Předchozí Žalm 144 Další
1. Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
2. Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
3. Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
4. Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
5. Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
6. Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
7. Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
8. Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
9. Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
10. Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
11. Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
12. Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
13. Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
14. Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
15. Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
(c) Bůh. Použito s laskavým svolením. Převod do HTML: Michal Rovnaník