Předchozí Genesis, 21. kapitola Další
1. Navštívil pak Hospodin Sáru, tak jakž byl řekl; a učinil Hospodin Sáře, jakož byl mluvil.
2. Nebo počala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho, v ten čas, kterýž předpověděl Bůh.
3. A nazval Abraham jméno syna svého, kterýž se mu narodil, jehož porodila Sára, Izák.
4. A obřezal Abraham syna svého Izáka, když byl v osmi dnech, tak jakž mu byl přikázal Bůh.
5. Byl pak Abraham ve stu letech, když se mu narodil Izák syn jeho.
6. I řekla Sára: Radost mi učinil Bůh; kdokoli uslyší, radovati se bude spolu se mnou.
7. A přidala: Kdo by byl řekl Abrahamovi, že bude Sára děti kojiti? A však jsem porodila syna v starosti jeho.
8. I rostlo dítě a ostaveno jest. Tedy učinil Abraham veliké hody v ten den, v němž ostaven byl Izák.
9. Viděla pak Sára, že syn Agar Egyptské, kteréhož porodila Abrahamovi, jest posměvač.
10. I řekla Abrahamovi: Vyvrz děvku tuto i syna jejího; neboť nebude dědicem syn děvky té s synem mým Izákem.
11. Ale Abraham velmi těžce nesl tu řeč, pro syna svého.
12. I řekl Bůh Abrahamovi: Nestěžuj sobě o dítěti a o děvce své; cožkoli řekla tobě Sára, povol řeči její, nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě.
13. A však i syna děvky učiním v národ; nebo tvé símě jest.
14. Vstal tedy Abraham velmi ráno, a vzav chléb a láhvici vody, dal Agar a vložil na rameno její, a pustil ji od sebe i s dítětem. Kterážto odešla a chodila po poušti Bersabé.
15. A když nebylo vody v láhvici, povrhla dítě pod jedním stromem.
16. A odšedši, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřeliti; nebo pravila: Nebudu se dívati na smrt dítěte. Seděla tedy naproti, a pozdvihši hlasu svého, plakala.
17. I uslyšel Bůh hlas dítěte; a anděl Boží s nebe zavolal na Agar, a řekl jí: Coť jest , Agar? Neboj se; nebo Bůh uslyšel hlas dítěte z místa , na kterémž jest.
18. Vstaň, vezmi dítě, a ujmi je rukou svou; nebo v národ veliký učiním je.
19. A otevřel Bůh oči její, aby uzřela studnici vody. I šla a naplnila láhvici vodou, a napojila dítě.
20. A Bůh byl s dítětem, kteréžto zrostlo a bydlilo na poušti, a byl z něho střelec.
21. Bydlil pak na poušti Fáran; i vzala mu matka jeho ženu z země Egyptské.
22. Stalo se pak toho času, že mluvil Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, k Abrahamovi těmito slovy: Bůh s tebou jest ve všech věcech, kteréž ty činíš.
23. Protož nyní, přisáhni mi teď skrze Boha: Toto ať se stane , jestliže mi sklamáš, neb synu mému, aneb vnuku mému; vedlé milosrdenství, kteréž jsem učinil s tebou, i ty že učiníš se mnou a s zemí, v níž jsi byl pohostinu.
24. I řekl Abraham: A já přisáhnu.
25. (A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody, kterouž mu mocí odjali služebníci Abimelechovi.
26. I řekl Abimelech: Nevím, kdo by učinil takovou věc; a aniž jsi ty mi oznámil, aniž jsem já také co slyšel, až dnes.)
27. Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi; a vešli oba dva v smlouvu.
28. A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášť.
29. I řekl Abimelech Abrahamovi: K čemu jest těchto sedm jehnic, kteréž jsi postavil obzvlášť?
30. Odpověděl: Že sedm těch jehnic vezmeš z ruky mé, aby mi to bylo na svědectví, že jsem kopal studnici tuto.
31. Pročež nazváno jest to místo Bersabé, že tu oba dva přisáhli.
32. A tak učinili smlouvu v Bersabé. Vstav pak Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, navrátili se do země Filistinské.
33. I nasázel stromoví v Bersabé, a vzýval tam jméno Hospodina, Boha silného, věčného.
34. A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní.
(c) Bůh. Použito s laskavým svolením. Převod do HTML: Michal Rovnaník