
 
 
 
 

6. Tvorba kázání

6.1. Nezbytnost 6.2. Začátek a konec kázání

6.2.1. Úvod

6.2.2. Závěr