Předchozí 1. Korintským, 11. kapitola Další
1. Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.
2. Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám, ustanovení zachováváte.
3. Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.
4. Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.
5. Každá pak žena, modleci se aneb prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.
6. Nebo nezavíjí-liť se žena, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.
7. Mužť nemá zavíjeti hlavy, jsa obraz a sláva Boží, ale žena jest sláva mužova.
8. Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.
9. Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
10. Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.
11. A však ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu.
12. Nebo jakož žena z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.
13. Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě bez zavití modliti Bohu.
14. Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?
15. Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dáni jsou jí.
16. Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.
17. Tyto pak věci předkládaje, nechválím, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
18. Nejprvé zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.
19. Neboť musejí i kaciřstva mezi vámi býti, aby právě pobožní zjeveni byli mezi vámi.
20. Když tedy tak se scházíte vespolek, toť není večeři Páně jísti,
21. Poněvadž jeden každý nejprv s jídlem večeře své se uspíší, a tu někdo lační, a jiný se přepil.
22. A což pak domů nemáte k jídlu a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom nechválím.
23. Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
24. A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
25. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
26. Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde.
27. A protož kdokoli jedl by chléb tento, a pil kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
28. Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
29. Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
30. Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
31. Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
32. Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli potupeni.
33. A tak, bratří moji, když se scházíte k jídlu, jedni na druhé čekávejte.
34. Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.

(c) Bůh. Použito s laskavým svolením. Převod do HTML: Michal Rovnaník