Předchozí Jonáš, 2. kapitola Další
1. (2:2) I modlil se Jonáš Hospodinu Bohu svému v střevách té ryby,
2. (2:3) A řekl: Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu, a ozval se mi; z břicha hrobu křičel jsem, a vyslyšel jsi hlas můj.
3. (2:4) Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny, do prostřed moře, a řeka obklíčila mne; všecka vlnobití tvá i rozvodnění tvá na mne se svalila.
4. (2:5) Bylť jsem již řekl: Vyhnán jsem od očí tvých, ale ještěť pohledím na tvůj svatý chrám.
5. (2:6) Obklíčily mne vody až k duši, propast obklíčila mne, lekno otočilo se okolo hlavy mé.
6. (2:7) Až k spodkům hor dostal jsem se, země závorami svými zalehla mi na věčnost, ty jsi však vysvobodil od porušení život můj, ó Hospodine Bože můj.
7. (2:8) Když se svírala ve mně duše má, na Hospodina jsem se rozpomínal, i přišla k tobě modlitba má do chrámu svatého tvého.
8. (2:9) Kteříž ostříhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují.
9. (2:10) Já pak s hlasem díkčinění obětovati budu tobě; což jsem slíbil, splním. Hojné vysvobození jest u Hospodina.
10. (2:11) Rozkázal pak byl Hospodin rybě té, i vyvrátila Jonáše na břeh.
(c) Bůh. Použito s laskavým svolením. Převod do HTML: Michal Rovnaník