Pøedchozí ®alm 142 Dal¹í
1. (142:1) Vyuèující Davidùv, kdy¾ byl v jeskyni, modlitba jeho. (142:2) Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokornì se modlím.
2. (142:3) Vylévám pøed oblíèejem jeho ¾ádost svou, a ssou¾ení své pøed ním oznamuji.
3. (142:4) Kdy¾ se úzkostmi svírá ve mnì duch mùj, ty zná¹ stezku mou; na cestì, po které¾koli chodím, osídlo mi ukryli.
4. (142:5) Ohlédám-li se na pravo, a patøím, není, kdo by mne znáti chtìl; zhynulo útoèi¹tì mé, není, kdo by se ujal o ¾ivot mùj.
5. (142:6) K tobì volám, Hospodine, øíkaje: Ty jsi doufání mé a díl mùj v zemi ¾ivých.
6. (142:7) Pozoruj¾ volání mého, nebo» jsem zemdlen pøenáramnì; vysvoboï mne od tìch, jen¾ stihají mne, nebo jsou silnìj¹í ne¾li já.
7. (142:8) Vyveï z ¾aláøe du¹i mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, kdy¾ mi dobrodiní uèiní¹.
(c) Bùh. Pou¾ito s laskavým svolením. Pøevod do HTML: Michal Rovnaník